Good news for everyone....!?

Tak se ozyvam z Nelsonu (i-centra), kam jsem dnes dorazil. V Pictonu se mi po prvni hodine uz nezdaarilo napojit na net, tak jsem nenapsal, jak se vsechno vyvinulo.
Ve Wellingtonu jsem zustal az do pondelka, protoze v patek sice byl preklad hotov, ale nejak jsem si zapomnel vizt fotku na imigracni a pak uz nebylo dost casu na vraceni se. O vikendu jsem se podival do Te Papa, asi nejvyznamnejsiho NZ muzea, se spoustou interaktivnich expozic o historii, puvodu a vsech vecech okolo NZ. Maji ho opravdu moc pekne, a nejen deti se tam mohou vyradit (takze strnule formaldehydizovane expozice z Narodniho muzea tam moc nehledejte). Pak Namorni muzeum a jeho veci okolo imigrace, vody  a podobne, vcetne expozice o nejvetsi namorni katastrofe na NZ, tragedie trajektu Wahine (pri nejvetsi bouri do te doby narazil trajekt na skaly v prulivu u mesta a po opusteni lodi zemrelo diky vlnam a bouri 51 lidi, jejichz cluny a pramy se prevratily, nebo potopily, ale vezmeme-li do uvahy, ze na lodi bylo 743 lidi celkem, jeste to dopadlo dobre, taky diky hrdinskemu usili zachranaru a rybaru na mori). Prohledl jsem si taky vystavku stroju dle rysu Leonarda da Vinci, docela zajimava, ale ceka jsem trosku vice.
V pondeli jsem konecne naklusal na imigracni, zase se potkal se znamym, urednice po letmem zkouknuti prohlasila, ze je to asi v poradku a zeptala se, jestli to chci vyridit na pockani. Tak jsem souhlasil a za 1.5h (zpestrene pokecem s 2 Cechy, zadajicimi o nejaky 'pracovnik v zemedelstvi' permit) uz jsem sedel pred 'nekompromisni' schvalovaci urednici. Na tu zrejme udelal mily dojem fakt, ze vzdycky, kdyz po me chtela nejaky dokument, mel jsem ho peclive pripraveny, takze za cvrt hodinky mi po zaplaceni $130 nalepila do pasu Visitors Permit platny do 2.6.2009, takze zrejme nepriletim v breznu, ale pozdeji, nejspis zacatkem dubna, pokud mi do te doby vydrzi penize (ostatne prinejhorsim se zaridim jako ta nemka, se kterou jsem si zahral ve Wellingtonu na ulici 2 partie v 3minutovem sachu, ktera shanela 2400$ na navstevu sve nemocne matky v JAR) :-)
V pondeli vecer jsem odjel do Pictonu trajektem, a dnes tedy do Nelsonu. Chtel jsem udelat okruzni track v Lake Nelson National Park, kvuli cemuz jsem si zakoupil Backcountry Hut Pass na 6mesicu (pouhych $60, zrovna zavedli zlevneny pulrocni pas, takze uspora $30), abych se nemusel tahat se stanem, ale zda se, ze doprava bude problem, zrusili vsechny autobusy, napsane v Lonely Planet, ktere tam mely stavet, takze jeste uvidime, muzu se tam dostat, pokud pujdu z nejblizsiho rozcesti asi 20km pesky, nebo si najmu shuttle bus, tak uvidim.
No, to bude asi pro dnesek vse, uvidime, jak se to v nejblizsich dnech vyvine. Kia Ora!

Welington escapades

Tak uz 2. den ve Wellingtonu, zitra snad zmizim na jih, pokud stihnu konecne poresit to prodlouzeni viza. Jak je totiz uz nejak zvykem, zase se to zasmodrchalo. Poslal jsem jim faxem ten bankovni vypis, co meli prelozit, jeste pred odjezdem do Tongarira. Prijali ho a ze se mi ozvou. Neozvali a dnes vyslo najevo, ze ten papir nekde ztratili. Donesl jsem ho tam tedy znova osobne, a zrejme diky dostatecne velkemu pocity viny, vzbuzenem ve slecne, ktera se mnou komunikovala pres telefon, se ji podarilo zaridit, aby byl hotovy uz zitra ve 2, tak to snad nejak stihnu, byt urad ma do 3. Takze doufejme zitra k veceru pojedu ferry do Pictonu a zapocne se jizni Anabasis.
