Leaving Ahipara

Tak dnes jsem konecne dostal do ruky svoji zasilku z maticky Prahy a muzu zmizet z Severskych plazi;-)
DHL se totiz rozhodla sverit doruceni moji zasilky jakesi mistni pofiderni 'dorucovaci spolecnosti', ktera tu obhospodaruje dorucovani posty mistnim v Ahipare, kterazto na to totalne prdi (ze je to dorucovani na baterky tvrdi i mistni, protoze pry po tom, co obchod prevzali ti Pakistanci/Indove, co to maji ted, sla spolehlivost predchozich majitelu do kytek), takze mi to od stredy nedorucili pry proto, ze jsem s nimi nesepsal jakousi smlouvu o dorucovani, ovsem od kohokoliv s pulkou mozku bych ocekaval, ze kdyz se vyskytne nejaky problem a dotycny ma moje cislo, ze se treba ozve, abychom to nejak poresili, ale ne, proc, ze..
No, hlavne, ze mam to, proc jsem tu od stredy tvrdnul a zitra muzu vyrazit.  Mohl jsme uz de facto dnes, ale vcera jsem si vecer sel asi na hodinu zabehat, a jak se ukazalo, na tvrdem pisku se delaji puchyre (obzvlaste vypecene, jake uz jsem dlouho nemel), tak jsem si je dnes osetril, ale radeji jsem jim dal cas na zotaveni, blbe se s nimi chodi :-D
Snad se zitra svezu s jednou rodinou, aspon do Kaitaie, jinak uvidime, jak se stopuje s poradnym batohem. Asi si to namirim rovnou na jizni ostrov
, kdyby mi nahodou nevyslo prodlouzeni viza (na ktere jsme potreboval dotycne dokumenty z Cech), tak at mam aspon Jizni ostrov prolustrovan.  Potkal jsme se tu s jednim argentincem, ktery se tam chysta ke konci ledna, tak treba se tam nejak potkame (kdybych dostal balicek uz ve stredu, mohl jsem s nim videt Waipoua Kauri forest, posledni poradny kauri les na NZ, s temi nejvetsimi a nejstarsimi kauri stromy,ktere tu zustaly). Tak mi drzte palce.

