Big Problems in Small Auckland

Tak se zda, ze pripadna spolucestovatelka se asi konat nebude. Uz se stacila vratit do Aucklandu a koupit nejaky srot, ktery musela vzapeti nechat opravit a tim se zcela financne vycerpala, takze hodla aspon 4 tydny pracovat, aby mela na cestovani.
Takze docela depka, pac jsem si kvuli ni upravil program a ted tohle. Touhle dobou uz jsem mohl umet surfovat, byt Aotea byl taky vic nez hezky program, to je fakt. Zitra se s ni srazim, ale moc to nevidim, tak moc ji financne zase zadotovat nemuzu...
No, dam si inzerat na ruzny backpackersky noticeboardy a uvidime, asi skoncim u stopovani...
Ach jo... Jestli to ma byt takhle i na Novy rok, to se v nem mam na co tesit...

Aotea Aotea Aotea!

Takze konecne prispevek o mem 8dennim pobytu na Velkem barierovem ostrove....
Celkove zkusenosti:Neni tam proud, neni tam mobilni signal (na nekterych vrcholcich je), natoz internet. Teda v Clarisu wifi u general store je, ale to jsem zjistil az predposledni den, tak nevim, jak to tam doopravdy chodi (snad by me tam pustili k zasuvce, jinak bych si s vybitou baterkou moc nezasurfoval). Asi nejlepsi je jet tam v utery via Sealink (zpatecni $120), protoze to ferry stavi v Port Fitzroy(pry predtim i ve Whangaparapara) a pokud si zamluvite misto v kempu Akapoua Bay (The Green kemp u Whangaparapara a Whangapoua kemp na vychodnim pobrezi jsou docela blizko treku take), budete mit ty nejzajimavejsi treky MNOHEM bliz, nez ja v Medlands kempu;-) DOC tam provozuje hned 6 kempu, z toho 4 na vychodnim pobrezi, kde je jen jediny trek. Priroda, jak jinak, je krasna, o plazich nemluve, ale na vychode bylo hodne vetrno, i kdyz obvykle slunecno. Pocasi se meni i nekolikrat denne, ne uplne kriticky, ale neustale noseni goretexove bundy se celkem vyplatilo, protoze kratke, intenzivnejsi prehanky byly skoro kazdy den a dik vetru zacne byt bez slunicka rychle zima.
19.12.:Na ferry docela slusne vlny,ale morskou nemoc jsem jako vetsina ostatnich uspesne zaspal. Dik Trishinu polorozpadlemu 4WD jsem nemusel jit asi 10km s myma pekelne tezkyma batohama(vsechny ty kramy,jidlo,voda..) do kempu, ale zase me to stalo $20. V kempu uplne prazdno, az pozdeji k veceru prijel Wayne a jeho zena v karavanu, ktery mel levy predni roh jak otevrenou konzervu, protoze to jeho zena po ceste nafutrovala do nejake obrovske previsle vetve. Spal jsem tam uplne sam, protoze to jen zakryli plachtou a odjeli spat k detem. Jen k ranu zacaly hrozne kejhat kachny a nejaky rodenti se mi zacali hemzit u stanu. Prvne jsem vyzkousel svuj novej varic a funguje dobre. Az moc! Jak je palivova lahev plna paliva, tak mam problem zmensit plamen, aby varic nebyl spis svarecka.
20.12.:Vylet k Hot Springs a navsteva Clarisu. Prvne me nekdo vzal autem, ale vsichni jezdej do, nebo z Clarisu, takze jsem se nachodil stejne (to ostatne skoro kazdy den). Vsichni tam jezdi auty a kdyz 'jde' nekam Wayne, jede na 4kolce :-D. Hot Springs me nejak moc nezaujalo, ale voda tam opravdu tepla je. Btw, ochranu prirody tam berou fakt vazne, na trecich jsou po ceste i prenosna WC, i kdyz obvykle jen na tech nejnavstevovanejsich.
