Ha, zase po letech na blogu, a mezitím Syrionx reloaded, nová práce, Syrionx unloaded, nová práce, a teď surf v Portugalsku.
To já jen, abyste měli tu kontinuitu :)))
To já jen, abyste měli tu kontinuitu :)))
neděle 9. října 2011
úterý 21. dubna 2009
Good bye New Zealand
Tak je to tu!Dnes vecer (21.4. ;-)), za 3h odleta muj let zpet k minulemu zivotu...
V 23:15 odletam smer Hong Kong, kam dorazim 22.4. v 6:45, odrazim v 8:30 a zjevim se v Londyne v 14:35, odkud odrazim v 19:25 a do Vidne priletim v 22:40.
Pak uz jen dorazi z letiste k Arminovi, kde stravim noc a v 11:35 z Prasterstenu dokoncim busem studentagency cestu, zapocatou pred vic nez 4 mesici... (okolo 16:30 na Florenci)
Dnes prijeli Darrenovi dalsi 2 couchsurferi (Fr/Ge dvojicka), tak uz je tu docela plno. Za posledni 2 dny jsme stihli nakoukat 10 dilu Queer as a Folk a byla to dost dobra zabava, zase jsem si pripomnel, jak jsem ten serial pred nekolika lety videl na Mezipatrech a libil se mi dnes jeste vic.
Je to hrozne, jak ty 4 mesice ubehly. Poznal jsem spoustu novych veci, nektere i o sobe ale vic o spouste jinych veci. Rozhodne se sem jeste vratim a predpokladam, ze ted zacnu cestovat mnohem vic, byt jen po Evrope, jakmile sezenu praci, tedy :-)
BTW, protoze mi pred par dny znicehonic umrela ceska simkarta, piste mi vsichni na ten NZ, nez se mi zdari dostat novou se stejnym cislem.
Takze, TESIM SE NA VAS!
V 23:15 odletam smer Hong Kong, kam dorazim 22.4. v 6:45, odrazim v 8:30 a zjevim se v Londyne v 14:35, odkud odrazim v 19:25 a do Vidne priletim v 22:40.
Pak uz jen dorazi z letiste k Arminovi, kde stravim noc a v 11:35 z Prasterstenu dokoncim busem studentagency cestu, zapocatou pred vic nez 4 mesici... (okolo 16:30 na Florenci)
Dnes prijeli Darrenovi dalsi 2 couchsurferi (Fr/Ge dvojicka), tak uz je tu docela plno. Za posledni 2 dny jsme stihli nakoukat 10 dilu Queer as a Folk a byla to dost dobra zabava, zase jsem si pripomnel, jak jsem ten serial pred nekolika lety videl na Mezipatrech a libil se mi dnes jeste vic.
Je to hrozne, jak ty 4 mesice ubehly. Poznal jsem spoustu novych veci, nektere i o sobe ale vic o spouste jinych veci. Rozhodne se sem jeste vratim a predpokladam, ze ted zacnu cestovat mnohem vic, byt jen po Evrope, jakmile sezenu praci, tedy :-)
BTW, protoze mi pred par dny znicehonic umrela ceska simkarta, piste mi vsichni na ten NZ, nez se mi zdari dostat novou se stejnym cislem.
Takze, TESIM SE NA VAS!
neděle 19. dubna 2009
Coming Home
Tak tomu zrejme uz nic nezabrani :-)
Uz jsem si zaplatil zpatecni listek u Studentagency (jesteze nove zavedli to placeni listku pres net i bez tech jejich vselijakych Otevrenych a Zavrenych jizdenek;-)) , takze 23.4. 11:35 vyrazim z Vidne a okolo 16:30 bych mel byt na Florenci (uvazoval jsem o vlaku, a s mensi pomoci se mi podarilo najit i jejich cenik, ale i zlevnena jizdenka je porad za 29e, coz je skoro dvojnasobek tech 390 Kc, co jsem zaplatil pres net). Domluvil jsem si dalsi couchsurfing ve Vidni, tak snad nebudu spat pod mostem. Jen je mi jasny, ze to Studenti nevedou jak tady, takze pokud se nedostavim vcas, bez milosti moje misto dostane nekdo na miste, zadny starani se o zakazniky, ale co nadelate.
Dneska mam za sebou prvni noc u Darrena (muj 1. opravdovy couchsurf u cizich lidi;-)) a byla to docela legrace. Odpoledne mi tak nejak bleskove ukazal vychodni plaz (kam jsme tehda s Ivou nedosli), pak rezervaci Arataki a zapadni plaz v Piha, ale to jsme jen tak nejak projeli. Pripadl mi trochu nervozni, ale zrejme to mel hlavne z absence kafete, ale i tak ma tendenci mit nejake lehke tiky. Po navratu jsem nakoupil na babovku a vyrobil dalsi kus, protoze jsme sli vecer na veceri k jeho pratelum, na kterou me taktez pozval, coz jsem tedy po opakovanem ujisteni, ze to neni problem atd, prijal. Vyklubala se z toho fish&chips s velmi dobrym pudinkem a diskusi s 3 architekty o politice, vlade a spouste dalsich veci, dobre jsem se bavil a rekl bych, ze Darren taky, kdyz vezmu jak kulometne obcas mluvil ;-)
Dneska to vypada zatim nijace, peru si pradlo a zadny dalsi program navrhnut nebyl, tak se z toho mozna vyklube celodenni odpocinek u inetu (ma tu wifi), protoze se to zda jeho oblibenym zpusobem traveni volneho casu :-D
Zitra se, doufam, konecne dostanu do Aucklandskeho filmoveho archivu a na neco se podivam a kdybych si pak mohl zahrat v Aucklandskem sachovem klubu, vubec bych se nezlobil, schazeji se v pondeli a konaji tam nejake blicaky.
Toz zatim zustante naladeni :-)
Uz jsem si zaplatil zpatecni listek u Studentagency (jesteze nove zavedli to placeni listku pres net i bez tech jejich vselijakych Otevrenych a Zavrenych jizdenek;-)) , takze 23.4. 11:35 vyrazim z Vidne a okolo 16:30 bych mel byt na Florenci (uvazoval jsem o vlaku, a s mensi pomoci se mi podarilo najit i jejich cenik, ale i zlevnena jizdenka je porad za 29e, coz je skoro dvojnasobek tech 390 Kc, co jsem zaplatil pres net). Domluvil jsem si dalsi couchsurfing ve Vidni, tak snad nebudu spat pod mostem. Jen je mi jasny, ze to Studenti nevedou jak tady, takze pokud se nedostavim vcas, bez milosti moje misto dostane nekdo na miste, zadny starani se o zakazniky, ale co nadelate.
Dneska mam za sebou prvni noc u Darrena (muj 1. opravdovy couchsurf u cizich lidi;-)) a byla to docela legrace. Odpoledne mi tak nejak bleskove ukazal vychodni plaz (kam jsme tehda s Ivou nedosli), pak rezervaci Arataki a zapadni plaz v Piha, ale to jsme jen tak nejak projeli. Pripadl mi trochu nervozni, ale zrejme to mel hlavne z absence kafete, ale i tak ma tendenci mit nejake lehke tiky. Po navratu jsem nakoupil na babovku a vyrobil dalsi kus, protoze jsme sli vecer na veceri k jeho pratelum, na kterou me taktez pozval, coz jsem tedy po opakovanem ujisteni, ze to neni problem atd, prijal. Vyklubala se z toho fish&chips s velmi dobrym pudinkem a diskusi s 3 architekty o politice, vlade a spouste dalsich veci, dobre jsem se bavil a rekl bych, ze Darren taky, kdyz vezmu jak kulometne obcas mluvil ;-)
Dneska to vypada zatim nijace, peru si pradlo a zadny dalsi program navrhnut nebyl, tak se z toho mozna vyklube celodenni odpocinek u inetu (ma tu wifi), protoze se to zda jeho oblibenym zpusobem traveni volneho casu :-D
Zitra se, doufam, konecne dostanu do Aucklandskeho filmoveho archivu a na neco se podivam a kdybych si pak mohl zahrat v Aucklandskem sachovem klubu, vubec bych se nezlobil, schazeji se v pondeli a konaji tam nejake blicaky.
Toz zatim zustante naladeni :-)
čtvrtek 16. dubna 2009
Back in Auckland III
Tak tedy dnes rano pisu z Aucklandu, pac upload v Pictonu selhal ;-).
Za poslední tyden se v tunelu nic noveho nestalo, vsechno je oromy. Rodinka odjela na Velikonoce do Christchurche za znamymi, co mají malou Mary-Lou, kterou Vincent miluje. Ve stredu vecer jsem jim varil:delal jsem halusky a babovku.