Jinak tedy nevim, co maji lide na Wellingtonu, protoze me se nijak zvlast nelibi, pripadne mi to tu stejne nic moc, jako v Aucklandu. Jinak cesta vlakem sem byla docela hezka a trochu me rozesmutnila, protoze ackoliv to nebylo zadne 'pendolino', bylo videt, jak si nem zakladaji. Jidelni listek z typicky kiwi jidel, zakusku atd vytvorili nejaci 2 tuzemsti popularni kuchari a celym se jim prolinala ta narodni hrdost, kterou my asi nikdy takhle projevovat nebudeme, protoze jsme na to moc pohodlni, takze stejne budeme v Pendolinu servirovat predrazena nic moc jidla, hlavne ze listek bude stat 500..
Ach jo.
Zitra se aspon podivam do Te Papa, toho jejich proslaveneho muzea, nez mi to pojede, ferry jezdi 2, jedna o 20$ levnejsi, ale jeden tam o 2 hodiny dele, tak se jeste rozmyslim.

Round the Mountain track report

Tak jsem konecne zase ve vychozim bode pochodu, Whakapapa Village:-)
Usel jsem ten 4-6 denni pochod za 5 dni, i kdyz ti mrchounsti, lehce vybaveni clenove NZ turistickych klubu ho bezne chodi za 3 (na coz bych si s ponekud lehci vybavou troufl taky, pravda). Sel jsem proti smeru hodinovych rucicek, tj ve smeru Whakapapa - Whakapapaiti hut - Mangaturuturu hut - Mangaehuehu hut - Rangipo hut - Waihohonu hut - Whakapapa, coz mozna nebylo tak uplne idealni, protoze mi prislo, ze vic z kopce to bylo opacnym smerem, a jediny usek, ktery favorizoval muj smer byl z Rangipo hut.
Celkovy to byl docela zazitek, nejen pro prirodni scenerie, ktere byly nevsedni, ale spis kvuli celkove fyzicke zatezi, protoze jsem ssebou tahl az prilis mnoho veci a jidla. Stan (chtelo to spat v chatach), varic (ten plynak s jednou bombou by byl vhodnejsi), jidlo (to chtelo nejak lepe rozvrhnout), veci (no, ten dlouhy zoom jsem moc neupotrebil), spacak (ten od mamy je jednak asi trochu tezsi a jednak strasne nanic, protoze je mi v nem vecne zima, takze jsem ve stanu spal prakticky navlecenej do skoro veskereho obleceni), na vsem se melo trochu setrit, protoze vysledna vaha byla snad 15-20 kg, a to jsem jeste nektere veci nechal v recepci kempu, ze si je pak vyzvednu (notes, zbytek obleceni, pruvodce atd). Kdybych minimalizoval zatez, asi bych si to uzil vic a sel rozhodne rychleji. Pocasi sice bylo krasne na rozhled, ale pokud zrovna nevanula nekde briza, dost to slunce vycerpavalo, protoze nejakym stinem se slo 1 .a 2.den a pak uz celkem kde nic, tu nic.
Pripadnym trampum - kupte si Backcountry hut pass za 60$ (plati do vsech chat mimo tech na Great Walks) a mate vystarano, za hut se plati $15 a stan hnedle nepotrebujete. Pokud mate radi chleba VRELE doporucuji Vogel's wholegrain bread. Je hutnej, sytej a hlavne extremne odolnej vuci plesniveni. 5 dni jsem ho ssebou vlacel na zadech (jedl jsem ho ke konzervam), varil se na slunicku v nepromokavym vaku (ze zacatku se nevesel dovnitr) a presto odolal. Mel jsem ho uz na Aotee a to same, tam bezny chleba byl plesnivy uz druhy den dopoledne.