21.12.:Vylet na Te Ahumata. Jelikoz to melo byt dal, tak jsem cilene stopoval, takze jsem se dostal az na crossroads za Clarisem, odkud vede Whangaparapara Rd, na ktere je nejdriv odbocka k Hot Springs a pak k Te Ahumata. Porost cestou nahoru docela zajimavy, trosku to vyskou pripominalo kosodrevinu. Na nizsim vrcholu konecne prvne na ostrove mobilni signal:-) Tak jsem si tam pul hodky v tom vichru posedel, pomobiloval a pak pokracoval nahoru. Rozhled nahore pak docela pekny, ale ne zase az tak, aby me to zaujalo vic. V noci hrozne rvalo more, nejak jsem nemohl porad zabrat.
22.12.:Day-off.Prijeli dalsi lidi,nejake anglicke rodiny (v kempu byl na Stedry den snad kazdy anglican;-)) a 4 nezletilky z Aucklandu(vitana posila rodicu s detma, pac si s nima pak hraly). Varic uz vari rozumne. Cely den bylo porad vetrno a pod mrakem (holky usporadaly vodni bitvu, tak jsem si rikal, jak to muzou v ty zime v mokrych satech tak dlouho vydrzet;-))
23.12.:V noci byl sileny vichr (stan se marne pokousel emigrovat do Ciny, ale nastesti v jeho cenove kategorii neni letani v zakladni vybave), takze jsem se nevyspal a prestehoval dopoledne stan za Waynuv karavan, aby na me tolik nefucelo. Pres den trochu prselo. Byl jsem jen na nakupu v Clarisu, vzal me John tam i zpatky, a rikal, ze pro bourlive pocasi ten den zrusili ferry.
24.12.:Nocni vyvrcholeni - rozpoutala se uplna tropicka boure, vitr mi lomcoval se stanem snad jeste vic, nez predchozi noc a k tomu strasne lilo (muzete si to nasimulovat i doma deti:jeden clovek vsi silou lomcuje se stanem a snazi se ho odtrhnout od zeme a druhy kropi stan silnym proudem vody). K ranu nastesti prestalo prset i ficet, takze jsem konecne uspesne upadl do komatu. Dopoledne uz jen poprchavalo, tak jsem se vypravil spravit si naladu smskama na Te Ahumata, tentokrat jsem se tam dostal uz za rekordni ani ne 2 hodiny odd crossroads. Ovsem cesta byla vypecenejsi nez posledne, protoze prselo jak jinak i tam. Na nekterych fotkach to bude hezky videt. Aspon jsem z ni sel jinou cestou dolu, pres Blind Bay. Kdyz jsem si kuchtil vecu (2 baliky nudli), pripochodovaly tam 2 mirne ovinene anglicanky s mytim nadobi, a jelikoz jsem jim neprozretelne prozradil, ze my slavime uz 24., tak hned chtely vedet, co ze si jako delam za stedrovecerni jidlo, a pak ze netusily, ze si v Cechach varime 'stedrovecerni nudle'. No, mezitim tam prisli dalsi lidi, takze si ze me vsichni delali sprtouchlata, ze to mame zajimavy vanocni jidlo a tak :-) Nejaka deprese z traveni Stedreho dne bez rodiny opravdu nehrozila :-D
25.12.:Krasne pocasi, slunicko svitilo, byl jsem konecne v mori, ale bylo jeste studenejsi, nez ty sprchy tam a jeste k tomu ne moc vhodne plaze na plavani.Ale aspon jsem se chvili opaloval (ten jejich 30kovej opalovaci krem tomu docela uspesne brani). Bylo to mile odskodneni za ty predchozi noce. Zavolal jsem si do Cech mym nejblizsim, ktery v moje rano zrovna Stedry den slavili, takze taky milo. Vecer stal za to, udelala se takova mala spolecna oslava, kazdy prinesl nejake to jidlo a piti (udelal jsem ze svych chudych zasob kureci chili s ryzi a zdarila se mi aspon mala pomsta na Suzie, kdyz jsem ji rekl, ze tohle je 2. nejoblibenejsi vanocni jidlo v cechach a kdyz na me prece jen trochu nevericne koukala, dodal jsem "Po vanocnich nudlich, samozrejme.." ;-)) Vsichni se dobre bavili, byly i ty jejich anglicke vanocni 'crackery' (ne, to neni jidlo;-)), takze nalada vyborna.