Halusky se celkem povedly, i kdyz to chtelo haluskovy cednik, takhle byly dost velke a cancourovite, ale chutove ok. Brynza nebyla, ale maji tu nejaky zatrcene drahy ’goat cheese’ , coz je jakztakz analogie brynzy , ale bez te fermentovane vyrazne chuti, takze tak napul. Moje hlavni deviza, babovka, se navic nepovedla, pac se mi potvora zdrcla. Spletli me tou jejich baking sodou, takze jsem ji tam dal malo (ale pritom obvykle do toho moc prasku nervu a je to v pohode) a babovka nejdriv vykynula, ale pak zase splaskla a byla jakztakz nadychana jen na krajich, ale uprostred to bylo splacle testo, byt chutove nebyla uplne spatna. Ve ctvrtek po poledni odjeli, tak jsem si odpocival a totez jsem delal v patek. V patek jsem jen lezel v posteli, protože předtím jsem se kvuli detem moc nedospal a nevylezel. V sobotu jsem se rozhodl pro pokusny vylet na Abel Tasman, abych videl, jaka je tam cesta (puvodne jsem uvazoval o zaplaceni nejakeho kempu, nebo se nechat odvezt watertaxi nekam ke konci a jit to nazpatek do Marahau). Na Davidove kole jsem dojel do Marahau (cca 8km) a pak se vydal po trase k Anchorage, ktera mela byt tak 4h cesty, coz jsem planoval, ze bude trvat tak 3, takze 6h tam i zpet. Ale clovek mini a panbuh meni, takze po 2 hodinach prudkeho pochodu (kdy jsem usel 3/4 cesty k Anchorage) se mi nejak zacala motat siska a celkove se mi udelalo slabo, takze jsem si na pul hodky odpocinul a sedl, neb bylo jasne, ze bych dik stale castecne nemocnosti nekde na trase padl vysilenim. Pak jsem to otocil a jiz volnejsim tempem se vydal nazpatek.
V sobotu jsem si znbova odpocinul, byl jsem kupodivu po tech 16km na kole a 18km peso opravdu unaveny, jasna znamka toho, ze jsem se malo zotavil, normalne by me to nevysililo. V nedeli jsem puvodne planoval kajak, ale vstal jsem pozde a odpoledne byl zase odliv, tak jsem to odlozil na pondeli po nakupu. Aspon jsem se prosel a udelal nejake fotky okoli. V pondeli dopoledne jsem vyrazil na nakup do Motueky, na kole, je to asi 10km, ale nastesti po rovine (to cesta do Marahau byla pekne nahoru dolu celou dobu, jen posledni 3km byly po rovine). Valela se totiz v kuchyni cukina, co jsme koupili na zpatecni ceste z trampu s Davidem, tak jsem chtel rodince udelat dalsi veceri a babovku vol. 2, kdyz se vrati zpet, protoze bude urcite hladova a vubec. Takze jsem jako recept zvolil Ratatouille, neb v nem cukina byla obsazena, ale potreboval jsem jeste napriklad vejce na babovku a papriky s lilkem do ratatouille. Obe je tady pekne drahe a jeste se plati za kus (papriky pak vyjdou o neco draz, nez u nas, ale lilek tu stoji asi 2x tolik), ale co nadelate. Cestou tam na me zatroubilo nejake auto a zamavala mi z nej blondyna s brylemi jak Pariz, ale byl to okamzik a vubec netusim, o koho mohlo jit:-).
No, kajak se nakonec zase nekonal, a jeste prijeli misto v 8 uz v 7, ale babovka aspon uz byla hotova. Matrose na ratatouille bylo ale az prilis mnoho, takze jsem dusenim stravil asi hodinu a pul (vecerelo se nekdy v 21:45), nastesti se vysledek opravdu povedl. A kdyz jsem rozrizl babovku, tak konecne zasadni uspech, byla krasne nadychana a tak vubec, jaka ma byt. To je oba uz dodelalo, takze jen upadli do postele, zvlaste kdyz chodi okolo 10 vecer obvykle spat tak jako tak.
No a druhy den hura uz v 10 do mesta. Do Nelsonu jsem dostopoval, ale pak to slo nejak blbe, tak jsem jel busem.
V Aucklandu pobudu 2 dny v backpackeru a pak 3 dny dalsi couchsurf u Darrena. Jeste to sakrys musim nejak zaridit s Vidni, zkusim tam taky nekoho zmermomocnit na couchsurf, abych tam nemusel tajtrdlikovat s hostelem, ty jejich bookingy jsou dost podezrely. A zavolat babicce ohledne ceny, porad nevim, kolik me hodlaj natahnout na listek do matky mest :-)
V Pictonu se me ta podezrela vedouci Atlantis backpackeru pokusila natahnout o 3$ (mel jsem platit 17 misto 20), ale kdyz jsem ji to pri odchodu pripomnel, tak delala prekvapenou a vratila mi je, ovsem moc jsem tomu neveril. Uz vickrat s emi stalo, ze po me nekde chteli o dolar ci dva vic, nez jsem cekal, ale nikdy jsem to moc neresil, ale tady uz jo :-D
Jinak je to hrozny, uz za tyden budu zase doma. Kde vsichni mluvi cesky, maj tendenci krast, co neni pribity, a nevyznavaj heslo ‘No worries, man’. Prochazet po mistech, kde budovy stoji uz tisic let a kde neni mnoho opravdove prirody, natoz backcountry huts. Ale zase tu mam rodinu, kamarady, vyborny a levny pivo ve vetsine hospod a svuj domov.
Bude se mi po Zelandu hodne styskat, a hodlam se sem zase vratit. Prilis mnoho Visitor books jeste nezdobi to proslavene heslo ceskych cestovatelu, ktere najdete i na Ayers rock ;-)
BTW, konecne vim, kdy vyjde film, na ktery se nezrizene tesim uz 2 roky - “9” od Shane Ackera. Jeho kratky filmecek me tehdy strasne navnadil atmosferou, animaci i pribehem. Ted vyjde jeho celovecerni animovany film a trailer vypada VELMI dobre. Film bude symbolicky uveden 9.9.’09 a jeho stranky jeho autora jsou Shane Acker Takze pokud mate radi temnou atmosferu, fantaskni a neobycejny pribeh v imaginativnim svete, animaky a filmy vubec, rozhodne byste si ho nemeli nechat ujit!
Za poslední tyden se v tunelu nic noveho nestalo, vsechno je oromy. Rodinka odjela na Velikonoce do Christchurche za znamymi, co mají malou Mary-Lou, kterou Vincent miluje. Ve stredu vecer jsem jim varil:delal jsem halusky a babovku.
Halusky se celkem povedly, i kdyz to chtelo haluskovy cednik, takhle byly dost velke a cancourovite, ale chutove ok. Brynza nebyla, ale maji tu nejaky zatrcene drahy ’goat cheese’ , coz je jakztakz analogie brynzy , ale bez te fermentovane vyrazne chuti, takze tak napul. Moje hlavni deviza, babovka, se navic nepovedla, pac se mi potvora zdrcla. Spletli me tou jejich baking sodou, takze jsem ji tam dal malo (ale pritom obvykle do toho moc prasku nervu a je to v pohode) a babovka nejdriv vykynula, ale pak zase splaskla a byla jakztakz nadychana jen na krajich, ale uprostred to bylo splacle testo, byt chutove nebyla uplne spatna. Ve ctvrtek po poledni odjeli, tak jsem si odpocival a totez jsem delal v patek. V patek jsem jen lezel v posteli, protože předtím jsem se kvuli detem moc nedospal a nevylezel. V sobotu jsem se rozhodl pro pokusny vylet na Abel Tasman, abych videl, jaka je tam cesta (puvodne jsem uvazoval o zaplaceni nejakeho kempu, nebo se nechat odvezt watertaxi nekam ke konci a jit to nazpatek do Marahau). Na Davidove kole jsem dojel do Marahau (cca 8km) a pak se vydal po trase k Anchorage, ktera mela byt tak 4h cesty, coz jsem planoval, ze bude trvat tak 3, takze 6h tam i zpet. Ale clovek mini a panbuh meni, takze po 2 hodinach prudkeho pochodu (kdy jsem usel 3/4 cesty k Anchorage) se mi nejak zacala motat siska a celkove se mi udelalo slabo, takze jsem si na pul hodky odpocinul a sedl, neb bylo jasne, ze bych dik stale castecne nemocnosti nekde na trase padl vysilenim. Pak jsem to otocil a jiz volnejsim tempem se vydal nazpatek.