Surfing experience

Tak dnes byl teoreticky posledni den meho surfovani tady. Vlny byly tedy vselijake, jen asi tak prvni 2 se mi povedly, zbytek byl spis unavny, nez zabavny a jeste navic bylo pod mrakem a byla mi docela zima.
Takze pro ty, co to v zivote nezazili, trocha zkusenosti.
Obtiznosti surfovani se daji shrnout do nekolika bodu:
1) Nejdriv musite proplavat na volne more k rodicim se vlnam. To se muze zdat na papire snadne, ale pokud nevite dost dobre, jak, kde a jak (jako to vedi mistni), skoncite asi jako ja dneska, tj neustalym padlovanim na boardu proti vlnam, z nichz kazda vas hodi o nekolik metru zpatky, takze se moc dopredu nepohnete a navic se hrozne vycerpate (zatimco domaci tak nejak prirozene proplouvaji jeste nezlomenymi vlnami a za chvli jsou na mori)
2) Pak proplavete, ocitnete se na mori, kde se vlny teprve rodi, a prichazi chvile, kdy se snazite odhadnout, ktera vlna je ta spravna na to, abyste ji chytili. Vlny se totiz deli na 2 druhy:zlomene ('broken') a nezlomene ('green'). Nezlomene maji mnohem vetsi silu a jakmile je chytite, muzete na nich opravdu surfovat. Zlomene je mnohem snazsi chytit, ale nevydrzi tak dlouho a o dost hur se na nich surfuje (jsou malo strme). Vystihnout, kdy se do te nezlomene pustit, je taky docela potiz, protoze neni snadne odhadnout, kdy je dost strma na to, aby vas nesla a zaroven malo strma na to, aby se zlomila jeste pred tim, nez se ji pokusite chytit (takova 'tesne zlomena' vlna je tak strma, ze se na ni pri klouzani v primem smeru tezko brani tomu, aby vam nos boardu zarazila do vody[ale da ni na ni v pohode surfovat v kolmem smeru]).
3) Tak jste se tedy rozhodli chytit vlnu, ale dalsi problem - padlovani!
Abyste chytli vlnu, musite nejdriv padlovanim na boardu nabrat kritickou rychlost. Kdyz ji nenaberete, tak vas vlna jen podjede a obvykle o nekolik metru snese. Cim je vlna mene zlomena, tim vetsi obvykle musite nabrat rychlost a rikam na rovinu, tohle je fakt problem. Az pujdu surfovat nekdy v budoucnu, budu muset znacne zapracovat na sile a vydrzi rukou. Ale je to i o zkusenostech, kdyz pozoruju zkusene surfery, tak ti do toho padlovani davaji mnohem mene, nez ja a stejne nemaji problem chytit vlnu.
4) Tak jste zapadlovali jak zbesili a mate ji, mrchu jednu. Ted uz zbyva jen nechat se nest a pak se postavit na boardu. A obe veci jsou zase docela nesnadne.
Kdyz se vam zdari chytit poradnou vlnu (ktera se, v mem pripade, obvykle zacne tesne za mnou lamat) a zacnete na ni klouzat, naberete okamzite silenou rychlost a zacina opravdova legrace:vlna bije boardem o vodu, slysite jen straslivy rev ritici se vody, do obliceje vam strikaji proudy vody, jak je reze vas board a vy jen doufate, ze ta masa vody nezasekne nos boardu do vody. A za takovych podminek se zkuste soustredit na to, ze se na boardu postavite, kdyz se na nem drzite zuby nehty:-)
No a kdyz se na board konecne postavite, tak zase urcity problem, s rozlozenim vahy, pokud totiz stojite z bezpecnostnich duvodu na zadni noze (o dost mensi sance sebou svihnout ), tak se hodne zpomalujete, protoze vlna nese mensi plochu boardu, a za chvili se potopite na miste ;-)
Pokud jste docetli az sem, asi vas chut surfovat nejspis presla, ale nemohl jsem vam to zatajit...
Je to rehole, ale kdyz chytite vlnu, stoji to za to ( a pokud ji neustojite, pocity zazijete asi takovy, jako kdyz vas chvili mele obri pracka ;-))...
Ted neco k poslednim dnum Ahipary:
Nejakej zkurvenej hajzl mi predevcirem vecer slohnul moje 2 turisticky hrnce i s drzakem (rekl bych vypujcil, ale vcera ani dneska se zadny z nich neobjevil pri p myti nadobi, takze....), toz jsem maximalne nasranej, protoze silne pochybuju, ze v Kaitaie maji outdoor shop (tech 50$ uz me moc nevytrhne...) a bez nich si nemuzu na treku uvarit ani podelanou poblifku jsem nastvan mene, protoze dle infa recepcni ta maji hned 2, tak aspon, ze tak....
Po tydnu surfovani uzz jsem taky docela pomlacenej, zvlast prava cast tela dostava zabrat, protoze taham surf na pravy strane, takze jakkakoliv vlna, kterou pri vedeni boardu neustojim, me ho hnedle narazi zprava do tela. Vcera me pri jednom mleti dokonce nejakym zahadnym zpusobem prastil board jednou z supin do paze, takze dalsi modrina k dobru. O celkove unave nemluve, obvykle mam po pul hodine prani se s vlnama chut toho nechat...
BTW, pokud byste chteli vyzkouset surfovani s Markem, je to i dost levne, za den si uctuje $40, coz je asi tak pulka toho, s cim jsem pocital (ceny na webu jsou diky ubytovani dost zdeformovane), protoze tolik obvykle stoji uz jen denni (nekde si tohle uctuji za hodinu) pronajem boardu s wetsuitem, zatimco tady to aspon mate s konzultaci (je sice fakt, ze tu dava Mark hlavne na prvnich 2 lekcich, kdy to moc nedavate, ale porad vam nejak poradi i pozdeji, coz pri obycejnem pujcovnem nemate vubec). Je to jinak pohodovej clovek, se kterym nebyl nikdy zadnej problem, takze pokud se ocitnete v Ahipare a budete mit chut surfovat, muzu vam ho jen doporucit. A ma i hrozne roztomilyho psa, Polly ;-)

P.S.:Hrozne casto se mi ted stava, kdyz zavru oci, ze vidim valici se vlny. Tak kdyby me privezli nazpatek ve sveraci kazajce, je jasny, co za to muze :-)