26.12.:Vylet na Hirakimatu(Mt. Hobson). Objednal jsem si odvoz k Windy Canyonu ($25), abych konecne dobyl jejich nejvyssi horu.Pocasi krasne , az moc, bylo docela horko. Vzal jsem to od severu k jihu, pres Windy Canyon (Palmers track), Hirakimatu, South Fork track, Peach Tree track , kus po Tramline tracku a pak pres Hot Springs na Whangaparapara Rd. Cesta na Hirakimatu byla docela prikra, hodne to stoupalo a slunicko palilo, takze voda ubyvala valem. Ale zase zbytek cesty z Hirakimaty byl jen sestup, takze nebyt toho, ze ten dreveny chodnik na South Forku neni jeste uplne dodelanej, byla by cesta celkem leharo. Takhle se muselo v nekterych mistech sestupovat pomalu, protoze cesta byla v lese porad jeste namokla az rozmokla, a k tomu ponekud kamzici. Vyhled z Hirakimaty byl tedy super, bylo videt i na nejaky ten ostrov kuratek, ci co. V pralese na ni bylo tolik ptaku tui, ze jsem si ho konecne uspesne a zretelne vyfotil (v kempu byl taky, ale sedel vzdycky na nejvyssich vrcholcich a kontrast cerneho peri a modre oblohy nebohy digitak nezvlada). Ma hrozne zvlastni zpev, vydava casto takove klapave zvuky, ale pry je napodobuje, takze mozna proto tui na Hirakimate opravdu zpivali a nedelali jen takove kratke zpevy, jako ti u kempu. Dosel jsem se podivat i na horni Kauri dam (ta spodni mela estimaci casu 1h30, coz jsem podstupovat nehodlal), byt to obnaselo 15 minut prudkeho sestupu, a nasledny 30minutovy vystup zase nazpet k rozcesti. Jeste ze tady chodnik byl, tak se to dalo. Kdyz jsem konecne asi v pul pate dorazil na Whangaparapara Rd., byl jsem bez vody a docela vystavenej. pohanela me jen myslenka, ze to musim do Clarisu stihnout, nez mi zavrou obchod, jinak tam zajdu bidnou smrti vysilenim. To se diky 2 'bros' uspesne zadarilo (nevim, jak ma ten obchod otevreno, ale bezpecne jednou v 5 zaviral, ale mohlo byt v nedeli, jinak ma otevreno zrejme 365 dni v roce), tak jsem si dal vychlazenou L&P, koupil noviny a pul hodiny odpocival pred obchodem. Na zpatecni ceste me vzali anglani (dokonce se kvuli me na zadnim sedadle stosovali 3 lidi), tak jsem aspon potom podal fundovany vyklad stavu cesty na Hirakimatu dvema starsim damam, ktere se tam chystaly a venoval jim svou topomapu (tu rozhodne v post office kupte, ty mapky DCO jsou opravdu jen informativni). V kempu jsem zjistil, ze kachna s 3 kachnatama taha za sebou uz jen 2, tak kruta priroda asi v noci uradovala. Taky pribylo v kempu lidi, nejak moc nemcu a nemek. Teprve rano jsem zjistil, ze existuji i hezke a stihle nemky, a vysvetlilo se, proc ji v noci nejaky anglan tak intenzivne valil kliny do hlavy (jeho hlas moc nerusil, ale ona se hrozne nahlas smala):-)
27.12.:Uz jen baleni a odjezd. V noci dvakrat do kempu vjela nejaka omladina, hrozne troubila a kricela Happy new year, i kdyz podle 'lady', co mela na starosti kemp (zjevila se tam 26., maji tam samoplatici box, ale rikal jsem si, jestli vubec nekoho z DOC uvidim), pry nejaci meli i reci typu 'tahnete, odkud jste prisli, cizaci', tak nevim. Me prisli mistni velmi v pohode. Diky tem 2 'bros' jsem si musel poopravit nazor, ze mi pri stopovani na ostrove nikdo pod 50 nezastavil;-)
A pak uz jen cesta nazpet, more bylo uzasne klidne. Cestujicich na ostrov bylo tolik, ze na ceste tam prakticky vykoupili ten bufet, co na lodi provozuji, takze Laigh (studuje IT, databazove systemy), co tam dela brigadu, mi nemohl ani vratit nazpet drobne, a jedine jidlo, co tam zbylo, byl nejaky cheese-onion sendvic ;-)
A pak tedy zase ten kilometr z pristavu do Auckland Central Backpackers, kde jsem ted ubytovan (chtel jsem zkusit neco jineho).