V sobotu jsem si znbova odpocinul, byl jsem kupodivu po tech 16km na kole a 18km peso opravdu unaveny, jasna znamka toho, ze jsem se malo zotavil, normalne by me to nevysililo. V nedeli jsem puvodne planoval kajak, ale vstal jsem pozde a odpoledne byl zase odliv, tak jsem to odlozil na pondeli po nakupu. Aspon jsem se prosel a udelal nejake fotky okoli. V pondeli dopoledne jsem vyrazil na nakup do Motueky, na kole, je to asi 10km, ale nastesti po rovine (to cesta do Marahau byla pekne nahoru dolu celou dobu, jen posledni 3km byly po rovine). Valela se totiz v kuchyni cukina, co jsme koupili na zpatecni ceste z trampu s Davidem, tak jsem chtel rodince udelat dalsi veceri a babovku vol. 2, kdyz se vrati zpet, protoze bude urcite hladova a vubec. Takze jsem jako recept zvolil Ratatouille, neb v nem cukina byla obsazena, ale potreboval jsem jeste napriklad vejce na babovku a papriky s lilkem do ratatouille. Obe je tady pekne drahe a jeste se plati za kus (papriky pak vyjdou o neco draz, nez u nas, ale lilek tu stoji asi 2x tolik), ale co nadelate. Cestou tam na me zatroubilo nejake auto a zamavala mi z nej blondyna s brylemi jak Pariz, ale byl to okamzik a vubec netusim, o koho mohlo jit:-).
No, kajak se nakonec zase nekonal, a jeste prijeli misto v 8 uz v 7, ale babovka aspon uz byla hotova. Matrose na ratatouille bylo ale az prilis mnoho, takze jsem dusenim stravil asi hodinu a pul (vecerelo se nekdy v 21:45), nastesti se vysledek opravdu povedl. A kdyz jsem rozrizl babovku, tak konecne zasadni uspech, byla krasne nadychana a tak vubec, jaka ma byt. To je oba uz dodelalo, takze jen upadli do postele, zvlaste kdyz chodi okolo 10 vecer obvykle spat tak jako tak.
No a druhy den hura uz v 10 do mesta. Do Nelsonu jsem dostopoval, ale pak to slo nejak blbe, tak jsem jel busem.
V Aucklandu pobudu 2 dny v backpackeru a pak 3 dny dalsi couchsurf u Darrena. Jeste to sakrys musim nejak zaridit s Vidni, zkusim tam taky nekoho zmermomocnit na couchsurf, abych tam nemusel tajtrdlikovat s hostelem, ty jejich bookingy jsou dost podezrely. A zavolat babicce ohledne ceny, porad nevim, kolik me hodlaj natahnout na listek do matky mest :-)
V Pictonu se me ta podezrela vedouci Atlantis backpackeru pokusila natahnout o 3$ (mel jsem platit 17 misto 20), ale kdyz jsem ji to pri odchodu pripomnel, tak delala prekvapenou a vratila mi je, ovsem moc jsem tomu neveril. Uz vickrat s emi stalo, ze po me nekde chteli o dolar ci dva vic, nez jsem cekal, ale nikdy jsem to moc neresil, ale tady uz jo :-D
Jinak je to hrozny, uz za tyden budu zase doma. Kde vsichni mluvi cesky, maj tendenci krast, co neni pribity, a nevyznavaj heslo ‘No worries, man’. Prochazet po mistech, kde budovy stoji uz tisic let a kde neni mnoho opravdove prirody, natoz backcountry huts. Ale zase tu mam rodinu, kamarady, vyborny a levny pivo ve vetsine hospod a svuj domov.
Bude se mi po Zelandu hodne styskat, a hodlam se sem zase vratit. Prilis mnoho Visitor books jeste nezdobi to proslavene heslo ceskych cestovatelu, ktere najdete i na Ayers rock ;-)
BTW, konecne vim, kdy vyjde film, na ktery se nezrizene tesim uz 2 roky - “9” od Shane Ackera. Jeho kratky filmecek me tehdy strasne navnadil atmosferou, animaci i pribehem. Ted vyjde jeho celovecerni animovany film a trailer vypada VELMI dobre. Film bude symbolicky uveden 9.9.’09 a jeho stranky jeho autora jsou Shane Acker Takze pokud mate radi temnou atmosferu, fantaskni a neobycejny pribeh v imaginativnim svete, animaky a filmy vubec, rozhodne byste si ho nemeli nechat ujit!
středa 8. dubna 2009
Au-pair in Motueka
UPDATED 9.4.2009!
Tak dalsi zpravy jsou tuna :)
Jsem uz tyden u Davida, venujic se prevazne odlehceni Panie od Vincenta, ale neni to vubec jednoduche. Rodice jiz vedi, ale my nepostizeni to teprve ochutnavame.
Ze zacatku byl ze me Vincent uplne paf, neboha "mami" upozadena, byl jsem temer obletovan, az mi Pania rikala, jak to s detmi umim, ale pragmaticky jsem jen odtusil, ze je ze me jen paf a ze ho to prejde, integracni prubeh, jako vsechno. No, potom se veci zacaly komplikovat...
Druhy den me zacalo bolet v krku a treti den jsem zacal smrkat a byt dost slusne nemocny. Kvuli pomoci s Vincentem mi bylo hloupe cele dny jen lezet v posteli a snazit se kuryrovat, tak jsem se snazil pomahat, jak to slo, takze leceni slo pomalu, ale hlavne se mi podarilol oba dva, jak Vincenta, tak malou Ismai nakazit (prijel jsem v utery a v nedeli vecer zacali oba smrka) :-( Coz je teda docela prusvih, ne snad kvuli riziku komplikaci, ale protoze se pak obe deti zacinaj chovat nesnesitelne. Vincenta to nadseni pro mou osobu uz pochopitelne preslo a jak je nemocnej (nemoc v jeho podani vypada asi tak, ze je ruzovej a desne exaltovanej, zadne lezeni v posteli), je s nim nesnadne porizeni. Jakmile v poledne neusne, zacne byt odpoledne protivnej, a i kdyz je hrozne unavenej, zaboha si nechce jit lehnout a porad se snazi litat okolo. Obcas se mu nechce spat ani v noci! Dnes se pry v 5 rano rozhodl, ze je rano a museli si s nim asi 2 hodiny hrat, nez si usmyslel, ze si da jeste se s vymi znavenymi rodici slofika. Ja vstal v 9 a koukam ticho. To jsem se skoro vydesil, ale garaz zavrena, zavesy zatazeny. A za ctvrt hodiny si to prihasil s Panii, ktera mi to osvetlila. Takze se dneska moc nevyspala, ale porad o neco vic, nez o den driv, kdy Ismai kazdou hodinu zacala kaslat a smrkat a Pania k ni musela jit. To se nevyspala vubec a cely den byla na me trochu napruzena a Vincenta mi celkem bez okolku davala na starost, zatimco se pokousela po hodkach dospat. No citil jsem se z toho hodne trapne, ze po 3 mesicich bez rymy me choroba napadne 14 dni pred odjezdem a jeste u rodiny s 2 malyma detma...