Cape Reinga

Tak vcerejsi day-off ze surfovani jsem vyuzil k navsteve Cape Reinga, nejsevernejsiho bodu Noveho Zelandu, autostopem.
Vyrazil jsem v 10 a cesta tam moc nesla, postupne jsem dostopoval z Ahipary do Kaitai, Awanui, Waiherara, Houhora a Pukenui, ale to uz byla 1 po poledni a prede mnou porad jeste vic nez 70km. Chvili to vypadalo, ze se svezu s Maorskou rodinou, ktera zabirala skoro 3 auta, a pak se ukazalo, ze zabira 3 auta, takze nic. Nastesti za chvili jel okolo van s petici omladiny (vyklubali se z nich hned 4 pravnici(cky) a 1 inzenyrka, ale nastesti s nima byla legrace a jeli prave az na Cape. Cesta s nimi probehla v druznem duchu, takze ta 1,5 hodiny cesty tam docela ubehlo. Jen poslednich 17 km cesty je nejak zrovna pokladano novym povrchem, takze se jede po mensich sutrech, coz neni uplne pohodlne.
Vyhled byl tedy rozhodne neobycejny, byt desetimetrove vlny jsme nevideli. Zapad a vychod slunce tam museji stat za to. Zkusil jsem vyfotit tu povestnou pohutukawu, ale tezko rict, ktera mohla byt ta spravna, takze nevim, jestli jsem ten maorsky vchod do zasveti vyfotil, ci ne;-)
Nazpatek me vzali k rozcesti k pisecnym dunam (takze tech cca 17km), protoze pak jeli do Spirit Bay, ktere bylo na severovychodnim pobrezi. Pak to slo najednou mnohem rychleji, manzele me vzali do nejsevernejsiho motelu a pumpy na Novem Zelande, Waitiki, a odtud me celkem rychle vzal Robert, nejaky maor, pracujici v drevarske firme, a svihal to docela slusne rychle nejmin hodinu az ke Gumdiggers Park, takze jsme ujeli na jeden zatah asi 60km (kolik jel nevim, tachometr mu ukazoval furt 0;-)), a jen jsem vystoupil z jeho auta, zastavilo mi hned dalsi auto, s 2 maory, ze kterych se vyklubali Robertovi kolegove z prace!:-) a ti me hodili az do Kaitaie. Odkud me svezlo prvne nejake vyblejskane nove auto (nejaky majitel firmy rozebirajici auta na soucastky). Takze zase nemuzu rict, ze mi nezastavujou novy a moderni auta :-)
Koukam, ze na fotkach ma na sirokym konci ten muj 18-70 AF-S DX objektiv pekny falloff, budu vic poradne clonit, jeste ze je tak zurive slunicko.
Celkove tedy 5 hodin tam(6 aut), 3 zpet(4 auta) na ujeti cca 250km. Tak by se snad i fakt dalo stopovat, i kdyz s bagazi by me nekteri lide asi nevzali, to bych zabiral hned 2 mista:-)
Jinak dneska jsem vstaval kvuli prilivu uz v 6, ale v 7 Mark dojel a bohuzel zase nejsou vlny, tak snad zitra. Aspon bych si mohl zajit do mesta zase neco maleho koupit a treba si na chvili zajit po netovani na plaz.
Tak si zvesela uzivejte mrazu, ja si zase uzivam vedra (takze nejake zdrimnuti pres den ve stanu nehrozi, protoze bych se tam tim vedrem ve spanku zalknul a vsichni byste jiste ronili krokodyli slzy;-))

Surf's Up! II

Tak uz surfuju treti den. vitr nanestesti porad ne uplne dobry, ale dneska aspon nebyl takovy ficak ve smeru plaze jako vcera, takze se boardy daly nosit bez potizi;-)
Vlny nebyly moc co, ale zas jsem se dneska pri prvni vlne nenalokal vody. Porad mi dela problem ta rychlost pri padlovani, chytnu tak pulku vln. Ale aspon jsem se dneska konecne jakz takz postavil na vic, nez par sekund, ted to jeste vylepsit, bohuzel vlny byly kratky, takze nez clovek stabilizoval klouzajici board a vstal, tak uz byl skoro konec vlny. Taky jsem dneska malem boardem vzal nejakyho maorskyho blbecka, kterej mi suverenne vjel pod klouzajici board, i kdyz me musel videt, ale nastesti jsme se tesne minuli, ale nasral me teda pekne, protoze jak je surf jednou v pohybu, a ja na nem nestojim, tak se moc uhnout neda, natoz zastavit, navic to umel lip, nez ja, tak proc mi tam leze.  Taky jsem si vyhlidl misto na slusne vlny a kdyz prisly, tak samozrejme par metru prede mnou asi 6 deti, takze jsem se nemohl rozjet, abych nekoho nezabil (a padlovat o 15 metru nejakym smerem je hrozna otrava, proto jsem dneska sjel min vln, nez treba vcera, protoze v tom silnym proudu me to porad snaselo na mista, kde moc nebyly, tak jsem bud musel po plazi, nebo sklouznout, coz se mista s blbyma vlnama proste neda).
Zitra chystam vylet na Cape Reinga, tak jse zvedav, jak se tam prostopuju, ale je to jen cca 100km, to by snad jit melo, zvlast kdyz je to turisticka destinace.
A vy tam doma pry mate mrazy, silnicari prekvapeni, ostatne jako kazdy rok -)

Surf's Up!