Back in the Future!

Tak jsem zase zpet v civilizaci. Vcera po seste hodine vecerni jsem dorazil zase do Aucklandu z Aotea, Velkeho barieroveho ostrova. Takze dnes ocekavejte vetsi doplneni, vcetne nejakych fotek, at vite, jak jsem se tam mel ;-)
Stay tuned!

Good news, everyone!

Zitra tedy vyrazim na Aotea (Velky barierovy ostrov), ale jeste si nejsem zcela jist, jak dlouho bych tam chtel zustat. Puvodne jsem se chtel vratit 23., ale s dalsi dobrou zpravou nevim.
Ozvala se mi totiz jedna 'German girl', co v inzeratu na nastence hledala spolucestujiciho, a vyklubala se z ni Ceska, co zije v Nemecku;-). Hodla si kupovat auto, ridit umi, brala by me za spolucestlu, ale do konce roku je zatim na Waiheke. Takze se naskyta otazka, kde stravit ten tyden, nez se vrati po Novem roce do Aucklandu. Dalsi moznost by bylo prodlouzeni pobytu na Aotea na cca 12 dni, pricemz by konecne byla moznost se i vykoupat na plazi a tak. Ovsem kempy jsou pry pres Novy rok plne, nebo aspon nektere.
Takze zase pochyby ;-)
No, pokud to s Lindou (tak se jmenuje ta 'Nemka') nejak vyslo, bylo by to super, doprava je tu urcity problem, a clovek by se dostal kamkoliv.
Poridil jsem si dneska varic a nejake nadobi, zitra musim jeste ten stan a karimatku a budu ready. Jen teda ten cca 5km pochod od pristavu Tryphena k Medlands campu v plne polni bude asi docela zazitek, jen doufejme, ze nebude prset. Sealink ferry totiz jezdi do pristavu, nejvzdalenejsiho od vsech turistickych tras a kempu, do druheho pristavu (Port Fitzroy), ktery je naopak idealne pro turisty umisten, jen nekdy.
Tolik tedy pro dnesek.

Auckland Clubbing

Takze vcera podniknuta s Marcusem a Johnem (oba australsti Rekove ;-)  mala exkurze do mistnich klubu. Zacatek v baru Fat Camel nic moc, jako obvykle, ale pak jsme se tedy vydali do baru ve Nomad's Fusion backpackeru a tam uz to zacalo byt trochu veselejsi. Hosi se tam dali do reci s 2 anglicankama, ktere vypadaly jako typicke anglicanky ;-)
Po nejakem tom pivu jsme zacali hledal poradnejsi klub, az na jedna z dotazovanych dev poslala do 'Meggies'. Chvili to trvalo, ale doptali jsme se, nacez z toho vylezl klub 'Margueritas'. Uz fronta pred vchodem a davy vystajlovanych fifinek a fifinaku davaly tusit, jak to asi bude vypadat vevnitr. John nemel spravne ID, tak ho nepustili dovnitr, nas dva s Marcusem ano.Vyklubal se z toho aucklandsky Duplex. Neuveritelne preplneno (na schodech do 1. patra jsme prostali asi 10 minut), do dolniho stage nas vubec nepustili, a nahore hic a davy lidi. Ani jsme se pres ne nechteli cpat k baru pro neco k piti. Asi po 5 minutach zuriveho krepceni na hiphip to prestalo bavit i Marcuse a sli jsme ven. John mezitim nekam zmizel, tak jsme pokracovali do dalsiho klubu, co byl hned vedle, Globus. Tam bylo lidi prece jen mene a hudba dokonce i prijatelnejsi, takze jsme tam stravili asi pul hodky. Osazenstvo o neco mene vystajlovane, nez v Meggies, ale i tak.
Pak jsme se vzhledem k hodine vydali nazpatek a cestou objevili 2 kluby skoro za rohem hostelu v male ulicce (John se pry byl podivat v obou), ale osazenstvo pred vchodem porad to same, tj z 3/4 nadratovane teenagerky v strasne stejnych satech (Nevim proc, ale snad 90% zen v klubech a okolo ma na sobe saty z tmavsi latky, s vetsim vystrihem na zadech, zatimco cokkoliv jineho se skoro nevyskytuje. Jestli se tim maskuje jejich oplacanost, nebo je to ted desna moda, netucham. Budilo to ve me skoro paranoiu;-))
Po poslednim pivu ve Fusion jsme to asi ve 2 konecne zalomili.
Prinejmensim tu ted aspon zname 2 'poradne' kluby ;-)

