Tongariro, my love

Tak tedy zitra, uz tedy vlastne  dnes, v 9 vyrazis busme smer narodni park Tongariro, kde si chci zkusit Round the Mountain track, protoze ma uzasne vyhledy. Uvidim, kolik bude sil a tak, treba dam i nejake male treky po okoli.
Ted jsem byl uz 3. den v Aucklandu a uz me to zacinalo stvat. Pracoval jsem na tom prodlouzeni pobytu (zada se o Visitors Permit), ale neni to tak uplne jednoduche, budu si muset nechat ten vypis prelozit, tak vyuziju toho, ze jedu na jih a necham to mezitim, co budu cestovat, prelozit ve Wellingtonu, kam stejne nasledne dojedu a tam to dovyridim uplne, imigracni tam ma taktez pobocku a aspon tam rovno necham adresu, na ktere si to pak vyzvednu (tu asi nekam do Christchurche, protoze budu na jiznim ostrove).
Toz tedy na nekolik dalsich dni o me moc neuslysite, protoze se budu potulovat v oblasti 3 sopek, Mt. Tongariro, Mt. Ruapuhe a Mt. Ngauruhoe. Pak se snad dostanu ekam k inetu pred cestou do Wellingtonu.
Tak se mi mezitim doma opatrujte ;-)