22.1. Vyrazim az v 11:15, docela znaven. Cesta byla do kopce, dost hrozna (jedna ukazka je na fotkach), a slunce palilo, takze k chate jsem dosel az ve 14:35, docela vycerpan uz prvni den. Cestou byl prechod 2 rek, z toho ta druha nebyla zrovna snadno prekonatelna, pokud jsem si nechtel hned prvni den promocit boty. Premyslel jsem po obede, jestli mam vyrazit k dalsi chate, jak jsem puvodne planoval, ale nebyl jsem si jist, ze tam za 5.5 hodiny dorazim a v 9 uz byla tma. Druhy den se ukazalo, ze jsem udelal jen dobre. V chate postupne pribyli 2 dvojicky, tak jsme pokecali.
23.1. Vyrazim v 10:30, po prvnim dnu se drzim hesla 'nikam nespechat', protoze zacinam tusit, ze to nebude zrovna prochazka ruzovym sadem. A taky ze ano, rychle se ukazalo, ze pathmarkeri z DOC maji nejradsi smer kolmo do kopce a z kopce. Vetsinu dne lezu pres jeden hreben za druhym, vsude hromady sutru, takze me to skrabani nahoru i dolu hrozne vycerpava. Aspon jsem v 16h asi pul hodiny od cile potkal cecha, Evzena, tak treba se uvidime na Jiznim ostrove, pochodoval k chate, ze ktere jsem vysel, tak jsem ho odrazoval, ale jako spravny tvrdak sel. Pry postavil v noci stan nekde nad chatou, jinak dobry. Tesne pred chatou prechod reky - kde se dala prejit, tam byl na druhem brehu 2m vysoky kolmy svah, nakonec jsem pri testovani prechodu uklouzl a namocil jednu botu. Pak uz to bylo jedno, tak jsem si ji znova namocil s batohem na zadech a bylo to ok. Do chaty pak dorazil Mayo, nejaky kiwi z Motueky, co byl na lovu jelenu (mel ssebou roztomilou prirucku 'Deer hunting for beginners' :-)), se zasobou jidla a piva, tak jsme popili, pokecali a v 10 vecer dorazila GeEn dvojicka, co vysla z Whakapapa village, takze jsme pokecali jeste trochu vic. V chate dosla voda (kazda chata sbira destovku a tou se pak clovek myje, ci ji pije, maji totiz v rekach a jezerech nekdy Girardii, moc neprijemneho strevniho parazita, vysledkem je neco jako uplavice), tak jsem varil vodu i na druhy den, ale lidi tu bezne pijou vodu z rek (tedy ne z tech sopecnych, ty jsou kvuli obsahu soli nepitelne), tak to asi nebude tak horky, jak to pisou. V noci uz mi zima ani tak moc nebyla, kdyz jsem na sebe navlekl jegry, dziny, sustaky, tricko s dlouhym, tricko, mikinu a bundu :-D
24.1. Vyrazim az v 11:30, nechtelo se mi moc budit tu dvojicku, navic jsem susil botu a tak vubec. Behem dne snad zatim nejvetsi krize, zase nahoru dolu, pak sileny krpaly porad nahoru po hromadach balvanu (jedna ukazka s vodopadem na fotkach), a ty, jak jinak, byly i na rovine. Nastesti aspon trochu foukal vetrik tak se to slunicko dalo vydrzet. Konecne taky jednou z kopce, 3km po silnici, tak ty jsem zvladl za 40minut. Pak naslledovala naprosto nejhorsi cas cesty vubec, od Ohakune road do chaty jsem sel misto cca 3h skoro 5. Jednak v lesnatem terenu obvykle hrube do kopce (zasadnim problemem takovych cest na tracku byly 'schody' , nekde treba pulmetrove, ktere zpomalovaly a hrozne unavovaly, takze vetsinou zadna lesni pesina, jak nekde u nas, nebo cesta byla treba 40cm siroka a treba az 1.5metru hluboka brazda v lese, taky mate na fotkach), ci z kopce, jednak diky ne uplne presne nakreslene mape jsem sel za Waitongo Falls do kopce vlastne 2x a pak pesi lavky, dalsi kopce, no opravdu porod. Po prekonani dlouhych otevrenenych udoli a hrebenu jsem konecne dorazil k chate. Hned jsem vypil asi litr vody na ex. V chate bylo snad 13 lidi, meli to jen jako 2 denni pochod z Okahune road do Waihohonu hut. Podarilo se mi vymenou trysky poradne rozchodit varic, rano odmital poradne varic, hlavne jen cadil, od vymeny trysky pak po pocatecnim smradlavem startovani fungoval jak hodinky, jen se musel poradne tlakovat (jel jsem na Kerosin, abych ho vyzkousel, s White gas (technicky benzin) se to moc tlakovat nemuselo).
