Surfer, dude

Po vvčerejším odpočinkovém dni s prohlídkou Sagres, zkouknutí místních pláží,nakoupení pohledů k plnění slíbených závazků, a večere v místním baru dnes došlo i na mě!
Surfoval jsem!!
To jsem si zase dal!! :)
Kecám, docela to šlo, ale musím trénovat. Se správným standupem mám docela problém, špatně po něm postavím nohy, nebo se mi to celkově nechce pořádně povést, tak jsem dneska strávil většinu času v pěně a chytal vlny, abych se mohl co nejčastěji postavit a zlepšovat se. Protože tu budu 2 týdny, času by mělo být dost. Prvně jsem tedy surfoval se softboardem a je to teda sakra snadné chytit vlnu, oproti regulérním surfboardům, ale doufám, že tu techniku standupu rychle zlepším, abych zase měl klasický longboard.
Jinak je tu se mnou povícero dalších lidí - 3 holandští sourozenci Sander, Emily a Yuris, Ewan ze Skotska v mém věku, Nikki a Veronica z Německa ( neodvisle na sobě, a přitom obě z Mnichova:)), ze staffu Bruno, Mercedes, Sara, Matt ( Australan, co tu dělá instruktora) a další, jejichž jména jsem ještě nestačil tak úplně pochytit :)
Počasí je pořád pěkné, není horko, ale slunce pálí,co může, ale zatím úspěšně odolávám spálení.
To asi pro dnešek enough.

Sagres fever

Včerejší cesta byla dosti zajímavá.
Po předčasném prchu z bollywoodu následovala pětihodinová cesta busem SA a šestihodinové čekání na mnichovském letišti, než budu moct nastoupit do letadla Lufthansy. Cesta do Lisabonu trvala ani ne 3 hodiny, a musím přiznat, že mají moc dobré jídlo i víno, produzieren alles im Germany :)
Čekání v Lisabonu už bylo kratší, na druhou stranu bylo zpoždění v odletu. Do Fara vše v pohodě, jen na pásu se mi úspěšně zasekl bágl o jednu přezku, tak jsem se trochu zdržel. Pak měla následovat cca 15minutová cesta do centra města, která ovšem trvala skoro hodinu, protože místní měli zrovna občanskou neposlušnost, a zpomalovali dopravu včetně neustálého troubení, protože museli začít platit za zrovna dokončenou dálnici. Tak mi ujel vlak, který měl pak přípoj na bus do Sagres, ale zase jsem tam narazil na 2 švýcary, co se taky jedou učit surfovat, se kterými jsem si pak vzal taxi z Lagosu do Sagres. Ve vlaku jsme dokonce potkali nějakého němce, co tu každý rok tráví dovolenou a poskytl nám různé rady,co se mohly hodit.
Nu, a jen co jsem dorazil do "kempu", ukázalo se, že Mercedes, jedna z organizátorů, slaví narozeniny, tak se pořádá na její počest párty - opuletní hostina - mušle na víně, pasta, saláty, úžasný žebra na medu a sojóvce... No ne nadarmo jsou Mercedes a Bruno kuchaři.
Následovala zábava v místním baru Dromedario, ale poněkud znaven nedostatkem spánku jsem šel do postele dokonce dříve, než obvykle doma:)

In between

Ha, zase po letech na blogu, a mezitím Syrionx reloaded, nová práce, Syrionx unloaded, nová práce, a teď surf v Portugalsku.
To já jen, abyste měli tu kontinuitu :)))