Back in Auckland again

Tak se mi behem vikendu zadarilo dostat zase do Aucklandu. V sobotu jsem dojel z Ahipary postupne do Kaitaie,Okaihau,Ohaewai a nakonec do Whangarei. To uz byl skoro vecer, auta jezdila, ale nikdo me jako obvykle nechtel vzit. Rozhodl jsem se tedy nekde vybalit stan(sice me particka mladych maoru, co mi zastavili, aby se ukazalo, ze jedou jen nekam za roh, po delsim pokecu rekla, abych kdyztak sel do tamhletoho domu, kdybych nemel kde prespat, ale nejak zatim nemam k lidem az takovou duveru) a protoze na obzoru se rysovaly pole, vyrazil jsem smerem k nim. Kdyz jsem dorazil k nejblizsimu domu, uz ze dveri vystoupil postarsi chlapik a kdyz jsem mu prednesl zdvorilou zadost o umisteni sveho stanu na jeho pozemky, rad souhlasil, rka, zee dost lidi by se s touto zadosti neobtezovalo, tak na to nezbylo nez rici, ze by se o dovoleni zadat melo. Pak jsme zabredli do dalsiho rozhovoru a ukazalo se, ze zitra jede do Aucklandu a jestli bych chtel, ze by me i vzal. Tak jsem rikal, ze ano, ale ze uvidime rano jak bude a tak. Pak jsem tedy jen za jeho zivym plotem na poli postavil stan (hrozne hezky to tam vonelo, jestli to byl ten jitrocel, nevim) a vytuhnul. Nad ranem zacalo prset a k tomu svitani, takze kdyz se pred osmou ozvalo necekane zpoza plotu "Good morning", byl jsme uz vzhuru. Znovu jsme zahajili konverzaci, a ze jestli tedy chci jet (kdyz predpoved slibovala prset cely den, nemelo moc cenu cekat az bude vic sucho na sbaleni stanu), a domluvili jsme se n a9:30 u hlavni cesty. Tak jsem tedy pred devatou sbalil lehce mokry sta a premistil se k vyjezdu z okolnich pozemku na  hlavni cestu, kde jsem predtim stopoval. Pul desate uplynulo a kde nikdo, tu nikdo. Kdyz uz bylo 10, tak jsem si rekl, ze jsem zase jednou nemel stesti a ze ma nejspis nejaky druhy vyjezd (vedla tam nekam dozadu cesta s sipkou 'for trucks') a kdyz me nezbadal u farmy, jel beze me. Tak jsem zase zacal stopovat, ale asi po 10 minutach najednou ze silnice troubne a zaboci auto a v nem on.  Omlouval se, ze se zdrzel, ze obcas proste cloveku do planu neco vleze a tak. Po kratke zastavce u nej doma jsme chute ruce vyrazili smer Auckland. Cestou jsme jako obvykle popovidali, z Keitha se vyklubal farmar na skoro odpocinku (ted ma mnohem mensi farmu), muz viry (byl prave na nedelni msi a po ni mu jeho pritel vylozil uzasnou novinu, jak se chce nejaky drogovy dealer v okoli obratit na viru, aby premohl zavislost na drogach, a kvuli tomu ze se pry zdrzel) a cesta docela ubihala, ale pak uz jsem zacal byt hrozne ospaly, ale tak akorat jsme dorazili do Huntsville, kde se konala dulezita zastavka - Car Show. Keith totiz jel na letiste pro zenu, ale predtim se hodlal zastavit u Aucklandu na tehle show. Neboril jsem partu a vyrazil jsem s nim. Za cca 2 hodiny jsme obesli stovky aut a veru bylo na co koukat. Udelal tim padem tunu fotek, zejmena meho oblibence Forda Mustanga, kterych tam bylo tedy prehrsel ruznych modelu, vcetne jednoho z roku 2005. A roztodivnych vozidel jakbysmet, ostatne to uvidite sami (treba to auto z 60. let, co ma misto puvodniho motoru nejaky Lotus o vykonu 360 koni, to ma asi nejvetsi problem se rozjet tak, aby se motor neutrhnul a neletel napred;-)), na prodej tam take bylo ledacos, vcetne jednoho moc pekneho muscle car, ktere bych si za tech 10000 snad i koupil :-)
Pak uz me Keith jen zavezl na letiste k mezinarodnimu terminu (bloudili jsme jen kratce) a ja se Airbusem dopravil do sveho oblibene Fat Camela, tentokrat bydlim ve 4. patre  a kuchynka vypada....No jeste hur, nez posledne:-)
Dnes se tedy chystam obtelefonovat to prodlouzeni viza a popremyslet o dalsi ceste. Sice jeden argentinec z kempu rikal, ze bude v unoru cestovat po jiznim ostrove, takze bychom mohli spolu, ale nevim, jak moc se na to clovek muze spolehat, pac v realu  to obvykle spis nevyjde, nez vyjde (proto jsem byl tak prijemne prekvapen, ze jsem se dostal doopravdy do Auckladu, jak bylo navrzeno;-)). Takze behem browseni po strankach sjedu i ty ruzne busy, protoze  to by byla dost schudna cesta, jak se dopravit mezi kempy a narodnimi parky. Stopovani moc nevidim, protoze na severu se da sice provozovat, ale kdyz mam poradny batoh, zastavi mi mnohem mene lidi a takhle by mi cesty zabraly hodne casu, kdybych na ujeti 400km potreboval 2-3 dny. Prijde mi, ze clovek by se tu snaz nekam dostal, kdyby si vzdycky s tema kiwakama predtim popovidal, protoze mi prijdou fakt dost ochotny, ale takhle na silnici jsem pro ne prilis anonymni, a vetsinou by me vzali nejvic mistni z okoli, jenze ty obvykle jedou jen nekam za roh (jak mi tolik z nich v Kaitaie ukazovalo za volantem, nekteri dokonce omluvne rozkladali ruce, protoze meli auto plne lidi).
Toz to byly udalosti poslednich dni. Stay tuned!