25.1. Lidi vypadli uz nekdy po 8, takze kdyz jsem v 9 vstal, byli uz vsichni pryc. Kdyz jsem v 10:20 vyrazel, zrovna pripochodovala skupinka turistu z Blyth hut (tam vedla ta zpropadena odbocka, co me tak zdrzela). Tenhle den byl prvni, kdy se mi pochodovalo docela dobre. Nejdriv se slo tim krovinate/rostlinnym porostem, pak dalsi nahoru/dolu v kopcich a pak konecne zbytek dne po poustni krajine, kde se mi slo dobre, protoze to bylo tak stredne nahoru, nebo dolu, ale hlavne na ceste obvykle nic neprekazelo, takze jsem dokazal jit skoro obvyklym tempem, jako bych nic nenesl. Turisti me obcas dohnali, kdyz jsem mel prestavku, ale po prechodu hlubokeho udoli a vystupu na konec jsem jim utekl. A tak porad jdu a jdu, rikam si, ze je to tak jeste 2km, zahnu za skalu podle tycek a bum ho, tam nejvyse polozena chata Rangipo! Takovy prekvapeni jsem zazil naposled snad s binarnim trickem;-) sice jsem pri sundavani batohu o stenu chaty zlikvidoval slunecni clonu meho AF-S 18-70 Nikkoru (a sehnat ji asi nebude easy, byl jsem dnes ve 4 foto obchodech a vsude by ji museli objednavat, to neni jak treba Megapixel u nas, ale zkusim ji aspon prozatimne slepit), ale porad lepsi, nez zrusit objektiv (prvni den jsem ho jeste nosil v ruce, ale pak jsem ho mel na batohu, protoze ve skalach se s jednou rukou moc bezpecne lezt neda). Pac mi dosly hut tickety na kempovani, tak jsem zaplatil $15 a prespal v chate (byla tam zrovna mila DOC slecna).
26.1. Turisti me nenechali moc vyspat, vstali nekdy v 6 na vychod slunce, coz jsme asi mel taky, byla by supr fotka, v 6:30 uz se to digitakem nedalo, i kdyz vypadal krasne :-( Vyrazil jsem asi 15 minut po nich, v 8:20. Dohnal jsem je az v 'Extreme lahar danger', kde si fotili tu lavku (na ktere stojim), ktery uz museli 4x stavet, protoze ho strhl proud bahna.
Slo se mi uplne nejlip za celou dobu, na Desert road jsem to stihl misto za 2h za 1.5, na Waihohonu hut uz v 12:30, o hodinu driv. Pak jsem tedy dal obed a pokracoval dal. To uz bylo horsi. Teren byl porad tak nejak do kopce, vitr moc nefoukal a odpoledne to byla docela zase krize, sel jsem spis silou vule, nohy zrasovany a dorazil jsem v 18:40, bohuzel recepce mela uz od 6 zavreno. ale po 30minutovy horky sprse jsem se celkem vzpamatoval.
Dnes jsem si dal volno (puvodne jsem myslel na Alpine crossing, 1 den, alle to bych opravdu nedal) a zitra vyrazim do Wellingtonu.