Jinak Pania je tedy dost neobycejna zena a docela ji Davidovi zavidim, protoze je to asi jedina zena, kterou jsem tu na Zelandu potkal, ktera me jako osobnost opravdu zaujala. Ucila cinstinu na skole (myslim, ze rikala elementary, ale nejsem si jist), ma cerny pasek v taekwondu a hlavne je neobycejne rozverna tim milym zpusobem. Uz od zacatku jsme se v jeji pritomnosti citil dobre a myslim, ze ona to citila podobne, takze se k sobe chovame, skoro jako bychom byli stari pratele a to je prece jen zridkavy jev, kdyz me zna jen par dni. David je typove odlisna osobnost, ale s Panii se dobre doplnuji a pozorovat je, jak se k sobe chovaji, je taky docela zazitek. Uz dlouho jsem se necitil nekde tak dobre, pripadam si tu skoro jak clen rodiny. A to jeste umi dobre varit, ale tedy nejvic me dostavaji jeji moucniky. Hned druhy den udelala jakysi anglicky pudink(Chocolate self-saucing pudink) a to byla uplna extaze. Neco tak uzasne dobryho jsem nemel leta. Dostal jsem recept, tak ho musim doma nechat vyzkouset babickou :-D. A to se jeste David pro zmenu vyprofiloval jako mistr pekar a skoro kazdy den pece svuj chleb podle ruznych receptu. Tak jsem mel zase po dlouhe dobre opravdu vyborny domaci chleba, ktery bylo po namazani maslem slast pojidat. Po gurmetske strance to tu rozhodne stoji za to ;-)
O vikendu jsme s Davidem a Vincentem podnikli vylet k Lake Sylvestre (Ismai jsou 3 mesice a ta cestovani bohuzel nema rada, chce mit svuj klid, takze s ni Pania zustala doma, i kdyz trampovani miluje). David
nesl Vincenta a nejake jeho veci, zatimco ja byl za serpu, a nesl jsem spacaky, jidlo a zbytek obleceni (porad o dost mene, nez bezne nosivam na trek). Zacali jsme v sobotu po poledni, 2 hodiny trvala cesta k parkovisti, behem cesty Vincent usnul, tak jsme ho nechali vyspat a vyrazili na horu nekdy v pul treti. Ze zacatku to slo, ale od pulky cesty zacal Vincent docela stavkovat, nechtel jit, nechtel se nest v batohu, chttel, aby ho David nesl (ale neste 15kg v naruci do kopce hodinu!), tak jsme ho rozptylovali, co to slo, ale stejne periodicky streckoval. Nejak jsme to do chaty dokodrcali, jen abychom zjistili, ze je skoro plna! Jeste k tomu uvnitr 3 ruzne rodiny s detmi, takze uz tam bylo 5 deti a 5 dospelych. Nejak jsem nepochopil, proc jeden z muzu mel prvnich pet minut narazky, ze je plno a jeden z nas musi spat na zemi, kdyz i Paroubkovi by bylo jasny, ze 7 + 5 =12 (chata mela 12 luzek) a Vincent se vejde stejne mezi nas, ale jelikoz stejne hodlal spat venku, tak to nebylo treba resit. Po zbytek dne byl Vincent diky pritomnost deti docela zabaveny, problem nastal po veceri a zapadu slunce, tj nekdy po osme vecer, kdy uz byla tma a vetsina lidi na chate se jala jit spat (jako ostatne skoro vzdy). Vincent NECHTEL jit spat. Ano, pod verzalky si dosadte asi stejnou chut jit spat, jakou mel Fry po 100 salcich kafe. Akorat bez zastaveni casu tedy. Nakonec asi po hodine a pul usnul, ale mezitim to obnaselo vylet ven, chvili sezeni s 3 dospelymi u stolu, ticheho zpivani "Old McDonald has a farm" a vselijakych dalsich tajemnych veci, provozovanych Davidem s cim dal silenejsim leskem v ocich (ja byl teda taky unaveny, ale jako dobry bavici, vsak nevhodny klidnici element, jsem do procesu radeji nezasahoval, a byl jsem tomu rad...) a zvysujici se zurivosti v hlase, nez se konecne zadarilo. Ale uplne uz chapu, proc jemu i Panii prislo jako zcela logicke vysvetleni pro to, kdyz nekdo vyvrazdi motorovkou celou svou rodinu "No mel prece 3 deti!" :-D
Druhy den jsem si zase jednou vyfotil vychod slunce, neb deti se budily brzo, a nekdy okolo desate jsem vyrazil k Lake Sylvestre. Udelal jsem jakysi okruh po mensim hrebenu, takze jezero obesel proti smeru hodinovych rucicek, cimz jsem ziskal docela hezke vyhledy po okoli. Kdybych vylezl na hreben nad Iron lake, videl bych i do severniho udoli, ale jednak by to zabralo dalsi hodinu a jednak jsem se celkove necitil moc fit. David byl mezitim s Vincentem okolo chaty a pak sel napred, protoze ve 3 by se Vincent konce vyletu k jezeru nejspis po hruzne noci nedozil, celkem urcite by nechtel jit 2 hodiny tech cca 5 km po ruznych skalnatych kopcich bez protestu.
No, David pozdeji rikal, ze takhle hrozne se Vincent nechoval uz hodne dlouho a ze si dalsi podobny vylet na dlouho rozmyslel. Aspon ze Pania si uzila klidny a odpocinkovy vikend, kdyz nemocna Ismai stravila skoro vsechen cas spankem.
BTW, v novinach toho dne byla jak pozitivni recenze na Vratne lahve, tak clanek s nadpisem zhruba "Na tramp na Novem Zelandu radeji nalozeny jak tazna mula", ve kterem autor, zkusiv jednou ultralight tramping na NZ, velmi doporucuje vybavit se tu na trek poradne. Poukazuje na nedavny pripad zmizeleho trempa z US, a jeho podobnost s jinym, taky vyznavacem ultralight trampingu, ktery zemrel pred 5 lety. Oba se moc neobtezovali nekomu dat svoje 'intentions', kudy pujdou (tady se obvykle pouziva DOC, ale staci i nejaka osoba, ktera vyhlasi patrani, kdyz s enevrate tehdy a tehdy), nevzali si 'beacon' (nouzovy privolavac), a jeste byli ultralight, takze cokoliv se prihodi, ma to obvykle spatne nasledky. Toho pred 5 lety nasli, v jeho spacaku, kde cekal 14 dni na zachranu, kdyz se zranil po padu, ale nikdy se ji nedockal. Nedal nikomu vedet, nemel beacon a planu cesty se moc nedrzel. Zemrel jeste predtim, nez po nem vyhlasili patrani. A ten aktualni byl podobny typ. Ten aspon dal intentions, ale jeho tramp byl delsi a posledni zprava, kterou zanechal v nejake chate, byla 5 tydnu stara, kdyz vyhlasili patrani. Nemyslim, ze jeste zije. Hlavni pointa toho clanku ale byla v tom, jake je tu pocasi. Ultralight tramping vynalezli v Kalifornii, kde je pry jedno z nejstabilnejsich pocasi na zemi. Tady se meni porad, nejen v horach. I v lete muze napadnout snih. Proto lepe vybavit se poradne, protoze pak vas nemuze zmena pocasi prekvapit.
Zcela jsem s tim cllankem souhlasil. Beacon sice nenosim, ale jen proto, ze chodim po znamych trecich, ktere jsou na mapach a kde kazdy den nekdo prochazi. Nosim si vzdycky teple veci i goretex, i kdyz ma byt hezky. Paliva mam vzdycky tak na tyden, a jidla taky vzdycky spis vic, nez min. Pro jistotu i First aid kit. Protoze tady jeden nikdy nevi...
Trochu zlovestne ten clanek korespondoval se zpravou z minuleho tydne, kdy helikoptera vyzvedla trampera nedaleko Murchinsonu (je to v Kahurangi NP, ktery je za humny), kdyz spadl z 3 metru, zlomil si nohu, zapesti a pak se 8 dni plazil tech nekolik km k nejblizsi chate. Ten vybaveny byl, ale zrovna beacon se mu na potvoru podarilo ztratit tesne predtim, nez spadl. Ale jidla mel 'dost' (musel si ho sice davkovat, ale evidentne si ho vzal vic, nez by na puvodni trek potreboval), spolecnost mu delal jeho pes a nehodlal jen tak zemrit na miste. Takze se do chaty dostal a nastesti ta byli 2 dalsi tramperi, kteri si udelali 13 hodinovy vylet pro pomoc. Vice na http://www.stuff.co.nz/national/2307663/Tramper-recounts-ordeal
No, sakrys, to koncime vselijakymi zpravami, ale pocasi je hezke, i kdyz vcera prselo, zitra family odjizdi slavit Velikonoce za prateli do Christchurche a ja tu budu par dni sam. Tak se vydam asi na Abel Tasman, uvidim, jak daleko. Nejspis tam bude horda lidi, ale uvidime, kdyztak to udelam v utery po jejich navratu, az bude zase pracovni den. Tak hezke pocasi!
Uplne jsem zapomnel poinformovat, jak jsem vcera delal vecu. Rozhodl jsem se udelat halusky s bryndzou a moji silnou zbran, babovku. Halusky celkem vysly, i kdyz jsem musel koupit misto bryndzy nejaky jejich 'goat cheese', ktery teda urcitou zakladni chut mel, ale ta bryndzova to proste nebyla. Ale s osmazenym uzenym a cibulkou to bylo dobry, i kdyz toho nebylo tolik, protoze recept byl potvora spis pro 2, nez pro ctyri. Nastesti David ji jak vrabec, obvykle ;-) Horsi to bylo s babovkou. Jednak nemaji formu (zadne prekvapeni), takze jsem musel pouzit takovou tu kulatou dortovou a druhak se mi potvora zdrcla!Asi jsem tam nedal dost prasku, tady me zmatli pecicim praskem a pecici sodou, dal jsem sodu, ale chtelo to spis to prvni a vic. Aspon ze chutove byla dobra, ale nebylo to ono.
Tak dalsi zpravy jsou tuna :)
Jsem uz tyden u Davida, venujic se prevazne odlehceni Panie od Vincenta, ale neni to vubec jednoduche. Rodice jiz vedi, ale my nepostizeni to teprve ochutnavame.
Ze zacatku byl ze me Vincent uplne paf, neboha "mami" upozadena, byl jsem temer obletovan, az mi Pania rikala, jak to s detmi umim, ale pragmaticky jsem jen odtusil, ze je ze me jen paf a ze ho to prejde, integracni prubeh, jako vsechno. No, potom se veci zacaly komplikovat...