Leaving Ahipara

Tak dnes jsem konecne dostal do ruky svoji zasilku z maticky Prahy a muzu zmizet z Severskych plazi;-)
DHL se totiz rozhodla sverit doruceni moji zasilky jakesi mistni pofiderni 'dorucovaci spolecnosti', ktera tu obhospodaruje dorucovani posty mistnim v Ahipare, kterazto na to totalne prdi (ze je to dorucovani na baterky tvrdi i mistni, protoze pry po tom, co obchod prevzali ti Pakistanci/Indove, co to maji ted, sla spolehlivost predchozich majitelu do kytek), takze mi to od stredy nedorucili pry proto, ze jsem s nimi nesepsal jakousi smlouvu o dorucovani, ovsem od kohokoliv s pulkou mozku bych ocekaval, ze kdyz se vyskytne nejaky problem a dotycny ma moje cislo, ze se treba ozve, abychom to nejak poresili, ale ne, proc, ze..
No, hlavne, ze mam to, proc jsem tu od stredy tvrdnul a zitra muzu vyrazit.  Mohl jsme uz de facto dnes, ale vcera jsem si vecer sel asi na hodinu zabehat, a jak se ukazalo, na tvrdem pisku se delaji puchyre (obzvlaste vypecene, jake uz jsem dlouho nemel), tak jsem si je dnes osetril, ale radeji jsem jim dal cas na zotaveni, blbe se s nimi chodi :-D
Snad se zitra svezu s jednou rodinou, aspon do Kaitaie, jinak uvidime, jak se stopuje s poradnym batohem. Asi si to namirim rovnou na jizni ostrov
, kdyby mi nahodou nevyslo prodlouzeni viza (na ktere jsme potreboval dotycne dokumenty z Cech), tak at mam aspon Jizni ostrov prolustrovan.  Potkal jsme se tu s jednim argentincem, ktery se tam chysta ke konci ledna, tak treba se tam nejak potkame (kdybych dostal balicek uz ve stredu, mohl jsem s nim videt Waipoua Kauri forest, posledni poradny kauri les na NZ, s temi nejvetsimi a nejstarsimi kauri stromy,ktere tu zustaly). Tak mi drzte palce.

Surfing experience

Tak dnes byl teoreticky posledni den meho surfovani tady. Vlny byly tedy vselijake, jen asi tak prvni 2 se mi povedly, zbytek byl spis unavny, nez zabavny a jeste navic bylo pod mrakem a byla mi docela zima.
Takze pro ty, co to v zivote nezazili, trocha zkusenosti.
Obtiznosti surfovani se daji shrnout do nekolika bodu:
1) Nejdriv musite proplavat na volne more k rodicim se vlnam. To se muze zdat na papire snadne, ale pokud nevite dost dobre, jak, kde a jak (jako to vedi mistni), skoncite asi jako ja dneska, tj neustalym padlovanim na boardu proti vlnam, z nichz kazda vas hodi o nekolik metru zpatky, takze se moc dopredu nepohnete a navic se hrozne vycerpate (zatimco domaci tak nejak prirozene proplouvaji jeste nezlomenymi vlnami a za chvli jsou na mori)
2) Pak proplavete, ocitnete se na mori, kde se vlny teprve rodi, a prichazi chvile, kdy se snazite odhadnout, ktera vlna je ta spravna na to, abyste ji chytili. Vlny se totiz deli na 2 druhy:zlomene ('broken') a nezlomene ('green'). Nezlomene maji mnohem vetsi silu a jakmile je chytite, muzete na nich opravdu surfovat. Zlomene je mnohem snazsi chytit, ale nevydrzi tak dlouho a o dost hur se na nich surfuje (jsou malo strme). Vystihnout, kdy se do te nezlomene pustit, je taky docela potiz, protoze neni snadne odhadnout, kdy je dost strma na to, aby vas nesla a zaroven malo strma na to, aby se zlomila jeste pred tim, nez se ji pokusite chytit (takova 'tesne zlomena' vlna je tak strma, ze se na ni pri klouzani v primem smeru tezko brani tomu, aby vam nos boardu zarazila do vody[ale da ni na ni v pohode surfovat v kolmem smeru]).