Tongariro, my love

Tak tedy zitra, uz tedy vlastne  dnes, v 9 vyrazis busme smer narodni park Tongariro, kde si chci zkusit Round the Mountain track, protoze ma uzasne vyhledy. Uvidim, kolik bude sil a tak, treba dam i nejake male treky po okoli.
Ted jsem byl uz 3. den v Aucklandu a uz me to zacinalo stvat. Pracoval jsem na tom prodlouzeni pobytu (zada se o Visitors Permit), ale neni to tak uplne jednoduche, budu si muset nechat ten vypis prelozit, tak vyuziju toho, ze jedu na jih a necham to mezitim, co budu cestovat, prelozit ve Wellingtonu, kam stejne nasledne dojedu a tam to dovyridim uplne, imigracni tam ma taktez pobocku a aspon tam rovno necham adresu, na ktere si to pak vyzvednu (tu asi nekam do Christchurche, protoze budu na jiznim ostrove).
Toz tedy na nekolik dalsich dni o me moc neuslysite, protoze se budu potulovat v oblasti 3 sopek, Mt. Tongariro, Mt. Ruapuhe a Mt. Ngauruhoe. Pak se snad dostanu ekam k inetu pred cestou do Wellingtonu.
Tak se mi mezitim doma opatrujte ;-)

Back in Auckland again

Tak se mi behem vikendu zadarilo dostat zase do Aucklandu. V sobotu jsem dojel z Ahipary postupne do Kaitaie,Okaihau,Ohaewai a nakonec do Whangarei. To uz byl skoro vecer, auta jezdila, ale nikdo me jako obvykle nechtel vzit. Rozhodl jsem se tedy nekde vybalit stan(sice me particka mladych maoru, co mi zastavili, aby se ukazalo, ze jedou jen nekam za roh, po delsim pokecu rekla, abych kdyztak sel do tamhletoho domu, kdybych nemel kde prespat, ale nejak zatim nemam k lidem az takovou duveru) a protoze na obzoru se rysovaly pole, vyrazil jsem smerem k nim. Kdyz jsem dorazil k nejblizsimu domu, uz ze dveri vystoupil postarsi chlapik a kdyz jsem mu prednesl zdvorilou zadost o umisteni sveho stanu na jeho pozemky, rad souhlasil, rka, zee dost lidi by se s touto zadosti neobtezovalo, tak na to nezbylo nez rici, ze by se o dovoleni zadat melo. Pak jsme zabredli do dalsiho rozhovoru a ukazalo se, ze zitra jede do Aucklandu a jestli bych chtel, ze by me i vzal. Tak jsem rikal, ze ano, ale ze uvidime rano jak bude a tak. Pak jsem tedy jen za jeho zivym plotem na poli postavil stan (hrozne hezky to tam vonelo, jestli to byl ten jitrocel, nevim) a vytuhnul. Nad ranem zacalo prset a k tomu svitani, takze kdyz se pred osmou ozvalo necekane zpoza plotu "Good morning", byl jsme uz vzhuru. Znovu jsme zahajili konverzaci, a ze jestli tedy chci jet (kdyz predpoved slibovala prset cely den, nemelo moc cenu cekat az bude vic sucho na sbaleni stanu), a domluvili jsme se n a9:30 u hlavni cesty. Tak jsem tedy pred devatou sbalil lehce mokry sta a premistil se k vyjezdu z okolnich pozemku na  hlavni cestu, kde jsem predtim stopoval. Pul desate uplynulo a kde nikdo, tu nikdo. Kdyz uz bylo 10, tak jsem si rekl, ze jsem zase jednou nemel stesti a ze ma nejspis nejaky druhy vyjezd (vedla tam nekam dozadu cesta s sipkou 'for trucks') a kdyz me nezbadal u farmy, jel beze me. Tak jsem zase zacal stopovat, ale asi po 10 minutach najednou ze silnice troubne a zaboci auto a v nem on.  