Auckland Museum $ Almost Shopping

Dnes jsem se tedy vypravil konecne do Aucklandskeho muzea. Nachazi se v Domain parku, kde byl i vanocni koncert.
Muzeum je docela obsahle,obsahuje jak historicke (Maori, Polynesane, vojenstvi), tak prirodovedne (flora, fauna, geologie Noveho  Zelandu). Pekna byla maorska valecna kanoe 'Toki a Tapiri' i jejich shromazdovaci dum Hotunui. Po Maorech byla pro me asi nejzajimavejsi vojenska cast muzea. Ani jsme netusil, ze se kivi zucastnili i burske valky (Burove zpusobili 9x pocetnejsi armade 5x vetsi ztraty, nez sami utrpeli (cca 5000), ale na druhou stranu jich pres 27000 zemrelo v koncentracich [kdo to jeste nevedel, tak ted uz vi, ze je naciste, pri sve vynalezavosti v oboru zabijeni, uz mohli jen okopirovat...]). Taky spousta zbrani, historek o vojacich (jednu malbu s cinem porucika Warda ve WW2 mam vyfocenou) a take seznam padlych ve svatyni. Skoda, ze jsem mel takovy hlad, pak uz jsem muzeum spis probihal.
Zasel jsem si pri zpatecni ceste na druhou stranu K-road a nasel docela pekny obchod se zlevnenym oblecenim, asi si tam koupim hempove tricko a nejake kratasy ($25), pac nemam zrovna moc obleceni, a s tim, jak se clovek kazdy den zpoti...
Taky ted dost premyslim, co dal. Vcera jsem potkal konecne necjake Cechy (manzelskoui dvojici), dokonce si kupuji karavan a hodlaji cestovat, ale nanestesti jim za tyden prijedou rodice, takze bych se nenacestoval. Bud teda muzu vyrazit do toho surfovaciho kempu u Ahipary a tam 14 dni surfovat (pokud tam budou lidi, bylo by aspon s kym oslavit Stedry den i Novy rok), nebo jet na par dni na Aotea, Velky barierovy ostrov (musel bych si dneska uz asi koupit nejaky camping gear, bud pouzity od backpackeru, nebo novy, maji hned 2 outdoor obchody), anebo uplne jinam na severnim ostrove.
A pak nejradsi na Queenstown classics...
Skoda, ze se pry na jiznim ostrove blbe stopuje, nekde jede jedno auto za pul dne.
No, mam dnes namety k premysleni...
Takze kdyz bude mit nekdo nejake navrhy, sem s nimi ;-)
Zaplatim si jeste jednu zitrejsi noc, ale pak uz opravdu vale, nebo by se mi ten neustaly prisun interfernetu zvrhl v zavislost a z celeho NZ bych videl jen Auckland :-D

Rangitoto

Tak dnes konecne doslo i na planovany vylet na sopecny ostrov Rangitoto. Vstaval jsem brzo, uz v 8, protoze ferry jel v 9:15. Nejdriv jsem si tedy dosel koupit novy rucnik, pac ten stary mi zrejme nejakym omylem sbalil jeden z predchozich spolubydlicich, proste nebyl k nalezeni.
Po vysprchovani a spol jsem nakoupil nejaky proviant (kiosek tam nemaji) a hura na lod. Po asi 20minutove plavbe jsme dorazili.
Protoze jsem si koupil obyc listek $25, nemel jsem moznost jako spravny masnak vyjet skoro az na vrchol 'vlackem' (na fotce ho uvidite), dal jsem prednost vyslapu (Summit Track). Je to necekane celkem i krpal, tak jsem se docela zapotil. Nastesti bylo pod mrakem, cooz se ukazalo byti docela dobre, protoze lava jinak hreje a aspon jsem se nemusel jako kazdy den namazat (bohuzel jsem pri predchozim mazani nejak pozapomnel na krk, takze ten jsem si vcera konecne spalil) a tolik jsem se pri pochodovani na tufu nepotil.
Cestou nahoru jsem 2x potkal nejakou skolni vypravu, asi z katolicke skoly, protoze jen jsem sel okolo a zmercila me vychovatelka drave zvere, tak zapiskala na pistalku a zupackym hlasem nakazala omladine sesunout se k okraji, by takovy mlady nadejny pan jako ja projit mohl ;-) No, bylo mi lehce trapne, protoze to nebylo hlavne nejak ani potreba, ale zrejme hodlaji kminky bit, dokud se nechaj, tak co clovek nadela.
Vyhled byl pekny, ale bohuzel 'pod mrakem' taky znamenalo snizenou viditelnost, takze fotky okolni dalavy moc nevysly. Z vrcholu jsem se pak vydal na zapad, po Summit Road, kudy se tam dopravuji ti duchodci ve vlacku. Protoze me trochu vydesila cedule 'Rangitoto Wharf 2.5 hod' (pristav, do ktereho jezdi ferry), nasadil jsem ostre tempo (bylo preci jen cca 11:45 a posledni ferry jede v 15:30) a za 3/4 hodiny me dost prekvapilo, kdyz jsem narazil na ceduli, naznacujici, ze to mam do pristavu uz jen 15minut ;-) Tak zrejme tyhle casy plati pro vychazkove tempo. Kilometry znacime bohuzel jen u nas.
Cestu na zapad jsem si vybral taky proto, ze vede pres McKenzie bay (s majakem, ktery byl blbe videt, jak jinak), Flax Point (kde hnizdi racek cerny) a skoro u pristavu pres Kidney Fern (kapradiny, ktere na fotce kupodivu i mam, byt jsem nemel tuchu, co je to 'fern', takze jsem fotil tu dzungli okolo). Protoze bylo porad dost casu, fotil jsem pak ty spesl letni chatky 'baches' (Na zacatku 20. stoleti si tam lide zacali stavet tyhle vikedove/letni chatky a nez se vlada vzpamatovala, bylo jich tam nekolik desitek. Pak v roce 1937 prisel zakaz dalsich staveb, pricemz vlastnici tech stavajicich dostali 20 let na odstehovani z ostrova. V 20. a 30. letech to bylo zive socialni centrum, byt absence pitne vody a proudu ziti na Rangitoto ztezovala.) Dnes uz chatek zbylo jen par (nepochopil jsem, jestli tam teda porad nekdo bydli, nebo ne, protoze nektere vypadaji porad pouzivane),taktez na fotkach.
Dalsim zajimavym faktem je, ze az do roku 1990 vypadaly lesy na Ringototo spis jako mesicni krajina, protoze vacice possum a 'miniklokan' wallaby devastovali cokkoliv zeleneho neuveritelnym zpusobem (vacice si prilepsovaly jidelnicek i vajicky ptaku, takze tech tam taky moc nezbylo). Vlada se s tim rozhodla neco delat a behem 10 let plosnym pouzivam pesticidu 1080, pasti a psu uplne vyhubila kolonie vacic (pres 25000 kusu) a wallabies, takze dnes na jare a v lete uz zase pohutukawa kvete cervene (je na fotce), k cemuz predtim obvykle nedostal ani prilezitost.