3) Tak jste se tedy rozhodli chytit vlnu, ale dalsi problem - padlovani!
Abyste chytli vlnu, musite nejdriv padlovanim na boardu nabrat kritickou rychlost. Kdyz ji nenaberete, tak vas vlna jen podjede a obvykle o nekolik metru snese. Cim je vlna mene zlomena, tim vetsi obvykle musite nabrat rychlost a rikam na rovinu, tohle je fakt problem. Az pujdu surfovat nekdy v budoucnu, budu muset znacne zapracovat na sile a vydrzi rukou. Ale je to i o zkusenostech, kdyz pozoruju zkusene surfery, tak ti do toho padlovani davaji mnohem mene, nez ja a stejne nemaji problem chytit vlnu.
4) Tak jste zapadlovali jak zbesili a mate ji, mrchu jednu. Ted uz zbyva jen nechat se nest a pak se postavit na boardu. A obe veci jsou zase docela nesnadne.
Kdyz se vam zdari chytit poradnou vlnu (ktera se, v mem pripade, obvykle zacne tesne za mnou lamat) a zacnete na ni klouzat, naberete okamzite silenou rychlost a zacina opravdova legrace:vlna bije boardem o vodu, slysite jen straslivy rev ritici se vody, do obliceje vam strikaji proudy vody, jak je reze vas board a vy jen doufate, ze ta masa vody nezasekne nos boardu do vody. A za takovych podminek se zkuste soustredit na to, ze se na boardu postavite, kdyz se na nem drzite zuby nehty:-)
No a kdyz se na board konecne postavite, tak zase urcity problem, s rozlozenim vahy, pokud totiz stojite z bezpecnostnich duvodu na zadni noze (o dost mensi sance sebou svihnout ), tak se hodne zpomalujete, protoze vlna nese mensi plochu boardu, a za chvili se potopite na miste ;-)
Pokud jste docetli az sem, asi vas chut surfovat nejspis presla, ale nemohl jsem vam to zatajit...
Je to rehole, ale kdyz chytite vlnu, stoji to za to ( a pokud ji neustojite, pocity zazijete asi takovy, jako kdyz vas chvili mele obri pracka ;-))...
Ted neco k poslednim dnum Ahipary:
Nejakej zkurvenej hajzl mi predevcirem vecer slohnul moje 2 turisticky hrnce i s drzakem (rekl bych vypujcil, ale vcera ani dneska se zadny z nich neobjevil pri p myti nadobi, takze....), toz jsem maximalne nasranej, protoze silne pochybuju, ze v Kaitaie maji outdoor shop (tech 50$ uz me moc nevytrhne...) a bez nich si nemuzu na treku uvarit ani podelanou poblifku jsem nastvan mene, protoze dle infa recepcni ta maji hned 2, tak aspon, ze tak....
Po tydnu surfovani uzz jsem taky docela pomlacenej, zvlast prava cast tela dostava zabrat, protoze taham surf na pravy strane, takze jakkakoliv vlna, kterou pri vedeni boardu neustojim, me ho hnedle narazi zprava do tela. Vcera me pri jednom mleti dokonce nejakym zahadnym zpusobem prastil board jednou z supin do paze, takze dalsi modrina k dobru. O celkove unave nemluve, obvykle mam po pul hodine prani se s vlnama chut toho nechat...
BTW, pokud byste chteli vyzkouset surfovani s Markem, je to i dost levne, za den si uctuje $40, coz je asi tak pulka toho, s cim jsem pocital (ceny na webu jsou diky ubytovani dost zdeformovane), protoze tolik obvykle stoji uz jen denni (nekde si tohle uctuji za hodinu) pronajem boardu s wetsuitem, zatimco tady to aspon mate s konzultaci (je sice fakt, ze tu dava Mark hlavne na prvnich 2 lekcich, kdy to moc nedavate, ale porad vam nejak poradi i pozdeji, coz pri obycejnem pujcovnem nemate vubec). Je to jinak pohodovej clovek, se kterym nebyl nikdy zadnej problem, takze pokud se ocitnete v Ahipare a budete mit chut surfovat, muzu vam ho jen doporucit. A ma i hrozne roztomilyho psa, Polly ;-)