Omlouval se, ze se zdrzel, ze obcas proste cloveku do planu neco vleze a tak. Po kratke zastavce u nej doma jsme chute ruce vyrazili smer Auckland. Cestou jsme jako obvykle popovidali, z Keitha se vyklubal farmar na skoro odpocinku (ted ma mnohem mensi farmu), muz viry (byl prave na nedelni msi a po ni mu jeho pritel vylozil uzasnou novinu, jak se chce nejaky drogovy dealer v okoli obratit na viru, aby premohl zavislost na drogach, a kvuli tomu ze se pry zdrzel) a cesta docela ubihala, ale pak uz jsem zacal byt hrozne ospaly, ale tak akorat jsme dorazili do Huntsville, kde se konala dulezita zastavka - Car Show. Keith totiz jel na letiste pro zenu, ale predtim se hodlal zastavit u Aucklandu na tehle show. Neboril jsem partu a vyrazil jsem s nim. Za cca 2 hodiny jsme obesli stovky aut a veru bylo na co koukat. Udelal tim padem tunu fotek, zejmena meho oblibence Forda Mustanga, kterych tam bylo tedy prehrsel ruznych modelu, vcetne jednoho z roku 2005. A roztodivnych vozidel jakbysmet, ostatne to uvidite sami (treba to auto z 60. let, co ma misto puvodniho motoru nejaky Lotus o vykonu 360 koni, to ma asi nejvetsi problem se rozjet tak, aby se motor neutrhnul a neletel napred;-)), na prodej tam take bylo ledacos, vcetne jednoho moc pekneho muscle car, ktere bych si za tech 10000 snad i koupil :-)
Pak uz me Keith jen zavezl na letiste k mezinarodnimu terminu (bloudili jsme jen kratce) a ja se Airbusem dopravil do sveho oblibene Fat Camela, tentokrat bydlim ve 4. patre  a kuchynka vypada....No jeste hur, nez posledne:-)
Dnes se tedy chystam obtelefonovat to prodlouzeni viza a popremyslet o dalsi ceste. Sice jeden argentinec z kempu rikal, ze bude v unoru cestovat po jiznim ostrove, takze bychom mohli spolu, ale nevim, jak moc se na to clovek muze spolehat, pac v realu  to obvykle spis nevyjde, nez vyjde (proto jsem byl tak prijemne prekvapen, ze jsem se dostal doopravdy do Auckladu, jak bylo navrzeno;-)). Takze behem browseni po strankach sjedu i ty ruzne busy, protoze  to by byla dost schudna cesta, jak se dopravit mezi kempy a narodnimi parky. Stopovani moc nevidim, protoze na severu se da sice provozovat, ale kdyz mam poradny batoh, zastavi mi mnohem mene lidi a takhle by mi cesty zabraly hodne casu, kdybych na ujeti 400km potreboval 2-3 dny. Prijde mi, ze clovek by se tu snaz nekam dostal, kdyby si vzdycky s tema kiwakama predtim popovidal, protoze mi prijdou fakt dost ochotny, ale takhle na silnici jsem pro ne prilis anonymni, a vetsinou by me vzali nejvic mistni z okoli, jenze ty obvykle jedou jen nekam za roh (jak mi tolik z nich v Kaitaie ukazovalo za volantem, nekteri dokonce omluvne rozkladali ruce, protoze meli auto plne lidi).
Toz to byly udalosti poslednich dni. Stay tuned!

Leaving Ahipara

Tak dnes jsem konecne dostal do ruky svoji zasilku z maticky Prahy a muzu zmizet z Severskych plazi;-)
DHL se totiz rozhodla sverit doruceni moji zasilky jakesi mistni pofiderni 'dorucovaci spolecnosti', ktera tu obhospodaruje dorucovani posty mistnim v Ahipare, kterazto na to totalne prdi (ze je to dorucovani na baterky tvrdi i mistni, protoze pry po tom, co obchod prevzali ti Pakistanci/Indove, co to maji ted, sla spolehlivost predchozich majitelu do kytek), takze mi to od stredy nedorucili pry proto, ze jsem s nimi nesepsal jakousi smlouvu o dorucovani, ovsem od kohokoliv s pulkou mozku bych ocekaval, ze kdyz se vyskytne nejaky problem a dotycny ma moje cislo, ze se treba ozve, abychom to nejak poresili, ale ne, proc, ze..