Takze vas zdravim z Ahipara, presneji receno z mistniho Holliday Parku, alias motorkempu. Maj tu horky sprchy, proud a dokonce i wifi, takze zadne spartanske podminky jako v DOC kempu ;-)
Dneska jsem byl tedy prvne surfovat. Mark se tu zjevil v 10, jak bylo domluveno, ale rikal, ze jsou male vlny, ze prijede ve 2, az bude priliv. Jak rekl, tak ucinil. Plaz je o par set metru vedle, takze jsme tam byli cobydup. Vlnky docela prijatelne, i kdyz zblizka se ukazalo, ze to byl stredne mylny dojem, protoze 30 metru od brehu nabraly najednou jaksi realistictejsi vysku (ono i 1,5 metru velka vlna je jaksi mnohem vetsi v okamziku, kdy uz pred ni jste po prsa ve vode). Po kratke instruktazi na suchu jsme se vydali do vody. Tam nastal urcity prvni zadrhel, protoze tedy padlovani na surfu provadim nejak zcela neefektivne, takze jsem porad zaostaval. Po nacviku sezeni a lezeni prisla prvni vlna, do ktere me Mark postrcil. No, nelze to dele protahovat, po ujeti asi 3 metru jsem zaboril nos boardu do vody a vlna me à tempo zarazila i s boardem ke dnu (jak se dalo i cekat), takze jsem na 10 sekund  zazil velmi neprijemny pocit mleti ve vodnim mlynku, nez me vlna v okamziku zacinajiciho zoufalstvi presla a ja se vynoril. No, kazdy zacatek je tezky, to jsem vedel, nez jsem se do toho pustil ;-)
Hned pri dalsim pokusu jsem dojel krasne az ke brehu a uz je mi jasne, proc to lidi tak nadsene provozuji - i jen vezeni se na surfu na brise ke brehu je uzasne, natoz kdyz na tom stojite a klickujete po vlne...
Pak uz to bylo o cviceni na mensich vlnach, to uz nas ale Mark tak nepostrkoval a museli jsme se hlavne snazit nabrat rychlost sami. Kdyz totiz zurive nepadlujete az do okamziku, kdy jste na vlne, vlna vas jen podklouzne a 'ujedete' jen metr dva. Teprve s dosazenim nejake mezni kriticke rychlosti vas vlna najednou nese a muzete se zacit exhibovat.
Zacali jsme i nacvicovat postoj. Uz na zemi se mi nedarilo dobre pri naskoku dat predni nohu dost ke stredu, a na vlnach se to otocilo - predni nohu tam dam, ale tu zadni se mi nechce zvedat uplne, takze pak trochu z boku pripominam lyzare, co jezdi telemarkem :-) Ale i s timto 'pidgin' stylem uz jsem si trochu zaklouzal, takze doufam, ze to zitra zlepsim. Pokorne priznavam, ze se porad trochu bojim, ten vodni neni moc prijemna vec, byt vim, ze po me Mark kouka, takze kdyby neco, tak nic, ale stejne.
BTW, dneska mi nekdo z lednice zcizil podepsane maslo, coz me pekne nakrklo, pac jsem si ho koupil teprve rano. Uz tak mi v jednu uklizecka kuchyne vylila tam pripraveny vychladajici caj a nadobi, co jsem mel okolo umyla a uklidila, coz me na chvili vydesilo, protoze co bych si pocal bez toho drzaku esusu, nez bych navstivil nejblizsi outdoor, to fakt nevim. Ale soupla to jen do skrinek, co vypadaly zamcene. Jeste ze tu mai i v nedeli otevrino buhvi do kolika hodin, tak mam nove, jeste vic podepsane a uklizene za muj chleba. Snad u snidane nepristihnu nejakeho obrovskeho chlapa, jak si maze moje maslo na muj chleba bez dovoleni, pac bych si pak pred zahajenim zjebavani musel pripravit po ruce nejakou poradnou panvicku na ochranu ;-)