P.S.:Hrozne casto se mi ted stava, kdyz zavru oci, ze vidim valici se vlny. Tak kdyby me privezli nazpatek ve sveraci kazajce, je jasny, co za to muze :-)

Cape Reinga

Tak vcerejsi day-off ze surfovani jsem vyuzil k navsteve Cape Reinga, nejsevernejsiho bodu Noveho Zelandu, autostopem.
Vyrazil jsem v 10 a cesta tam moc nesla, postupne jsem dostopoval z Ahipary do Kaitai, Awanui, Waiherara, Houhora a Pukenui, ale to uz byla 1 po poledni a prede mnou porad jeste vic nez 70km. Chvili to vypadalo, ze se svezu s Maorskou rodinou, ktera zabirala skoro 3 auta, a pak se ukazalo, ze zabira 3 auta, takze nic. Nastesti za chvili jel okolo van s petici omladiny (vyklubali se z nich hned 4 pravnici(cky) a 1 inzenyrka, ale nastesti s nima byla legrace a jeli prave az na Cape. Cesta s nimi probehla v druznem duchu, takze ta 1,5 hodiny cesty tam docela ubehlo. Jen poslednich 17 km cesty je nejak zrovna pokladano novym povrchem, takze se jede po mensich sutrech, coz neni uplne pohodlne.
Vyhled byl tedy rozhodne neobycejny, byt desetimetrove vlny jsme nevideli. Zapad a vychod slunce tam museji stat za to. Zkusil jsem vyfotit tu povestnou pohutukawu, ale tezko rict, ktera mohla byt ta spravna, takze nevim, jestli jsem ten maorsky vchod do zasveti vyfotil, ci ne;-)
Nazpatek me vzali k rozcesti k pisecnym dunam (takze tech cca 17km), protoze pak jeli do Spirit Bay, ktere bylo na severovychodnim pobrezi. Pak to slo najednou mnohem rychleji, manzele me vzali do nejsevernejsiho motelu a pumpy na Novem Zelande, Waitiki, a odtud me celkem rychle vzal Robert, nejaky maor, pracujici v drevarske firme, a svihal to docela slusne rychle nejmin hodinu az ke Gumdiggers Park, takze jsme ujeli na jeden zatah asi 60km (kolik jel nevim, tachometr mu ukazoval furt 0;-)), a jen jsem vystoupil z jeho auta, zastavilo mi hned dalsi auto, s 2 maory, ze kterych se vyklubali Robertovi kolegove z prace!:-) a ti me hodili az do Kaitaie. Odkud me svezlo prvne nejake vyblejskane nove auto (nejaky majitel firmy rozebirajici auta na soucastky). Takze zase nemuzu rict, ze mi nezastavujou novy a moderni auta :-)
Koukam, ze na fotkach ma na sirokym konci ten muj 18-70 AF-S DX objektiv pekny falloff, budu vic poradne clonit, jeste ze je tak zurive slunicko.
Celkove tedy 5 hodin tam(6 aut), 3 zpet(4 auta) na ujeti cca 250km. Tak by se snad i fakt dalo stopovat, i kdyz s bagazi by me nekteri lide asi nevzali, to bych zabiral hned 2 mista:-)
Jinak dneska jsem vstaval kvuli prilivu uz v 6, ale v 7 Mark dojel a bohuzel zase nejsou vlny, tak snad zitra. Aspon bych si mohl zajit do mesta zase neco maleho koupit a treba si na chvili zajit po netovani na plaz.
Tak si zvesela uzivejte mrazu, ja si zase uzivam vedra (takze nejake zdrimnuti pres den ve stanu nehrozi, protoze bych se tam tim vedrem ve spanku zalknul a vsichni byste jiste ronili krokodyli slzy;-))

Surf's Up! II

Tak uz surfuju treti den. vitr nanestesti porad ne uplne dobry, ale dneska aspon nebyl takovy ficak ve smeru plaze jako vcera, takze se boardy daly nosit bez potizi;-)
Vlny nebyly moc co, ale zas jsem se dneska pri prvni vlne nenalokal vody. Porad mi dela problem ta rychlost pri padlovani, chytnu tak pulku vln. Ale aspon jsem se dneska konecne jakz takz postavil na vic, nez par sekund, ted to jeste vylepsit, bohuzel vlny byly kratky, takze nez clovek stabilizoval klouzajici board a vstal, tak uz byl skoro konec vlny. Taky jsem dneska malem boardem vzal nejakyho maorskyho blbecka, kterej mi suverenne vjel pod klouzajici board, i kdyz me musel videt, ale nastesti jsme se tesne minuli, ale nasral me teda pekne, protoze jak je surf jednou v pohybu, a ja na nem nestojim, tak se moc uhnout neda, natoz zastavit, navic to umel lip, nez ja, tak proc mi tam leze.  Taky jsem si vyhlidl misto na slusne vlny a kdyz prisly, tak samozrejme par metru prede mnou asi 6 deti, takze jsem se nemohl rozjet, abych nekoho nezabil (a padlovat o 15 metru nejakym smerem je hrozna otrava, proto jsem dneska sjel min vln, nez treba vcera, protoze v tom silnym proudu me to porad snaselo na mista, kde moc nebyly, tak jsem bud musel po plazi, nebo sklouznout, coz se mista s blbyma vlnama proste neda).
Zitra chystam vylet na Cape Reinga, tak jse zvedav, jak se tam prostopuju, ale je to jen cca 100km, to by snad jit melo, zvlast kdyz je to turisticka destinace.
A vy tam doma pry mate mrazy, silnicari prekvapeni, ostatne jako kazdy rok -)

Surf's Up!