No, hlavne, ze mam to, proc jsem tu od stredy tvrdnul a zitra muzu vyrazit.  Mohl jsme uz de facto dnes, ale vcera jsem si vecer sel asi na hodinu zabehat, a jak se ukazalo, na tvrdem pisku se delaji puchyre (obzvlaste vypecene, jake uz jsem dlouho nemel), tak jsem si je dnes osetril, ale radeji jsem jim dal cas na zotaveni, blbe se s nimi chodi :-D
Snad se zitra svezu s jednou rodinou, aspon do Kaitaie, jinak uvidime, jak se stopuje s poradnym batohem. Asi si to namirim rovnou na jizni ostrov
, kdyby mi nahodou nevyslo prodlouzeni viza (na ktere jsme potreboval dotycne dokumenty z Cech), tak at mam aspon Jizni ostrov prolustrovan.  Potkal jsme se tu s jednim argentincem, ktery se tam chysta ke konci ledna, tak treba se tam nejak potkame (kdybych dostal balicek uz ve stredu, mohl jsem s nim videt Waipoua Kauri forest, posledni poradny kauri les na NZ, s temi nejvetsimi a nejstarsimi kauri stromy,ktere tu zustaly). Tak mi drzte palce.

Surfing experience

Tak dnes byl teoreticky posledni den meho surfovani tady. Vlny byly tedy vselijake, jen asi tak prvni 2 se mi povedly, zbytek byl spis unavny, nez zabavny a jeste navic bylo pod mrakem a byla mi docela zima.
Takze pro ty, co to v zivote nezazili, trocha zkusenosti.
Obtiznosti surfovani se daji shrnout do nekolika bodu:
1) Nejdriv musite proplavat na volne more k rodicim se vlnam. To se muze zdat na papire snadne, ale pokud nevite dost dobre, jak, kde a jak (jako to vedi mistni), skoncite asi jako ja dneska, tj neustalym padlovanim na boardu proti vlnam, z nichz kazda vas hodi o nekolik metru zpatky, takze se moc dopredu nepohnete a navic se hrozne vycerpate (zatimco domaci tak nejak prirozene proplouvaji jeste nezlomenymi vlnami a za chvli jsou na mori)
2) Pak proplavete, ocitnete se na mori, kde se vlny teprve rodi, a prichazi chvile, kdy se snazite odhadnout, ktera vlna je ta spravna na to, abyste ji chytili. Vlny se totiz deli na 2 druhy:zlomene ('broken') a nezlomene ('green'). Nezlomene maji mnohem vetsi silu a jakmile je chytite, muzete na nich opravdu surfovat. Zlomene je mnohem snazsi chytit, ale nevydrzi tak dlouho a o dost hur se na nich surfuje (jsou malo strme). Vystihnout, kdy se do te nezlomene pustit, je taky docela potiz, protoze neni snadne odhadnout, kdy je dost strma na to, aby vas nesla a zaroven malo strma na to, aby se zlomila jeste pred tim, nez se ji pokusite chytit (takova 'tesne zlomena' vlna je tak strma, ze se na ni pri klouzani v primem smeru tezko brani tomu, aby vam nos boardu zarazila do vody[ale da ni na ni v pohode surfovat v kolmem smeru]).
3) Tak jste se tedy rozhodli chytit vlnu, ale dalsi problem - padlovani!