Good bye New Zealand

Tak je to tu!Dnes vecer (21.4. ;-)), za 3h odleta muj let zpet k minulemu zivotu...
V 23:15 odletam smer Hong Kong, kam dorazim 22.4. v 6:45, odrazim v 8:30 a zjevim se v Londyne v 14:35, odkud odrazim v 19:25 a do Vidne priletim v 22:40.
Pak uz jen dorazi z letiste k Arminovi, kde stravim noc a v 11:35 z Prasterstenu dokoncim busem studentagency cestu, zapocatou pred vic nez 4 mesici... (okolo 16:30 na Florenci)
Dnes prijeli Darrenovi dalsi 2 couchsurferi (Fr/Ge dvojicka), tak uz je tu docela plno. Za posledni 2 dny jsme stihli nakoukat 10 dilu Queer as a Folk a byla to dost dobra zabava, zase jsem si pripomnel, jak jsem ten serial pred nekolika lety videl na Mezipatrech a libil se mi dnes jeste vic.
Je to hrozne, jak ty 4 mesice ubehly. Poznal jsem spoustu novych veci, nektere i o sobe ale vic o spouste jinych veci. Rozhodne se sem jeste vratim a predpokladam, ze ted zacnu cestovat mnohem vic, byt jen po Evrope, jakmile sezenu praci, tedy :-)
BTW, protoze mi pred par dny znicehonic umrela ceska simkarta, piste mi vsichni na ten NZ, nez se mi zdari dostat novou se stejnym cislem.
Takze, TESIM SE NA VAS!

Coming Home

Tak tomu zrejme  uz nic nezabrani :-)
Uz jsem si zaplatil zpatecni listek u Studentagency (jesteze nove zavedli to placeni listku pres net i bez tech jejich vselijakych Otevrenych a Zavrenych jizdenek;-)) , takze 23.4. 11:35 vyrazim z Vidne a okolo 16:30 bych mel byt na Florenci (uvazoval jsem o vlaku, a s mensi pomoci se mi podarilo najit i jejich cenik, ale i zlevnena jizdenka je porad za 29e, coz je skoro dvojnasobek tech 390 Kc, co jsem zaplatil pres net). Domluvil jsem si dalsi couchsurfing ve Vidni, tak snad nebudu spat pod mostem. Jen je mi jasny, ze to Studenti nevedou jak tady, takze pokud se nedostavim vcas, bez milosti moje misto dostane nekdo na miste, zadny starani se o zakazniky, ale co nadelate.
Dneska mam za sebou prvni noc u Darrena (muj 1. opravdovy couchsurf u cizich lidi;-)) a byla to docela legrace. Odpoledne mi tak nejak bleskove ukazal vychodni plaz (kam jsme tehda s Ivou nedosli), pak rezervaci Arataki a zapadni plaz v Piha, ale to jsme jen tak nejak projeli. Pripadl mi trochu nervozni, ale zrejme to mel hlavne z absence kafete, ale i tak ma tendenci mit nejake lehke tiky. Po navratu jsem nakoupil na babovku a vyrobil dalsi kus, protoze jsme sli vecer na veceri k jeho pratelum, na kterou me taktez pozval, coz jsem tedy po opakovanem ujisteni, ze to neni problem atd, prijal. Vyklubala se z  toho fish&chips s velmi dobrym pudinkem a diskusi s 3 architekty o politice, vlade a spouste dalsich veci, dobre jsem se bavil a rekl bych, ze Darren taky, kdyz vezmu jak kulometne obcas mluvil ;-)
Dneska to vypada zatim nijace, peru si pradlo a zadny dalsi program navrhnut nebyl, tak se z toho mozna vyklube celodenni odpocinek u inetu (ma tu wifi), protoze se to zda jeho oblibenym zpusobem traveni volneho casu :-D
Zitra se, doufam, konecne dostanu do Aucklandskeho filmoveho archivu a na neco se podivam a kdybych si pak mohl zahrat v Aucklandskem sachovem klubu, vubec bych se nezlobil, schazeji se v pondeli a konaji tam nejake blicaky.
Toz zatim zustante naladeni :-)