Druhy den me zacalo bolet v krku a treti den jsem zacal smrkat a byt dost slusne nemocny. Kvuli pomoci s Vincentem mi bylo hloupe cele dny jen lezet v posteli a snazit se kuryrovat, tak jsem se snazil pomahat, jak to slo, takze leceni slo pomalu, ale hlavne se mi podarilol oba dva, jak Vincenta, tak malou Ismai nakazit (prijel jsem v utery a v nedeli vecer zacali oba smrka) :-( Coz je teda docela prusvih, ne snad kvuli riziku komplikaci, ale protoze se pak obe deti zacinaj chovat nesnesitelne. Vincenta to nadseni pro mou osobu uz pochopitelne preslo a jak je nemocnej (nemoc v jeho podani vypada asi tak, ze je ruzovej a desne exaltovanej, zadne lezeni v posteli), je s nim nesnadne porizeni. Jakmile v poledne neusne, zacne byt odpoledne protivnej, a i kdyz je hrozne unavenej, zaboha si nechce jit lehnout a porad se snazi litat okolo. Obcas se mu nechce spat ani v noci! Dnes se pry v 5 rano rozhodl, ze je rano a museli si s nim asi 2 hodiny hrat, nez si usmyslel, ze si da jeste se s vymi znavenymi rodici slofika. Ja vstal v 9 a koukam ticho. To jsem se skoro vydesil, ale garaz zavrena, zavesy zatazeny. A za ctvrt hodiny si to prihasil s Panii, ktera mi to osvetlila. Takze se dneska moc nevyspala, ale porad o neco vic, nez o den driv, kdy Ismai kazdou hodinu zacala kaslat a smrkat a Pania k ni musela jit. To se nevyspala vubec a cely den byla na me trochu napruzena a Vincenta mi celkem bez okolku davala na starost, zatimco se pokousela po hodkach dospat. No citil jsem se z toho hodne trapne, ze po 3 mesicich bez rymy me choroba napadne 14 dni pred odjezdem a jeste u rodiny s 2 malyma detma...
Jinak Pania je tedy dost neobycejna zena a docela ji Davidovi zavidim, protoze je to asi jedina zena, kterou jsem tu na Zelandu potkal, ktera me jako osobnost opravdu zaujala. Ucila cinstinu na skole (myslim, ze rikala elementary, ale nejsem si jist), ma cerny pasek v taekwondu a hlavne je neobycejne rozverna tim milym zpusobem. Uz od zacatku jsme se v jeji pritomnosti citil dobre a myslim, ze ona to citila podobne, takze se k sobe chovame, skoro jako bychom byli stari pratele a to je prece jen zridkavy jev, kdyz me zna jen par dni. David je typove odlisna osobnost, ale s Panii se dobre doplnuji a pozorovat je, jak se k sobe chovaji, je taky docela zazitek. Uz dlouho jsem se necitil nekde tak dobre, pripadam si tu skoro jak clen rodiny. A to jeste umi dobre varit, ale tedy nejvic me dostavaji jeji moucniky. Hned druhy den udelala jakysi anglicky pudink(Chocolate self-saucing pudink) a to byla uplna extaze. Neco tak uzasne dobryho jsem nemel leta. Dostal jsem recept, tak ho musim doma nechat vyzkouset babickou :-D. A to se jeste David pro zmenu vyprofiloval jako mistr pekar a skoro kazdy den pece svuj chleb podle ruznych receptu. Tak jsem mel zase po dlouhe dobre opravdu vyborny domaci chleba, ktery bylo po namazani maslem slast pojidat. Po gurmetske strance to tu rozhodne stoji za to ;-)
O vikendu jsme s Davidem a Vincentem podnikli vylet k Lake Sylvestre (Ismai jsou 3 mesice a ta cestovani bohuzel nema rada, chce mit svuj klid, takze s ni Pania zustala doma, i kdyz trampovani miluje). David
nesl Vincenta a nejake jeho veci, zatimco ja byl za serpu, a nesl jsem spacaky, jidlo a zbytek obleceni (porad o dost mene, nez bezne nosivam na trek). Zacali jsme v sobotu po poledni, 2 hodiny trvala cesta k parkovisti, behem cesty Vincent usnul, tak jsme ho nechali vyspat a vyrazili na horu nekdy v pul treti. Ze zacatku to slo, ale od pulky cesty zacal Vincent docela stavkovat, nechtel jit, nechtel se nest v batohu, chttel, aby ho David nesl (ale neste 15kg v naruci do kopce hodinu!), tak jsme ho rozptylovali, co to slo, ale stejne periodicky streckoval. Nejak jsme to do chaty dokodrcali, jen abychom zjistili, ze je skoro plna! Jeste k tomu uvnitr 3 ruzne rodiny s detmi, takze uz tam bylo 5 deti a 5 dospelych. Nejak jsem nepochopil, proc jeden z muzu mel prvnich pet minut narazky, ze je plno a jeden z nas musi spat na zemi, kdyz i Paroubkovi by bylo jasny, ze 7 + 5 =12 (chata mela 12 luzek) a Vincent se vejde stejne mezi nas, ale jelikoz stejne hodlal spat venku, tak to nebylo treba resit. Po zbytek dne byl Vincent diky pritomnost deti docela zabaveny, problem nastal po veceri a zapadu slunce, tj nekdy po osme vecer, kdy uz byla tma a vetsina lidi na chate se jala jit spat (jako ostatne skoro vzdy). Vincent NECHTEL jit spat. Ano, pod verzalky si dosadte asi stejnou chut jit spat, jakou mel Fry po 100 salcich kafe. Akorat bez zastaveni casu tedy. Nakonec asi po hodine a pul usnul, ale mezitim to obnaselo vylet ven, chvili sezeni s 3 dospelymi u stolu, ticheho zpivani "Old McDonald has a farm" a vselijakych dalsich tajemnych veci, provozovanych Davidem s cim dal silenejsim leskem v ocich (ja byl teda taky unaveny, ale jako dobry bavici, vsak nevhodny klidnici element, jsem do procesu radeji nezasahoval, a byl jsem tomu rad...) a zvysujici se zurivosti v hlase, nez se konecne zadarilo. Ale uplne uz chapu, proc jemu i Panii prislo jako zcela logicke vysvetleni pro to, kdyz nekdo vyvrazdi motorovkou celou svou rodinu "No mel prece 3 deti!" :-D
Druhy den jsem si zase jednou vyfotil vychod slunce, neb deti se budily brzo, a nekdy okolo desate jsem vyrazil k Lake Sylvestre. Udelal jsem jakysi okruh po mensim hrebenu, takze jezero obesel proti smeru hodinovych rucicek, cimz jsem ziskal docela hezke vyhledy po okoli. Kdybych vylezl na hreben nad Iron lake, videl bych i do severniho udoli, ale jednak by to zabralo dalsi hodinu a jednak jsem se celkove necitil moc fit. David byl mezitim s Vincentem okolo chaty a pak sel napred, protoze ve 3 by se Vincent konce vyletu k jezeru nejspis po hruzne noci nedozil, celkem urcite by nechtel jit 2 hodiny tech cca 5 km po ruznych skalnatych kopcich bez protestu.
No, David pozdeji rikal, ze takhle hrozne se Vincent nechoval uz hodne dlouho a ze si dalsi podobny vylet na dlouho rozmyslel. Aspon ze Pania si uzila klidny a odpocinkovy vikend, kdyz nemocna Ismai stravila skoro vsechen cas spankem.
BTW, v novinach toho dne byla jak pozitivni recenze na Vratne lahve, tak clanek s nadpisem zhruba "Na tramp na Novem Zelandu radeji nalozeny jak tazna mula", ve kterem autor, zkusiv jednou ultralight tramping na NZ, velmi doporucuje vybavit se tu na trek poradne. Poukazuje na nedavny pripad zmizeleho trempa z US, a jeho podobnost s jinym, taky vyznavacem ultralight trampingu, ktery zemrel pred 5 lety. Oba se moc neobtezovali nekomu dat svoje 'intentions', kudy pujdou (tady se obvykle pouziva DOC, ale staci i nejaka osoba, ktera vyhlasi patrani, kdyz s enevrate tehdy a tehdy), nevzali si 'beacon' (nouzovy privolavac), a jeste byli ultralight, takze cokoliv se prihodi, ma to obvykle spatne nasledky. Toho pred 5 lety nasli, v jeho spacaku, kde cekal 14 dni na zachranu, kdyz se zranil po padu, ale nikdy se ji nedockal. Nedal nikomu vedet, nemel beacon a planu cesty se moc nedrzel. Zemrel jeste predtim, nez po nem vyhlasili patrani. A ten aktualni byl podobny typ. Ten aspon dal intentions, ale jeho tramp byl delsi a posledni zprava, kterou zanechal v nejake chate, byla 5 tydnu stara, kdyz vyhlasili patrani. Nemyslim, ze jeste zije. Hlavni pointa toho clanku ale byla v tom, jake je tu pocasi. Ultralight tramping vynalezli v Kalifornii, kde je pry jedno z nejstabilnejsich pocasi na zemi. Tady se meni porad, nejen v horach. I v lete muze napadnout snih. Proto lepe vybavit se poradne, protoze pak vas nemuze zmena pocasi prekvapit.