North by Northwest

Tak zitra vyrazim v 8:30 smer Paihei - Kaitaia - Ahipara naucit se surfovat. Uvidime, jestli si zvolim 7, nebo 10denni kurz, podle toho, jak se mi tam bude libit. Nakoupil jsem dnes zase nejake kramy, kterymi nahrazuji jine soucasne kramy (objemnejsi a tezsi), ktere dam do uschovy Ive, nez se zase dostanu do Aucklandu na zpatecni ceste (bohuzel se s mym celym vybavenim se opravdu neda moc chodit ani po normalni ceste, natoz nekde v divocine, takze pulka meho osaceni, pulkilovy slovnik atp. zustanou tady). Snad se pak z Ahipary nejak dostopuju do Cape Reinga a nazpatek. Pry to stoji za to.
Jsem pokazde z toho cestovani do neznama nejak na nervy, uz aby se to poddalo, jinak budu setrvale trpet nechutenstvim a nespavosti;-)
Takze od zitrka nevim, jak moc budu na netu, ale predpokladam ze proud tam mit budou, takze aspon na mobilu budu.

The Beach

Tak oslava noveho roku probehla prvne ponekud netradicne na Takapuna beach v Northcote, a jak s Ivou skoro vzdycky, o nevsedni prihody nebyla nouze. Nakoupili jsme s Ivou hromadu musli, kerosin do varice (zase 'svarecka':-)) a vydali se smerem k pristavnimu mostu, ktery spojuje Auckland s Northcote.
Protoze v z Lonely Planey 'vyplyvalo', ze lze most prejit pesky (zrejme nekdo prelozil 'drive/ride' uplne blbe), sli jsme pesky, nacez se u mostu ukazalo, ze je to za normalnich okolnosti neproveditelne (zadny pruh po pesi a lavka pod moste se k tomu nepouziva), ale vidouce, ze leva vozovka je cela uzavrena kvuli zaplatovani vozovky, vydali jsme se po ni, protoze tam prejeti nehrozilo. Kdyz jsme dosli skoro do poloviny mostu, zacal na nas mavat z prostredni vozovky motorizovany policista s tim, ze je to kvuli praci uzavreno a ze se tudy nesmi. Ptal se nas, jestli jsme turiste a pak nam rekl, ze nas sveze to policejni auto, co stalo hned za nim. A tak se i stalo, policiste nas v pohode odvezli az do Takapuny, a plaz byla jen 20 metru daleko. To samozrejme nebyl posledni vesely zazitek, to se nemusite bat.
S uderem cca 22:30 jsem se pustil do vareni nebohych musli zaziva. Nasel jsem si nejaky relativne jednoduchy recept na skeble na vine, s cesnekem a petrzelkou. Zapocali jsme i s konzumaci vina, takze jsme byli s pribyvajicim vecerem stale veseljsi, jak se to ostatne na Novy rok i ma:-D
Trochu jsem precenil to mnozstvi, co muzeme snist, takze nam nejake musle i zbyly, procez ty neuvarene odnesla Iva nekam do vody, ale obavam se, ze to bude jak s tim vanocnim kaprem, co se chudak vypousti do Vltavy, taky ty uvarene asi o moc dlouho nepreziji. Recept byl rozhodne dobry.
Pak uz zacalo byt docela pozde, snad 2 rano a zacalo se mi chtit docela spat, ale Iva me nakonec uspesne vystouchala k akci, ze si sezeneme taxik. Jen jsme dosli na silnici, uz nam po ledabylem Ivcine mavnuti a la 'tady nekde si chytime taxik' jeden stavi. Vzapeti se z ridice vyklubal Iranec, co nam zacal licit anabazi s jeho kiwi zenami, protoze si postupne vzal 2 a obe ho nezakryte podvadely, tak se s nimi rozvedl. Ted ma nejakou treti zenu z Iranu, ale budu si muset u Ivy zjistit podrobnosti, protoze ve svem znavenem stavu a jeho anglictinou jsem tak uplne nepochytil, jestli uz se vzali, nebo jestli se teprve vezmou v Iranu, trochu to znelo jak nejaky dohodnuty snatek, ci co, nebyl jsem z toho moc moudry. A pamk z Fort St. uz jen domu a pad do bezvedomi.
Ted zrovna zkoumam, jak budu pokracovat, na inzerat se zatim nikdo neozval, tak premyslim o tom surfarskem kursu, a pak nejaky stop na sever, Cape reinga. Prechod pres Mt. Tongariro asi pada, protoze tam maji snih a vyzaduji se macky, cepiny a spol, v kteremz ohledu nemam zadne zkusenosti a nerad bych prispel do nejake nemile statistiky.