Back in Auckland III

Tak tedy dnes rano pisu z Aucklandu, pac upload v Pictonu selhal ;-).
Za poslední tyden se v tunelu nic noveho nestalo, vsechno je oromy. Rodinka odjela na Velikonoce do Christchurche za znamymi, co mají malou Mary-Lou, kterou Vincent miluje. Ve stredu vecer jsem jim varil:delal jsem halusky a babovku.
Halusky se celkem povedly, i kdyz to chtelo haluskovy cednik, takhle byly dost velke a cancourovite, ale chutove ok. Brynza nebyla, ale maji tu nejaky zatrcene drahy ’goat cheese’ , coz je jakztakz analogie brynzy , ale bez te fermentovane vyrazne chuti, takze tak napul. Moje hlavni deviza, babovka, se navic nepovedla, pac se mi potvora zdrcla. Spletli me tou jejich baking sodou, takze jsem ji tam dal malo (ale pritom obvykle do toho moc prasku nervu a je to v pohode) a babovka nejdriv vykynula, ale pak zase splaskla a byla jakztakz nadychana jen na krajich, ale uprostred to bylo splacle testo, byt chutove nebyla uplne spatna. Ve ctvrtek po poledni odjeli, tak jsem si odpocival a totez jsem delal v patek. V patek jsem jen lezel v posteli, protože předtím jsem se kvuli detem moc nedospal a nevylezel. V sobotu jsem se rozhodl pro pokusny vylet na Abel Tasman, abych videl, jaka je tam cesta (puvodne jsem uvazoval o zaplaceni nejakeho kempu, nebo se nechat odvezt watertaxi nekam ke konci a jit to nazpatek do Marahau). Na Davidove kole jsem dojel do Marahau (cca 8km) a pak se vydal po trase k Anchorage, ktera mela byt tak 4h cesty, coz jsem planoval, ze bude trvat tak 3, takze 6h tam i zpet. Ale clovek mini a panbuh meni, takze po 2 hodinach prudkeho pochodu (kdy jsem usel 3/4 cesty k Anchorage) se mi nejak zacala motat siska a celkove se mi udelalo slabo, takze jsem si na pul hodky odpocinul a sedl, neb bylo jasne, ze bych dik stale castecne nemocnosti nekde na trase padl vysilenim. Pak jsem to otocil a jiz volnejsim tempem se vydal nazpatek.
V sobotu jsem si znbova odpocinul, byl jsem kupodivu po tech 16km na kole a 18km peso opravdu unaveny, jasna znamka toho, ze jsem se malo zotavil, normalne by me to nevysililo. V nedeli jsem puvodne planoval kajak, ale vstal jsem pozde a odpoledne byl zase odliv, tak jsem to odlozil na pondeli po nakupu. Aspon jsem se prosel a udelal nejake fotky okoli. V pondeli dopoledne jsem vyrazil na nakup do Motueky, na kole, je to asi 10km, ale nastesti po rovine (to cesta do Marahau byla pekne nahoru dolu celou dobu, jen posledni 3km byly po rovine). Valela se totiz v kuchyni cukina, co jsme koupili na zpatecni ceste z trampu s Davidem, tak jsem chtel rodince udelat dalsi veceri a babovku vol. 2, kdyz se vrati zpet, protoze bude urcite hladova a vubec. Takze jsem jako recept zvolil Ratatouille, neb v nem cukina byla obsazena, ale potreboval jsem jeste napriklad vejce na babovku a papriky s lilkem do ratatouille. Obe je tady pekne drahe a jeste se plati za kus (papriky pak vyjdou o neco draz, nez u nas, ale lilek tu stoji asi 2x tolik), ale co nadelate. Cestou tam na me zatroubilo nejake auto a zamavala mi z nej blondyna s brylemi jak Pariz, ale byl to okamzik a vubec netusim, o koho mohlo jit:-).
No, kajak se nakonec zase nekonal, a jeste prijeli misto v 8 uz v 7, ale babovka aspon uz byla hotova. Matrose na ratatouille bylo ale az prilis mnoho, takze jsem dusenim stravil asi hodinu a pul (vecerelo se nekdy v 21:45), nastesti se vysledek opravdu povedl. A kdyz jsem rozrizl babovku, tak konecne zasadni uspech, byla krasne nadychana a tak vubec, jaka ma byt. To je oba uz dodelalo, takze jen upadli do postele, zvlaste kdyz chodi okolo 10 vecer obvykle spat tak jako tak.
No a druhy den hura uz v 10 do mesta. Do Nelsonu jsem dostopoval, ale pak to slo nejak blbe, tak jsem jel busem.
V Aucklandu pobudu 2 dny v backpackeru a pak 3 dny dalsi couchsurf u Darrena. Jeste to sakrys musim nejak zaridit s Vidni, zkusim tam taky nekoho zmermomocnit na couchsurf, abych tam nemusel tajtrdlikovat s hostelem, ty jejich bookingy jsou dost podezrely. A zavolat babicce ohledne ceny, porad nevim, kolik me hodlaj natahnout na listek do matky mest :-)
V Pictonu se me ta podezrela vedouci Atlantis backpackeru pokusila natahnout o 3$ (mel jsem platit 17 misto 20), ale kdyz jsem ji to pri odchodu pripomnel, tak delala prekvapenou a vratila mi je, ovsem moc jsem tomu neveril. Uz vickrat s emi stalo, ze po me nekde chteli o dolar ci dva vic, nez jsem cekal, ale nikdy jsem to moc neresil, ale tady uz jo :-D