Takze vas zdravim z Ahipara, presneji receno z mistniho Holliday Parku, alias motorkempu. Maj tu horky sprchy, proud a dokonce i wifi, takze zadne spartanske podminky jako v DOC kempu ;-)
Dneska jsem byl tedy prvne surfovat. Mark se tu zjevil v 10, jak bylo domluveno, ale rikal, ze jsou male vlny, ze prijede ve 2, az bude priliv. Jak rekl, tak ucinil. Plaz je o par set metru vedle, takze jsme tam byli cobydup. Vlnky docela prijatelne, i kdyz zblizka se ukazalo, ze to byl stredne mylny dojem, protoze 30 metru od brehu nabraly najednou jaksi realistictejsi vysku (ono i 1,5 metru velka vlna je jaksi mnohem vetsi v okamziku, kdy uz pred ni jste po prsa ve vode). Po kratke instruktazi na suchu jsme se vydali do vody. Tam nastal urcity prvni zadrhel, protoze tedy padlovani na surfu provadim nejak zcela neefektivne, takze jsem porad zaostaval. Po nacviku sezeni a lezeni prisla prvni vlna, do ktere me Mark postrcil. No, nelze to dele protahovat, po ujeti asi 3 metru jsem zaboril nos boardu do vody a vlna me à tempo zarazila i s boardem ke dnu (jak se dalo i cekat), takze jsem na 10 sekund  zazil velmi neprijemny pocit mleti ve vodnim mlynku, nez me vlna v okamziku zacinajiciho zoufalstvi presla a ja se vynoril. No, kazdy zacatek je tezky, to jsem vedel, nez jsem se do toho pustil ;-)
Hned pri dalsim pokusu jsem dojel krasne az ke brehu a uz je mi jasne, proc to lidi tak nadsene provozuji - i jen vezeni se na surfu na brise ke brehu je uzasne, natoz kdyz na tom stojite a klickujete po vlne...
Pak uz to bylo o cviceni na mensich vlnach, to uz nas ale Mark tak nepostrkoval a museli jsme se hlavne snazit nabrat rychlost sami. Kdyz totiz zurive nepadlujete az do okamziku, kdy jste na vlne, vlna vas jen podklouzne a 'ujedete' jen metr dva. Teprve s dosazenim nejake mezni kriticke rychlosti vas vlna najednou nese a muzete se zacit exhibovat.
Zacali jsme i nacvicovat postoj. Uz na zemi se mi nedarilo dobre pri naskoku dat predni nohu dost ke stredu, a na vlnach se to otocilo - predni nohu tam dam, ale tu zadni se mi nechce zvedat uplne, takze pak trochu z boku pripominam lyzare, co jezdi telemarkem :-) Ale i s timto 'pidgin' stylem uz jsem si trochu zaklouzal, takze doufam, ze to zitra zlepsim. Pokorne priznavam, ze se porad trochu bojim, ten vodni neni moc prijemna vec, byt vim, ze po me Mark kouka, takze kdyby neco, tak nic, ale stejne.
BTW, dneska mi nekdo z lednice zcizil podepsane maslo, coz me pekne nakrklo, pac jsem si ho koupil teprve rano. Uz tak mi v jednu uklizecka kuchyne vylila tam pripraveny vychladajici caj a nadobi, co jsem mel okolo umyla a uklidila, coz me na chvili vydesilo, protoze co bych si pocal bez toho drzaku esusu, nez bych navstivil nejblizsi outdoor, to fakt nevim. Ale soupla to jen do skrinek, co vypadaly zamcene. Jeste ze tu mai i v nedeli otevrino buhvi do kolika hodin, tak mam nove, jeste vic podepsane a uklizene za muj chleba. Snad u snidane nepristihnu nejakeho obrovskeho chlapa, jak si maze moje maslo na muj chleba bez dovoleni, pac bych si pak pred zahajenim zjebavani musel pripravit po ruce nejakou poradnou panvicku na ochranu ;-)