[pohutukawa]

Christmas concert

Jeste ke vcerejsku.
Z Ivy se vyklubala prazanda z plzne a byla s ni docela legrace. Na koncert na stadion prisla snad pulka Aucklandu, s kresilky, piknikovymi kosi a dekami. Podle zpravy v novinach se tam pry nesmi od peti pit (koncert zacinal v pul osme), ale nastesti nejenom ja si koupil nejake to pivo (mistni omladina, co sedela pred nami, se preventivne nalamala uz predem a behem koncertu tam doplnovali tekutiny necim, co vypadalo jako dzus s vodkou), a zadne problemy jsem z toho nikoho delat nevidel, takze asi tak. V drugstoru, kde jsem si koupil pivo, dokonce vedli i plzensky, akorat ze v tretinkach a jeste stal kus snad $10.
Nez jsme nasli nejake misto (Iva si to chtela fotit a pokousela se stat na cesticce, odkud videla na podium, ale poradkova sluzba periodicky vsechny stojici nutila pochodovat dal, aby jako cesticka byla fakt jen pro pruchod), byl koncert v plnem proudu. Nanestesti jsem netusil, o co pujde, takze na nepretrzity sled ruznych vanocnich pisni v podani detskych, policejnich a vselijakych jinych sboru jsem psychicky opravdu nebyl pripraven. Nastesti nekdy okolo pul desate, kdy jsem to pro zimu uz nemohl vydrzet, zahrali i par rockovych flaku, jakysi breakdance a tak, tak jsem si aspon trochu spravil naladu:-)

Fat Camel

Tak ted taky neco podrobnejsiho o hostelu,kde jsem ubytovan, aby z  toho neco meli i dalsi cestovatele;-)
Je na 38 Fort St., coz je v downtownu skoro u nabrezi. Bydlim tu v 4 Mixed Dorm, coz je klasicky palandovy pokoj. Je to zrejme predelavka z bytu, protoze tu je jakasi spolecna kuchyn-obyvak,pak koupelna s 2 zachody a sprchozachodem a pak 4 samostatne pokoje po 4 lidech. Okna bohuzel ma (zrejme) jen jeden pokoj, ostatni (zrejme) jen 'okno' do tech s okny. Je tu docela treplo a klimoska nic moc, takze je tu vetrak a na pokoji jeste jeden mensi.
Palandy jsou, jak uz jsem psal, kovove a pekelne rozvrzane. Dole to jeste jde, ale staci, abych se nahore trochu pohnul a palanda se rozhoupe a rozeskripe, jako kdybych se intenzivne venoval kamasutre ;-) Pekne me to stve, ale nic moc se s tim delat neda, aspon tady mely ty nase drevene palandy vyhody, ty skripaly, jen kdyz na nich clovek doopravdy neco provozoval. V kuchyni je elsporak, mikrovlnka, trouba, elkonvice a lednicka s mrazakem. Pak nejake nadobi (hrncu a panvi jen po jednom kuse, taliru celkem dost), a jeste i zehlicka (teda ted je tu jen prkno, ale mel jsem dojem, ze jsem predtim zahledl i zehlicku?!).
No, nakonec se zminim  o  inetu, maji tu GlobalGossip, co je jakasi univerzalnejsi karta, se kterou lze i volat do zahranici, i pouzivat internet. Hodinova sazba $4, ja si radsi, veda ze tu budu cca tyden, poridil tydenni online za $50. Kdyz si pak jeste nabiju kredit, budu moct i volat domu trebas.
Co mi tu zatim pripada jako nejvetsi minus, je jejich system otviracich karet do dveri (dvere na patre, dvere do 'bytu', dvere do mistnosti), ma magneticky prouzek a nejenom ja mam problemy dostat se treba vecer  do mistnosti. Cidla i karty uz maji zrejme ledacos za sebou a uz jsem si nechaval kartu 2x prebijet, aby mi fungovala.
Co se tyce cistoty apod (na kterou si tu stezoval argentinec Javi), nejak moc od hostelu tohoto typu neocekavam, takze nemohu byt ani moc negativne prekvapen, po tech ruznych jarnakach a hostelech, ktere jsem absolvoval :-)