Jinak je to hrozny, uz za tyden budu zase doma. Kde vsichni mluvi cesky, maj tendenci krast, co neni pribity, a nevyznavaj heslo ‘No worries, man’. Prochazet po mistech, kde budovy stoji uz tisic let a kde neni mnoho opravdove prirody, natoz backcountry huts. Ale zase tu mam rodinu, kamarady, vyborny a levny pivo ve vetsine hospod a svuj domov.
Bude se mi po Zelandu hodne styskat, a hodlam se sem zase vratit. Prilis mnoho Visitor books jeste nezdobi to proslavene heslo ceskych cestovatelu, ktere najdete i na Ayers rock ;-)

BTW, konecne vim, kdy vyjde film, na ktery se nezrizene tesim uz 2 roky - “9” od Shane Ackera. Jeho kratky filmecek me tehdy strasne navnadil atmosferou, animaci i pribehem. Ted vyjde jeho celovecerni animovany film a trailer vypada VELMI dobre. Film bude symbolicky uveden 9.9.’09 a jeho stranky jeho autora jsou Shane Acker Takze pokud mate radi temnou atmosferu, fantaskni a neobycejny pribeh v imaginativnim svete, animaky a filmy vubec, rozhodne byste si ho nemeli nechat ujit!

Au-pair in Motueka

UPDATED 9.4.2009!
Tak dalsi zpravy jsou tuna :)
Jsem uz tyden u Davida, venujic se prevazne odlehceni Panie od Vincenta, ale neni to vubec jednoduche. Rodice jiz vedi, ale my nepostizeni to teprve ochutnavame.
Ze zacatku byl ze me Vincent uplne paf, neboha "mami" upozadena, byl jsem temer obletovan, az mi Pania rikala, jak to s detmi umim, ale pragmaticky jsem jen odtusil, ze je ze me jen paf a ze ho to prejde, integracni prubeh, jako vsechno. No, potom se veci zacaly komplikovat...
Druhy den me zacalo bolet v krku a treti den jsem zacal smrkat a byt dost slusne nemocny. Kvuli pomoci s Vincentem mi bylo hloupe cele dny jen lezet v posteli a snazit se kuryrovat, tak jsem se snazil pomahat, jak to slo, takze leceni slo pomalu, ale hlavne se mi podarilol oba dva, jak Vincenta, tak malou Ismai nakazit (prijel jsem v utery a v nedeli vecer zacali oba smrka) :-( Coz je teda docela prusvih, ne snad kvuli riziku komplikaci, ale protoze se pak obe deti zacinaj chovat nesnesitelne. Vincenta to nadseni pro mou osobu uz pochopitelne preslo a jak je nemocnej (nemoc v jeho podani vypada asi tak, ze je ruzovej a desne exaltovanej, zadne lezeni v posteli), je s nim nesnadne porizeni. Jakmile v poledne neusne, zacne byt odpoledne protivnej, a i kdyz je hrozne unavenej, zaboha si nechce jit lehnout a porad se snazi litat okolo. Obcas se mu nechce spat ani v noci! Dnes se pry v 5 rano rozhodl, ze je rano a museli si s nim asi 2 hodiny hrat, nez si usmyslel, ze si da jeste se s vymi znavenymi rodici slofika. Ja vstal v 9 a koukam ticho. To jsem se skoro vydesil, ale garaz zavrena, zavesy zatazeny. A za ctvrt hodiny si to prihasil s Panii, ktera mi to osvetlila. Takze se dneska moc nevyspala, ale porad o neco vic, nez o den driv, kdy Ismai kazdou hodinu zacala kaslat a smrkat a Pania k ni musela jit. To se nevyspala vubec a cely den byla na me trochu napruzena a Vincenta mi celkem bez okolku davala na starost, zatimco se pokousela po hodkach dospat. No citil jsem se z toho hodne trapne, ze po 3 mesicich bez rymy me choroba napadne 14 dni pred odjezdem a jeste u rodiny s 2 malyma detma...