Zcela jsem s tim cllankem souhlasil. Beacon sice nenosim, ale jen proto, ze chodim po znamych trecich, ktere jsou na mapach a kde kazdy den nekdo prochazi. Nosim si vzdycky teple veci i goretex, i kdyz ma byt hezky. Paliva mam vzdycky tak na tyden, a jidla taky vzdycky spis vic, nez min. Pro jistotu i First aid kit. Protoze tady jeden nikdy nevi...
Trochu zlovestne ten clanek korespondoval se zpravou z minuleho tydne, kdy helikoptera vyzvedla trampera nedaleko Murchinsonu (je to v Kahurangi NP, ktery je za humny), kdyz spadl z 3 metru, zlomil si nohu, zapesti a pak se 8 dni plazil tech nekolik km k nejblizsi chate. Ten vybaveny byl, ale zrovna beacon se mu na potvoru podarilo ztratit tesne predtim, nez spadl. Ale jidla mel 'dost' (musel si ho sice davkovat, ale evidentne si ho vzal vic, nez by na puvodni trek potreboval), spolecnost mu delal jeho pes a nehodlal jen tak zemrit na miste. Takze se do chaty dostal a nastesti ta byli 2 dalsi tramperi, kteri si udelali 13 hodinovy vylet pro pomoc. Vice na http://www.stuff.co.nz/national/2307663/Tramper-recounts-ordeal
No, sakrys, to koncime vselijakymi zpravami, ale pocasi je hezke, i kdyz vcera prselo, zitra family odjizdi slavit Velikonoce za prateli do Christchurche a ja tu budu par dni sam. Tak se vydam asi na Abel Tasman, uvidim, jak daleko. Nejspis tam bude horda lidi, ale uvidime, kdyztak to udelam v utery po jejich navratu, az bude zase pracovni den. Tak hezke pocasi!
Uplne jsem zapomnel poinformovat, jak jsem vcera delal vecu. Rozhodl jsem se udelat halusky s bryndzou a moji silnou zbran, babovku. Halusky celkem vysly, i kdyz jsem musel koupit misto bryndzy nejaky jejich 'goat cheese', ktery teda urcitou zakladni chut mel, ale ta bryndzova to proste nebyla. Ale s osmazenym uzenym a cibulkou to bylo dobry, i kdyz toho nebylo tolik, protoze recept byl potvora spis pro 2, nez pro ctyri. Nastesti David ji jak vrabec, obvykle ;-) Horsi to bylo s babovkou. Jednak nemaji formu (zadne prekvapeni), takze jsem musel pouzit takovou tu kulatou dortovou a druhak se mi potvora zdrcla!Asi jsem tam nedal dost prasku, tady me zmatli pecicim praskem a pecici sodou, dal jsem sodu, ale chtelo to spis to prvni a vic. Aspon ze chutove byla dobra, ale nebylo to ono.
úterý 31. března 2009
Breakfast at Motueka
tak zrovna sedim v knnihovne v Motuece a pisu vam psani ;-)
Vcera jsem vyrazil z Greymouthu a tamniho Neptuns Backpackers (Moc pekny hostel, jen za $20 a zadnymi palandami, jeste nikdy jsem nespal v 'dorm', kde jsou jen 3 standardni postele, na kterych novy host najde cisty rucnik, minimydlo a cukratko. Je to stary hotel Gilmor, takze je tam tepla voda na uhli, maji tam i vanu, kterou jsem ozkousel a celkove mily pristup. V kuchyni sice neni tolik nadobi, kolik je clovek zvykly, ale da se. A majitel je sympaticky potrhly ;-)) a zacal okolo 11:45 stopovat.
A tady to funguje nejak vic, nez jinde, nebo co, protoze uz za pul hodky mi stavel prvni clovek, Shane, a vzal me asi 30km do Puheroa.
Tam to pak trvalo dele, ale nekdy okolo jedne me vzal mlady nemec do Punakaiki, kde jsem znova videl Pancake rocks a blowholes, ted ovsem v dobe nejvyssiho prilivu, takze jsem vyplacal skoro celou kartu, ale stalo to za to, byl to uplne jiny zazitek, protoze ted to byly opravdu gejziry, ktere kropily vse okolo, vcetne nebohych fotaku ;-)
A jen co jsem dokoncil s ni prohlidku, vzal si veci a stoupnul si pod mestecko, uz asi 3. auto mi zastavilo a v nem 2 izraelky, ktere me vzaly az do Motupika (jely na Richmond, coz je smer na Nelson a tohle misto byla krizovatka cest do Motueky a Nelsonu). Ujeli jsem asi 200km, takze kdyz me vylozily, bylo uz okolo pul seste, tak jsem moc necekal, ze jeste chytnu nejaky rito a planoval, jak si postavim stan za ten exbar na krizovatce, co byl na prodej, ale nejaky mistni me vzal 8km do Tapawery, kde jsem slozil hlavu v Settle Campu. Ten byl taky docela mily, takovy rodinny, tak se mi tam libilo.
Dneska jsem trochu schnul stan od rosy a male prehnaky rano, takze jsem si na silnici stoupl az nekdy okolo 12:45, ale zase ani ne 10 minut a narazil jsem na Stephena z Motueky, co tam zrovna jel, tak jsem tu skoncil pekelne rychle, uz nekdy v pul druhe, ackoliv jsem si rikal, ze to bude trvat treba cely den a vybavil jsem se, stejne jako vcera, sendvici :-)
Davidovi juz jsem zavolal, tak ted si tu v knihovne kratim cas, nez se stavi z nakupu.
Stejne je zvlastni, jak to kstopovani nekdy jde a nekdy ne. Ted ssebou taham velkej batoh, malej batoh a jeste tasku a lidi me berou a jindy clovek taha jen velkej batoh a neberou. Tak se zda, ze to stopovani na jiznim ostrove nebude tak ztraceny, jak jsem si myslel, ale jeste neni vsem dnum konec, ze..
Tak se zatim mejte pekne ;-)
Vcera jsem vyrazil z Greymouthu a tamniho Neptuns Backpackers (Moc pekny hostel, jen za $20 a zadnymi palandami, jeste nikdy jsem nespal v 'dorm', kde jsou jen 3 standardni postele, na kterych novy host najde cisty rucnik, minimydlo a cukratko. Je to stary hotel Gilmor, takze je tam tepla voda na uhli, maji tam i vanu, kterou jsem ozkousel a celkove mily pristup. V kuchyni sice neni tolik nadobi, kolik je clovek zvykly, ale da se. A majitel je sympaticky potrhly ;-)) a zacal okolo 11:45 stopovat.
A tady to funguje nejak vic, nez jinde, nebo co, protoze uz za pul hodky mi stavel prvni clovek, Shane, a vzal me asi 30km do Puheroa.
Tam to pak trvalo dele, ale nekdy okolo jedne me vzal mlady nemec do Punakaiki, kde jsem znova videl Pancake rocks a blowholes, ted ovsem v dobe nejvyssiho prilivu, takze jsem vyplacal skoro celou kartu, ale stalo to za to, byl to uplne jiny zazitek, protoze ted to byly opravdu gejziry, ktere kropily vse okolo, vcetne nebohych fotaku ;-)
A jen co jsem dokoncil s ni prohlidku, vzal si veci a stoupnul si pod mestecko, uz asi 3. auto mi zastavilo a v nem 2 izraelky, ktere me vzaly az do Motupika (jely na Richmond, coz je smer na Nelson a tohle misto byla krizovatka cest do Motueky a Nelsonu). Ujeli jsem asi 200km, takze kdyz me vylozily, bylo uz okolo pul seste, tak jsem moc necekal, ze jeste chytnu nejaky rito a planoval, jak si postavim stan za ten exbar na krizovatce, co byl na prodej, ale nejaky mistni me vzal 8km do Tapawery, kde jsem slozil hlavu v Settle Campu. Ten byl taky docela mily, takovy rodinny, tak se mi tam libilo.
Dneska jsem trochu schnul stan od rosy a male prehnaky rano, takze jsem si na silnici stoupl az nekdy okolo 12:45, ale zase ani ne 10 minut a narazil jsem na Stephena z Motueky, co tam zrovna jel, tak jsem tu skoncil pekelne rychle, uz nekdy v pul druhe, ackoliv jsem si rikal, ze to bude trvat treba cely den a vybavil jsem se, stejne jako vcera, sendvici :-)
Davidovi juz jsem zavolal, tak ted si tu v knihovne kratim cas, nez se stavi z nakupu.