Auckland

Tak zase dalsi zapisek, tentokrat neco o Aucklandu.
Jak muzete z neprilozenych fotek videt, je to takovy zapadni styl, zvlast Downtown, takze vyskove budovy vedle mensich domu a mezi tim Skytower. Semafory pro chodce tu pri zelene vydavaji zvuk, ktery se hrozne podoba takovym tem vystrelum z laserovych del a podobnych zbrani ve sci-fi filmech a gamesach, nacez zacnou klasicky klapat. Taky tu semafory nemaji problem zastavit dopravu najednou ve vsech smerech, takze chodci mohou pres obe ulice najednou a cast jich logicky chodi i diagonalne;-) v mem oblibenem supermarketu maji hromadu na pohled vybornych novozelandskych vin v rozmezi $10 - 20, a nejdrazich okolo $40 - 50. Taky docela dost piv, ovsem zrejme tu vratne lahve vubec neznaji, a prodavaji se tu i ruzne 'extraburty', jako Heineken po 750ml, 8.5% King star strong a pak uzasne pivo, jehoz fotku vam prinesu az priste, pac se mi nechtelo tahat jeste s tezsim nakupem ;-)
Pres den jsem si ve Victoria Parku chystal program na pristi dny, zitra asi dam sopecny ostrov Rangitoto,slunce bude zrejme porad, ale mel bych jeste vecer nakoupit neco k jidlu, shopy tam vpravde nevedou. V parku bylo pekne a mohl jsem pozorovat zrejme odpocinkovy kivi den:piknik spojeny s hranim kriketu. Hned vedle je moc pekny Victoria Park Market, soustava nizkych cihlovych domu s ruznymi obchudky, suvenyry a vsechno mozne, udelal jsem i nejake fotky. Vypadalo to trochu jako upraveny komplex nejake tovarny z 19. stoleti (nasvedcoval by tomu i ten komin). Dokonce probihala nejaka pevecka karaoke vlozka, slecna zpivala docela slusne, rozhodne lepe, nez vetsina adeptu SS u nas ;-)
Dnes vecer asi budu na vanocnim koncerte v Auckland Domain parku, ozvala se mi Iva, se kterou jsem komunikoval pred odletem, ktera tu studuje, takjsme se uz tehdy domluvili na nejake setkani, tak jsem sam zvedav, co se z ni vecer vyklube. Mozna tam dorazi i nejaci dalsi 2 cesi, ktere tu poznala.

Auckland Mia!