Jinak Pania je tedy dost neobycejna zena a docela ji Davidovi zavidim, protoze je to asi jedina zena, kterou jsem tu na Zelandu potkal, ktera me jako osobnost opravdu zaujala. Ucila cinstinu na skole (myslim, ze rikala elementary, ale nejsem si jist), ma cerny pasek v taekwondu a hlavne je neobycejne rozverna tim milym zpusobem. Uz od zacatku jsme se v jeji pritomnosti citil dobre a myslim, ze ona to citila podobne, takze se k sobe chovame, skoro jako bychom byli stari pratele a to je prece jen zridkavy jev, kdyz me zna jen par dni. David je typove odlisna osobnost, ale s Panii se dobre doplnuji a pozorovat je, jak se k sobe chovaji, je taky docela zazitek. Uz dlouho jsem se necitil nekde tak dobre, pripadam si tu skoro jak clen rodiny. A to jeste umi dobre varit, ale tedy nejvic me dostavaji jeji moucniky. Hned druhy den udelala jakysi anglicky pudink(Chocolate self-saucing pudink) a to byla uplna extaze. Neco tak uzasne dobryho jsem nemel leta. Dostal jsem recept, tak ho musim doma nechat vyzkouset babickou :-D. A to se jeste David pro zmenu vyprofiloval jako mistr pekar a skoro kazdy den pece svuj chleb podle ruznych receptu. Tak jsem mel zase po dlouhe dobre opravdu vyborny domaci chleba, ktery bylo po namazani maslem slast pojidat. Po gurmetske strance to tu rozhodne stoji za to ;-)
O vikendu jsme s Davidem a Vincentem podnikli vylet k Lake Sylvestre (Ismai jsou 3 mesice a ta cestovani bohuzel nema rada, chce mit svuj klid, takze s ni Pania zustala doma, i kdyz trampovani miluje). David
nesl Vincenta a nejake jeho veci, zatimco ja byl za serpu, a nesl jsem spacaky, jidlo a zbytek obleceni (porad o dost mene, nez bezne nosivam na trek). Zacali jsme v sobotu po poledni, 2 hodiny trvala cesta k parkovisti, behem cesty Vincent usnul, tak jsme ho nechali vyspat a vyrazili na horu nekdy v pul treti. Ze zacatku to slo, ale od pulky cesty zacal Vincent docela stavkovat, nechtel jit, nechtel se nest v batohu, chttel, aby ho David nesl (ale neste 15kg v naruci do kopce hodinu!), tak jsme ho rozptylovali, co to slo, ale stejne periodicky streckoval. Nejak jsme to do chaty dokodrcali, jen abychom zjistili, ze je skoro plna! Jeste k tomu uvnitr 3 ruzne rodiny s detmi, takze uz tam bylo 5 deti a 5 dospelych. Nejak jsem nepochopil, proc jeden z muzu mel prvnich pet minut narazky, ze je plno a jeden z nas musi spat na zemi, kdyz i Paroubkovi by bylo jasny, ze 7 + 5 =12 (chata mela 12 luzek) a Vincent se vejde stejne mezi nas, ale