Stejne je zvlastni, jak to kstopovani nekdy jde a nekdy ne. Ted ssebou taham velkej batoh, malej batoh a jeste tasku a lidi me berou a jindy clovek taha jen velkej batoh a neberou. Tak se zda, ze to stopovani na jiznim ostrove nebude tak ztraceny, jak jsem si myslel, ale jeste neni vsem dnum konec, ze..
Tak se zatim mejte pekne ;-)
sobota 28. března 2009
Greenstone - Routeborn track
Tak tedy zase nejake udalosti z posledni doby;-)
21.3.:Odvezl me autem na zacatek treku ke Greenstone parking nejaky Rick, znamy Ala, co pry byl zenaty s jeho dcerou a taky pry bydlel v buse ;-)
Zacal jsem trek tedy nekdy okolo treti hodiny a za cca 3h jsem byl na chate lesnatym terenem. Tam vicero lidi, vcetne 2 americkych rybaru (Toma a Erika), kteri tam nalivali lidem vino (tak jsem se nerozpakoval O:-)) a pak mi jeste za diskusi o radaru vnutili Beef Teriyaki a Apricot Dessert, oboji z edice Backcountry food (obvykle $12 za porci pro 2, ktera je tak pro me, nebo pro 1.5 zeny ;-)), takze konecne moznost to ochutnat. Celkem uchazejici, zvlast ten dezert. Maji tu hosi uplny rybarsky raj. Od toma jsem zase slysel, ze mam excelentni aglictinu, zacina mi to byt podezrele :-D
22.3.:Protoze jsem cestou k chate presel vcera mostek pres prurvu s krasnou moznosti koupani, jaka byla tehda na Sabine hut a pak jsme si ji vycital, tak jsem si rekl, ze bych se mohl vykoupat, ale ukazaly se 2 problemy - rano byla jinovatka a slunce vyslo az nekdy v pul jedenacte a porad bylo tak 10 C, a k rece se dostavalo velice spatne, tak jsem to zase nechal na jindy ;-/
Vyrazil jsem az v 11:40, cesta vedla pres les a planiny. Chtel jsem videt Mid Greenstone hut (12 bunks) , tak jsem se poradil s japonskym wardenem a po pulhodinovem prekonavani wetlands jsem se k ni dostal. Docela hezka, ale zamcena, uz ji pouzivaj jen wardeni. Tam jsem dal cornflakes presnidavku a vyrazil k McKellar hut. Cesta byla porad jen po planich, popripade po okraji lesa a zdala se mi hrozne dlouha. Z Mid Greenstone mi to trvalo 3h25, ale celkove jsem tam dorazoil az v 17:45, kvuli te zachazce k chate. Na chate jsem narazil zase na tu dvojici trampu z Aucklandu, tak byla legrace, tam uz 'tolik' lidi nebylo.
23.3.:Rano jako obvykle zima, vsichni vstali uz nekdy v 7, ja v 8 a vyrazil jsem v 9, mel jsem prvni delsi de pred sebou.
V 10:40 jsem dorazil na Lake Howden hut, prvni z trasy Routeborn. Lidi jak o posviceni, protoze tam jsme prvne potkal ty 'guided walks'. Podle Briana, co bydlel taky u Ala ( kde se nejak zotavoval z alkoholove zavislosti a je vubec zajimava osobnost, hrozne zcestovalej architekt, delal i wardena na trase Greenstone), platej ty lidi za 7denni Greenstone - Routeborn track $1600!! DOC z toho ma samo pekny prachy (ze kterych na druhe strane dotuje ten system Backcountry huts).
Na treku navic u kazde DOC chaty (krome Routeborn Flats) stoji prave chata pro Guided walks, a kdyz ma kazda kapacitu 45+ lidi, tak je na trase totalni mazec. Abyste si to predstavili, guided walk lidem nosi jidlo, dela jim svacinky (dosli na chatu a hned meli krasne sklenicky s cajem a nejaky sendvice) a vubec. Ze si to koupi stari lidi, to jeste chapou, ale rodinky s detma, nebo nejaky skolni vylety?!
Tam me potkala zajimava prihoda. Bavil jsem s e s nejakym chlapem, jak to vypada v okoli Harris Saddle a taky jsem se zminil, ze bych nejradsi tam prespal a udelal si nejake snimky vychodu slunce. On ze se to nesmi a ze pryu je to jako drahy. Tak jsem to dal neresil a sel jsem na Key Summit, odkud je pekny rozhled. A na zpatecni ceste jse se dal kratce do reci s wardenkou a ona hned, jestli prej jsem ten ceskej chlapik, co chce spat na Harris Saddle! No me lehce omejvali, pac se netajila s tim,ze ji to te nchlap prasknul, coz me teda pekne nasral. Pak si me jeste pri konzumaci obeda u chaty kontrolovala, ze fakt ma zaplaceny kemp na Lake McKenzie. No vesele. Ovsem pokracovani nasleduje.
K jezeru jsem dorazil uz za 2h15 minut, i kdyz to bylo do kopce, ale cesta byla poradna, jak se na Great Walk slusi.
U jezera sice nebyly mista pro kempovani hned u chaty, kde na ne byly krasna mista (asi by kempari tem z chaty kazili vyhled!), ale 10minut od chaty u dalsi zatociny jezera. Nejaky blb si ovsem vymyslel, ze na ten sterk polozi jakousi umelou travu ve tvaru koberce. To by jestenevadilo, ale kdyz mam stan s 6 koliky a 2 lanky, tak sice muzu zatlouct do koberce kolik, ale ten moc takovych operaci asi nevydrzi. Postavil jsem ho nastor a chybel mi pak jen jeden, ale proc tam nedali treba ty podstavy z Heaphy, ktere fungovaly, to jsme nepochopil...
Vecer byl kemp skoro plnej, samy frantici a izraelci ;-) Odpoledne jsem si zaplaval v jezere, ale jen asi 30 sekund, ta voda byla tak silene studena, ze se to nedalo.
Ovsem co jsem nevidel v chate - napis ve 2 jazycich, ze se nema spat v Harris Saddle, protoze je to nouzovy shelter, ovsem v jakych?? Malym pismem anglicky a cedula jak krava CESKY! To uz jsem zacal tusit, ze tu asi na Cechy jsou zrejme lehce vysazenejsi.
24.3.:Protoze jsem zase trochu schnul stan, vyrazil jsem jako uplne posledni v 10:40, ale po prvotnim cikcaku nad chatu uz cesta sla celkem mirne nahoru/dolu, takze jsem to spravne napalil a v Harris saddle jsem byl uz za 2h 30min, takze o hodinu driv, predbihajic cestou vsechno pred sebou ;-) A tam zase dalsi dvojice ceduli,jako na Lake McKenzie, takze tam zrejme cechy chytaj regulerne, jinak nevim ;-)
Tam jsem si vylezl na Conical Hill, odkud je rozhled siroko daleko, nasel neci slunecni brejle, co uz tam par dni lezely a ted mi slouzi rozhodne lepe, nez moje vypadavajici letecky z Tongarira ;-)
Routeborn Falls uz pak nebyly problem za 30 minut, bylo to z kopce. Pak jsem jeste musel popojit k uplne nejnizsi chate, Routeborn Flats, ktera byla jednak komornejsi, jen 28 posteli a jednak tam bylo misto ke kempovani. U reky, takze zase sandflies, ale zase tam byla sympaticka postarsi wardenka.
25.3.:Rano zase suseni stanu od rosy, tak jsem si mezitim vybehl na Falls, abych si ty vodopady vyfotil, protoze predchozi den bylo odpoledne blbe svetlo.
Start rekordne pozde, az po 13 hodine, ale cesta placata, tak jsem jel jak pist a za 1.5 hod na Routeborn Shelter. Odtammtud jsem musel pesky do kinlochu, ale cestou jsem stopnul nejaka auta, takze jsem usel tak nejvys 6km z tech 18, co to bylo dom.
Pocasi bylo celou dobu pekne, jen posledni den byl nadech k desti, ale jen nepatrne.
U Ala uz nekdy v pul ctvrte, alebyl nekde na praci v tahu, tak jsem jen odpocival, nejak na me dolehla unava.