Takze ano, konecne ubytovan,inet vyrizen a prvni kratka vychazka mestem je za mnou.
Pokracovaci let z Hongkongu probehl bez zavad, konto shlednutych filmu se tedy navysilo o The Good,The Bad and The Weird a Casino Royale. Zkusil jsem i In Bruges, ale nejak jsem nezvladal tu mluvenou anglictinu (u Bonda se tolik nemlelo pantem a kdyz uz, tak nejak srozumitelneji:-)) Dostal jsem zase sve oblibene misto 53B (pro lidi s moji vyskou mohu v B747-400 doporucit jeste radu 42 a 36), jen starsi kivi sedel jinde, pac mu misto zasedla nejaka mala asiatka.
Po priletu jsem se trochu obaval celni kontroly (kdybych napsal do nejakeho podobneho priletoveho formulare 'occupation/job:unemployed' v USA, asi by na me rovnou postvali imigracni), ale celnik proti memu formulari nemel namitek (jen kolonku, ze mam goods > 700$ jsem zaskrtl zbytecne, pac se vztahuje na veci, co si koupim cestou, a ne doma, ale 'honesty' ve formulari mi nedela problem, ani kdyby to tam vyslovne nepsali), a na nejake prokazovani penez pro turistovani se vubec neptal (sam jsem zvedav, co by rikal na muj vypis z GE, v cestine a CZK :-) ), coz mi docela spadl kamen ze srdce. Pak uz jen nasledovala fronta na 'biological protection', kde moje pohorky nemely problem projit (jen doufam, ze ta asijska matka s dcerou mely ty neuveritelne tuny potravin, co jim celnik tahal z tasek, z bezcelni zony, protoze vyhazovat ty hory cokolad, mrazenych ryb a vseho ostatniho, co tam mely uz vystavene, by bylo docela skoda) a pak jsem se konecne mohl nadechnout lehce smogovateho vzduchu aucklandskeho letiste.
K backpackeru, kde jsem ubytovan (Fat Camel, 38 Fort street), jel AirBus ($15 per adult), ale ridic si s tim hlasenim zastavek zase takovou praci nedaval, takze po te prvni ohlasene hlasil az treti a na te moji zastavil asi o 50 metru dal, ale s mapou se clovek nikde neztrati.
Po ubytovani (klasicke palandy jak na lyzaku, s mytim nadobi si taky teda moc prace nedavaji) jsem dal kratky vylet po nejblizsim okoli, a zakoupil dulezity tovar - opalovaci krem a adapter na zasuvku (stara pani mi hrozne vytrvale chtela za nakup 40.30$ placeny stovkou vracet porad pres 80$, ale asi na 4. pokus jsem ji umluvil, ze mi mych 59.70 bude opravdu stacit) :-)
Ted uz je vecer, probiha tu nejaka mensi party dole v baru, ale uz k veceru jsem na 2 hodky vytuhnul, tak si asi zajdu neco koupit do supermarketu, pocasi bude nejspis vlahe (pres den bylo neco pres 20) a pak zalehnu, cimz si trochu spravim denni rytmus.
Jiste jste si uz vsimli, mame tu o 12 hodin vic, takze vam vlastne pisu z budoucnosti.
BW, kdyby vas neco zajimalo, klidne se v komentarich zeptejte, at nemam pocit, ze jsem jediny, kdo tenhle bog cte...

From HongKong with Love

Ano, maji tu free wifi (stejne jako ve Vidni, nestejne jako v Londyne), tak toho zneuzivam. Let z Vidne celkem normalka, pak nejake to cekani a pak Air New Zealand. Novozelandani jsou uz na prvni kontakt mili, mi sousedi se hned dali do hovoru a ukazalo se, ze ten starsi dokonce casto pobyva v Praze ;-)Letel s nami nejaky postarsi steward, skoro duchodoveho veku, ktery lita uz 29 let a zacinal dokonce na Cometech (ano, ty prvni proudova dopravni letadla, co jim praskalo ve velkych vyskach ulozeni okynek nouzoveho vychodu, takze se jich nekolik zritilo, nez na chybu prisli a opravili), takze clovek ma hned lepsi pocit, kdyz vidi, ze nekdo je uspesny uprchlik pred pravdepodobnosti:-)
Maji docela dobry vyber filmu, takze uz jsem stihl Hellboye 2 a Tropic thunder (bohuzel asi dost vtipu mi uniklo, kulomet je kulomet). Jejich vyber filmu dokonce obnasi i film z Filmasia, na ktery jsem chtel jit (The Good,The Bad and The Weird), takze o zabavu je celkem postarano (dikybohu!). Vyber ze dvou jidel taky docela potesil, tak s nimi klidne poletim i nazpatek ;-)
Udelal jsem par fotek terminalu, maji ho tu pekne dlouhy, tak ty doplnim pozdeji.

Vanishing Point

bude 10.12., a pak doufam aspon 3 mesice zabavy na NZ. Prvni tyden v Aucklandu (Fat Camel), pak treba 14 dni surf v Good Vibration Surf Camp a mezitim snad narazim na nejakeho sprateleho backpackera :-)
Kdyby nejak vhodne vybyl cas na Queenstown classics, bylo by to super, i kdyz vlezne 165$ taky neni uplne nejmene, ovsem kdy si clovek bude moct zase zahrat open na Novem Zelandu... Skoda toho terminu, druha pulka ledna moc nevyhovuje, to jsem si rikal, ze budu jeste na severnim ostrove, ale kdo vi, jak to jeste vsechno bude.