jelikoz stejne hodlal spat venku, tak to nebylo treba resit. Po zbytek dne byl Vincent diky pritomnost deti docela zabaveny, problem nastal po veceri a zapadu slunce, tj nekdy po osme vecer, kdy uz byla tma a vetsina lidi na chate se jala jit spat (jako ostatne skoro vzdy). Vincent NECHTEL jit spat. Ano, pod verzalky si dosadte asi stejnou chut jit spat, jakou mel Fry po 100 salcich kafe. Akorat bez zastaveni casu tedy. Nakonec asi po hodine a pul usnul, ale mezitim to obnaselo vylet ven, chvili sezeni s 3 dospelymi u stolu, ticheho zpivani "Old McDonald has a farm" a vselijakych dalsich tajemnych veci, provozovanych Davidem s cim dal silenejsim leskem v ocich (ja byl teda taky unaveny, ale jako dobry bavici, vsak nevhodny klidnici element, jsem do procesu radeji nezasahoval, a byl jsem tomu rad...) a zvysujici se zurivosti v hlase, nez se konecne zadarilo. Ale uplne uz chapu, proc jemu i Panii prislo jako zcela logicke vysvetleni pro to, kdyz nekdo vyvrazdi motorovkou celou svou rodinu "No mel prece 3 deti!" :-D
Druhy den jsem si zase jednou vyfotil vychod slunce, neb deti se budily brzo, a nekdy okolo desate jsem vyrazil k Lake Sylvestre. Udelal jsem jakysi okruh po mensim hrebenu, takze jezero obesel proti smeru hodinovych rucicek, cimz jsem ziskal docela hezke vyhledy po okoli. Kdybych vylezl na hreben nad Iron lake, videl bych i do severniho udoli, ale jednak by to zabralo dalsi hodinu a jednak jsem se celkove necitil moc fit. David byl mezitim s Vincentem okolo chaty a pak sel napred, protoze ve 3 by se Vincent konce vyletu k jezeru nejspis po hruzne noci nedozil, celkem urcite by nechtel jit 2 hodiny tech cca 5 km po ruznych skalnatych kopcich bez protestu.
No, David pozdeji rikal, ze takhle hrozne se Vincent nechoval uz hodne dlouho a ze si dalsi podobny vylet na dlouho rozmyslel. Aspon ze Pania si uzila klidny a odpocinkovy vikend, kdyz nemocna Ismai stravila skoro vsechen cas spankem.
BTW, v novinach toho dne byla jak pozitivni recenze na Vratne lahve, tak clanek s nadpisem zhruba "Na tramp na Novem Zelandu radeji nalozeny jak tazna mula", ve kterem autor, zkusiv jednou ultralight tramping na NZ, velmi doporucuje vybavit se tu na trek poradne. Poukazuje na nedavny pripad zmizeleho trempa z US, a jeho podobnost s jinym, taky vyznavacem ultralight trampingu, ktery zemrel pred 5 lety. Oba se moc neobtezovali nekomu dat svoje 'intentions', kudy pujdou (tady se obvykle pouziva DOC, ale staci i nejaka osoba, ktera vyhlasi patrani, kdyz s enevrate tehdy a tehdy), nevzali si 'beacon' (nouzovy privolavac), a jeste byli ultralight, takze cokoliv se prihodi, ma to obvykle spatne nasledky. Toho pred 5 lety nasli, v jeho spacaku, kde cekal 14 dni na zachranu, kdyz se zranil po padu, ale nikdy se ji nedockal. Nedal nikomu vedet, nemel beacon a planu cesty se