Dalsi den uz byla jen flakacka, v noci pak desne lilo, stejne jako vcera vetsinu dne, aspon ze v Queenstownu bylo jakztakz. Kvuli busu jsem zustal jeste i dnes, taky kvulki blogu a fotkam, ale zitra v 7:25 vyrazim do Greymouthu, zpet na sever za Davidem do Motueky, tak uvidime, jak to pujde. Zkusit z Greymouthu nejak stopovat, a spat pod stanem nekde zadara, uvidime, jak to dopadne ;-)
Aspon ze ted Intercity bus zridil nocni linku z Wellingtonu do aucklandu za $55, takze tam se snad dopravim levne, ale uvidime.
Tak se zatim mejte hezky,myslim na vas ;-)
21.3.:Odvezl me autem na zacatek treku ke Greenstone parking nejaky Rick, znamy Ala, co pry byl zenaty s jeho dcerou a taky pry bydlel v buse ;-)
Zacal jsem trek tedy nekdy okolo treti hodiny a za cca 3h jsem byl na chate lesnatym terenem. Tam vicero lidi, vcetne 2 americkych rybaru (Toma a Erika), kteri tam nalivali lidem vino (tak jsem se nerozpakoval O:-)) a pak mi jeste za diskusi o radaru vnutili Beef Teriyaki a Apricot Dessert, oboji z edice Backcountry food (obvykle $12 za porci pro 2, ktera je tak pro me, nebo pro 1.5 zeny ;-)), takze konecne moznost to ochutnat. Celkem uchazejici, zvlast ten dezert. Maji tu hosi uplny rybarsky raj. Od toma jsem zase slysel, ze mam excelentni aglictinu, zacina mi to byt podezrele :-D
22.3.:Protoze jsem cestou k chate presel vcera mostek pres prurvu s krasnou moznosti koupani, jaka byla tehda na Sabine hut a pak jsme si ji vycital, tak jsem si rekl, ze bych se mohl vykoupat, ale ukazaly se 2 problemy - rano byla jinovatka a slunce vyslo az nekdy v pul jedenacte a porad bylo tak 10 C, a k rece se dostavalo velice spatne, tak jsem to zase nechal na jindy ;-/
Vyrazil jsem az v 11:40, cesta vedla pres les a planiny. Chtel jsem videt Mid Greenstone hut (12 bunks) , tak jsem se poradil s japonskym wardenem a po pulhodinovem prekonavani wetlands jsem se k ni dostal. Docela hezka, ale zamcena, uz ji pouzivaj jen wardeni. Tam jsem dal cornflakes presnidavku a vyrazil k McKellar hut. Cesta byla porad jen po planich, popripade po okraji lesa a zdala se mi hrozne dlouha. Z Mid Greenstone mi to trvalo 3h25, ale celkove jsem tam dorazoil az v 17:45, kvuli te zachazce k chate. Na chate jsem narazil zase na tu dvojici trampu z Aucklandu, tak byla legrace, tam uz 'tolik' lidi nebylo.
23.3.:Rano jako obvykle zima, vsichni vstali uz nekdy v 7, ja v 8 a vyrazil jsem v 9, mel jsem prvni delsi de pred sebou.
V 10:40 jsem dorazil na Lake Howden hut, prvni z trasy Routeborn. Lidi jak o posviceni, protoze tam jsme prvne potkal ty 'guided walks'. Podle Briana, co bydlel taky u Ala ( kde se nejak zotavoval z alkoholove zavislosti a je vubec zajimava osobnost, hrozne zcestovalej architekt, delal i wardena na trase Greenstone), platej ty lidi za 7denni Greenstone - Routeborn track $1600!! DOC z toho ma samo pekny prachy (ze kterych na druhe strane dotuje ten system Backcountry huts).
Na treku navic u kazde DOC chaty (krome Routeborn Flats) stoji prave chata pro Guided walks, a kdyz ma kazda kapacitu 45+ lidi, tak je na trase totalni mazec. Abyste si to predstavili, guided walk lidem nosi jidlo, dela jim svacinky (dosli na chatu a hned meli krasne sklenicky s cajem a nejaky sendvice) a vubec. Ze si to koupi stari lidi, to jeste chapou, ale rodinky s detma, nebo nejaky skolni vylety?!
Tam me potkala zajimava prihoda. Bavil jsem s e s nejakym chlapem, jak to vypada v okoli Harris Saddle a taky jsem se zminil, ze bych nejradsi tam prespal a udelal si nejake snimky vychodu slunce. On ze se to nesmi a ze pryu je to jako drahy. Tak jsem to dal neresil a sel jsem na Key Summit, odkud je pekny rozhled. A na zpatecni ceste jse se dal kratce do reci s wardenkou a ona hned, jestli prej jsem ten ceskej chlapik, co chce spat na Harris Saddle! No me lehce omejvali, pac se netajila s tim,ze ji to te nchlap prasknul, coz me teda pekne nasral. Pak si me jeste pri konzumaci obeda u chaty kontrolovala, ze fakt ma zaplaceny kemp na Lake McKenzie. No vesele. Ovsem pokracovani nasleduje.
K jezeru jsem dorazil uz za 2h15 minut, i kdyz to bylo do kopce, ale cesta byla poradna, jak se na Great Walk slusi.
U jezera sice nebyly mista pro kempovani hned u chaty, kde na ne byly krasna mista (asi by kempari tem z chaty kazili vyhled!), ale 10minut od chaty u dalsi zatociny jezera. Nejaky blb si ovsem vymyslel, ze na ten sterk polozi jakousi umelou travu ve tvaru koberce. To by jestenevadilo, ale kdyz mam stan s 6 koliky a 2 lanky, tak sice muzu zatlouct do koberce kolik, ale ten moc takovych operaci asi nevydrzi. Postavil jsem ho nastor a chybel mi pak jen jeden, ale proc tam nedali treba ty podstavy z Heaphy, ktere fungovaly, to jsme nepochopil...
Vecer byl kemp skoro plnej, samy frantici a izraelci ;-) Odpoledne jsem si zaplaval v jezere, ale jen asi 30 sekund, ta voda byla tak silene studena, ze se to nedalo.
Ovsem co jsem nevidel v chate - napis ve 2 jazycich, ze se nema spat v Harris Saddle, protoze je to nouzovy shelter, ovsem v jakych?? Malym pismem anglicky a cedula jak krava CESKY! To uz jsem zacal tusit, ze tu asi na Cechy jsou zrejme lehce vysazenejsi.
24.3.:Protoze jsem zase trochu schnul stan, vyrazil jsem jako uplne posledni v 10:40, ale po prvotnim cikcaku nad chatu uz cesta sla celkem mirne nahoru/dolu, takze jsem to spravne napalil a v Harris saddle jsem byl uz za 2h 30min, takze o hodinu driv, predbihajic cestou vsechno pred sebou ;-) A tam zase dalsi dvojice ceduli,jako na Lake McKenzie, takze tam zrejme cechy chytaj regulerne, jinak nevim ;-)
Tam jsem si vylezl na Conical Hill, odkud je rozhled siroko daleko, nasel neci slunecni brejle, co uz tam par dni lezely a ted mi slouzi rozhodne lepe, nez moje vypadavajici letecky z Tongarira ;-)
Routeborn Falls uz pak nebyly problem za 30 minut, bylo to z kopce. Pak jsem jeste musel popojit k uplne nejnizsi chate, Routeborn Flats, ktera byla jednak komornejsi, jen 28 posteli a jednak tam bylo misto ke kempovani. U reky, takze zase sandflies, ale zase tam byla sympaticka postarsi wardenka.
25.3.:Rano zase suseni stanu od rosy, tak jsem si mezitim vybehl na Falls, abych si ty vodopady vyfotil, protoze predchozi den bylo odpoledne blbe svetlo.
Start rekordne pozde, az po 13 hodine, ale cesta placata, tak jsem jel jak pist a za 1.5 hod na Routeborn Shelter. Odtammtud jsem musel pesky do kinlochu, ale cestou jsem stopnul nejaka auta, takze jsem usel tak nejvys 6km z tech 18, co to bylo dom.
Pocasi bylo celou dobu pekne, jen posledni den byl nadech k desti, ale jen nepatrne.
U Ala uz nekdy v pul ctvrte, alebyl nekde na praci v tahu, tak jsem jen odpocival, nejak na me dolehla unava.
Dalsi den uz byla jen flakacka, v noci pak desne lilo, stejne jako vcera vetsinu dne, aspon ze v Queenstownu bylo jakztakz. Kvuli busu jsem zustal jeste i dnes, taky kvulki blogu a fotkam, ale zitra v 7:25 vyrazim do Greymouthu, zpet na sever za Davidem do Motueky, tak uvidime, jak to pujde. Zkusit z Greymouthu nejak stopovat, a spat pod stanem nekde zadara, uvidime, jak to dopadne ;-)
Aspon ze ted Intercity bus zridil nocni linku z Wellingtonu do aucklandu za $55, takze tam se snad dopravim levne, ale uvidime.
Tak se zatim mejte hezky,myslim na vas ;-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