Abyste chytli vlnu, musite nejdriv padlovanim na boardu nabrat kritickou rychlost. Kdyz ji nenaberete, tak vas vlna jen podjede a obvykle o nekolik metru snese. Cim je vlna mene zlomena, tim vetsi obvykle musite nabrat rychlost a rikam na rovinu, tohle je fakt problem. Az pujdu surfovat nekdy v budoucnu, budu muset znacne zapracovat na sile a vydrzi rukou. Ale je to i o zkusenostech, kdyz pozoruju zkusene surfery, tak ti do toho padlovani davaji mnohem mene, nez ja a stejne nemaji problem chytit vlnu.
4) Tak jste zapadlovali jak zbesili a mate ji, mrchu jednu. Ted uz zbyva jen nechat se nest a pak se postavit na boardu. A obe veci jsou zase docela nesnadne.
Kdyz se vam zdari chytit poradnou vlnu (ktera se, v mem pripade, obvykle zacne tesne za mnou lamat) a zacnete na ni klouzat, naberete okamzite silenou rychlost a zacina opravdova legrace:vlna bije boardem o vodu, slysite jen straslivy rev ritici se vody, do obliceje vam strikaji proudy vody, jak je reze vas board a vy jen doufate, ze ta masa vody nezasekne nos boardu do vody. A za takovych podminek se zkuste soustredit na to, ze se na boardu postavite, kdyz se na nem drzite zuby nehty:-)
No a kdyz se na board konecne postavite, tak zase urcity problem, s rozlozenim vahy, pokud totiz stojite z bezpecnostnich duvodu na zadni noze (o dost mensi sance sebou svihnout ), tak se hodne zpomalujete, protoze vlna nese mensi plochu boardu, a za chvili se potopite na miste ;-)
Pokud jste docetli az sem, asi vas chut surfovat nejspis presla, ale nemohl jsem vam to zatajit...
Je to rehole, ale kdyz chytite vlnu, stoji to za to ( a pokud ji neustojite, pocity zazijete asi takovy, jako kdyz vas chvili mele obri pracka ;-))...
Ted neco k poslednim dnum Ahipary:
Nejakej zkurvenej hajzl mi predevcirem vecer slohnul moje 2 turisticky hrnce i s drzakem (rekl bych vypujcil, ale vcera ani dneska se zadny z nich neobjevil pri p myti nadobi, takze....), toz jsem maximalne nasranej, protoze silne pochybuju, ze v Kaitaie maji outdoor shop (tech 50$ uz me moc nevytrhne...) a bez nich si nemuzu na treku uvarit ani podelanou poblifku jsem nastvan mene, protoze dle infa recepcni ta maji hned 2, tak aspon, ze tak....
Po tydnu surfovani uzz jsem taky docela pomlacenej, zvlast prava cast tela dostava zabrat, protoze taham surf na pravy strane, takze jakkakoliv vlna, kterou pri vedeni boardu neustojim, me ho hnedle narazi zprava do tela. Vcera me pri jednom mleti dokonce nejakym zahadnym zpusobem prastil board jednou z supin do paze, takze dalsi modrina k dobru. O celkove unave nemluve, obvykle mam po pul hodine prani se s vlnama chut toho nechat...
BTW, pokud byste chteli vyzkouset surfovani s Markem, je to i dost levne, za den si uctuje $40, coz je asi tak pulka toho, s cim jsem pocital (ceny na webu jsou diky ubytovani dost zdeformovane), protoze tolik obvykle stoji uz jen denni (nekde si tohle uctuji za hodinu) pronajem boardu s wetsuitem, zatimco tady to aspon mate s konzultaci (je sice fakt, ze tu dava Mark hlavne na prvnich 2 lekcich, kdy to moc nedavate, ale porad vam nejak poradi i pozdeji, coz pri obycejnem pujcovnem nemate vubec). Je to jinak pohodovej clovek, se kterym nebyl nikdy zadnej problem, takze pokud se ocitnete v Ahipare a budete mit chut surfovat, muzu vam ho jen doporucit. A ma i hrozne roztomilyho psa, Polly ;-)

P.S.:Hrozne casto se mi ted stava, kdyz zavru oci, ze vidim valici se vlny. Tak kdyby me privezli nazpatek ve sveraci kazajce, je jasny, co za to muze :-)