moc nedrzel. Zemrel jeste predtim, nez po nem vyhlasili patrani. A ten aktualni byl podobny typ. Ten aspon dal intentions, ale jeho tramp byl delsi a posledni zprava, kterou zanechal v nejake chate, byla 5 tydnu stara, kdyz vyhlasili patrani. Nemyslim, ze jeste zije. Hlavni pointa toho clanku ale byla v tom, jake je tu pocasi. Ultralight tramping vynalezli v Kalifornii, kde je pry jedno z nejstabilnejsich pocasi na zemi. Tady se meni porad, nejen v horach. I v lete muze napadnout snih. Proto lepe vybavit se poradne, protoze pak vas nemuze zmena pocasi prekvapit.
Zcela jsem s tim cllankem souhlasil. Beacon sice nenosim, ale jen proto, ze chodim po znamych trecich, ktere jsou na mapach a kde kazdy den nekdo prochazi. Nosim si vzdycky teple veci i goretex, i kdyz ma byt hezky. Paliva mam vzdycky tak na tyden, a jidla taky vzdycky spis vic, nez min. Pro jistotu i First aid kit. Protoze tady jeden nikdy nevi...
Trochu zlovestne ten clanek korespondoval se zpravou z minuleho tydne, kdy helikoptera vyzvedla trampera nedaleko Murchinsonu (je to v Kahurangi NP, ktery je za humny), kdyz spadl z 3 metru, zlomil si nohu, zapesti a pak se 8 dni plazil tech nekolik km k nejblizsi chate. Ten vybaveny byl, ale zrovna beacon se mu na potvoru podarilo ztratit tesne predtim, nez spadl. Ale jidla mel 'dost' (musel si ho sice davkovat, ale evidentne si ho vzal vic, nez by na puvodni trek potreboval), spolecnost mu delal jeho pes a nehodlal jen tak zemrit na miste. Takze se do chaty dostal a nastesti ta byli 2 dalsi tramperi, kteri si udelali 13 hodinovy vylet pro pomoc. Vice na http://www.stuff.co.nz/national/2307663/Tramper-recounts-ordeal
No, sakrys, to koncime vselijakymi zpravami, ale pocasi je hezke, i kdyz vcera prselo, zitra family odjizdi slavit Velikonoce za prateli do Christchurche a ja tu budu par dni sam. Tak se vydam asi na Abel Tasman, uvidim, jak daleko. Nejspis tam bude horda lidi, ale uvidime, kdyztak to udelam v utery po jejich navratu, az bude zase pracovni den. Tak hezke pocasi!
Uplne jsem zapomnel poinformovat, jak jsem vcera delal vecu. Rozhodl jsem se udelat halusky s bryndzou a moji silnou zbran, babovku. Halusky celkem vysly, i kdyz jsem musel koupit misto bryndzy nejaky jejich 'goat cheese', ktery teda urcitou zakladni chut mel, ale ta bryndzova to proste nebyla. Ale s osmazenym uzenym a cibulkou to bylo dobry, i kdyz toho nebylo tolik, protoze recept byl potvora spis pro 2, nez pro ctyri. Nastesti David ji jak vrabec, obvykle ;-) Horsi to bylo s babovkou. Jednak nemaji formu (zadne prekvapeni), takze jsem musel pouzit takovou tu kulatou dortovou a druhak se mi potvora zdrcla!Asi jsem tam nedal dost prasku, tady me zmatli pecicim praskem a pecici sodou, dal jsem sodu, ale chtelo to spis to prvni a vic. Aspon ze chutove byla dobra, ale nebylo to ono.