UPDATED 9.4.2009!
Tak dalsi zpravy jsou tuna :)
Jsem uz tyden u Davida, venujic se prevazne odlehceni Panie od Vincenta, ale neni to vubec jednoduche. Rodice jiz vedi, ale my nepostizeni to teprve ochutnavame.
Ze zacatku byl ze me Vincent uplne paf, neboha "mami" upozadena, byl jsem temer obletovan, az mi Pania rikala, jak to s detmi umim, ale pragmaticky jsem jen odtusil, ze je ze me jen paf a ze ho to prejde, integracni prubeh, jako vsechno. No, potom se veci zacaly komplikovat...
Druhy den me zacalo bolet v krku a treti den jsem zacal smrkat a byt dost slusne nemocny. Kvuli pomoci s Vincentem mi bylo hloupe cele dny jen lezet v posteli a snazit se kuryrovat, tak jsem se snazil pomahat, jak to slo, takze leceni slo pomalu, ale hlavne se mi podarilol oba dva, jak Vincenta, tak malou Ismai nakazit (prijel jsem v utery a v nedeli vecer zacali oba smrka) :-( Coz je teda docela prusvih, ne snad kvuli riziku komplikaci, ale protoze se pak obe deti zacinaj chovat nesnesitelne. Vincenta to nadseni pro mou osobu uz pochopitelne preslo a jak je nemocnej (nemoc v jeho podani vypada asi tak, ze je ruzovej a desne exaltovanej, zadne lezeni v posteli), je s nim nesnadne porizeni. Jakmile v poledne neusne, zacne byt odpoledne protivnej, a i kdyz je hrozne unavenej, zaboha si nechce jit lehnout a porad se snazi litat okolo. Obcas se mu nechce spat ani v noci! Dnes se pry v 5 rano rozhodl, ze je rano a museli si s nim asi 2 hodiny hrat, nez si usmyslel, ze si da jeste se s vymi znavenymi rodici slofika. Ja vstal v 9 a koukam ticho. To jsem se skoro vydesil, ale garaz zavrena, zavesy zatazeny. A za ctvrt hodiny si to prihasil s Panii, ktera mi to osvetlila. Takze se dneska moc nevyspala, ale porad o neco vic, nez o den driv, kdy Ismai kazdou hodinu zacala kaslat a smrkat a Pania k ni musela jit. To se nevyspala vubec a cely den byla na me trochu napruzena a Vincenta mi celkem bez okolku davala na starost, zatimco se pokousela po hodkach dospat. No citil jsem se z toho hodne trapne, ze po 3 mesicich bez rymy me choroba napadne 14 dni pred odjezdem a jeste u rodiny s 2 malyma detma...
Jinak Pania je tedy dost neobycejna zena a docela ji Davidovi zavidim, protoze je to asi jedina zena, kterou jsem tu na Zelandu potkal, ktera me jako osobnost opravdu zaujala. Ucila cinstinu na skole (myslim, ze rikala elementary, ale nejsem si jist), ma cerny pasek v taekwondu a hlavne je neobycejne rozverna tim milym zpusobem. Uz od zacatku jsme se v jeji pritomnosti citil dobre a myslim, ze ona to citila podobne, takze se k sobe chovame, skoro jako bychom byli stari pratele a to je prece jen zridkavy jev, kdyz me zna jen par dni. David je typove odlisna osobnost, ale s Panii se dobre doplnuji a pozorovat je, jak se k sobe chovaji, je taky docela zazitek. Uz dlouho jsem se necitil nekde tak dobre, pripadam si tu skoro jak clen rodiny. A to jeste umi dobre varit, ale tedy nejvic me dostavaji jeji moucniky. Hned druhy den udelala jakysi anglicky pudink(Chocolate self-saucing pudink) a to byla uplna extaze. Neco tak uzasne dobryho jsem nemel leta. Dostal jsem recept, tak ho musim doma nechat vyzkouset babickou :-D. A to se jeste David pro zmenu vyprofiloval jako mistr pekar a skoro kazdy den pece svuj chleb podle ruznych receptu. Tak jsem mel zase po dlouhe dobre opravdu vyborny domaci chleba, ktery bylo po namazani maslem slast pojidat. Po gurmetske strance to tu rozhodne stoji za to ;-)
O vikendu jsme s Davidem a Vincentem podnikli vylet k Lake Sylvestre (Ismai jsou 3 mesice a ta cestovani bohuzel nema rada, chce mit svuj klid, takze s ni Pania zustala doma, i kdyz trampovani miluje). David
nesl Vincenta a nejake jeho veci, zatimco ja byl za serpu, a nesl jsem spacaky, jidlo a zbytek obleceni (porad o dost mene, nez bezne nosivam na trek). Zacali jsme v sobotu po poledni, 2 hodiny trvala cesta k parkovisti, behem cesty Vincent usnul, tak jsme ho nechali vyspat a vyrazili na horu nekdy v pul treti. Ze zacatku to slo, ale od pulky cesty zacal Vincent docela stavkovat, nechtel jit, nechtel se nest v batohu, chttel, aby ho David nesl (ale neste 15kg v naruci do kopce hodinu!), tak jsme ho rozptylovali, co to slo, ale stejne periodicky streckoval. Nejak jsme to do chaty dokodrcali, jen abychom zjistili, ze je skoro plna! Jeste k tomu uvnitr 3 ruzne rodiny s detmi, takze uz tam bylo 5 deti a 5 dospelych. Nejak jsem nepochopil, proc jeden z muzu mel prvnich pet minut narazky, ze je plno a jeden z nas musi spat na zemi, kdyz i Paroubkovi by bylo jasny, ze 7 + 5 =12 (chata mela 12 luzek) a Vincent se vejde stejne mezi nas, ale jelikoz stejne hodlal spat venku, tak to nebylo treba resit. Po zbytek dne byl Vincent diky pritomnost deti docela zabaveny, problem nastal po veceri a zapadu slunce, tj nekdy po osme vecer, kdy uz byla tma a vetsina lidi na chate se jala jit spat (jako ostatne skoro vzdy). Vincent NECHTEL jit spat. Ano, pod verzalky si dosadte asi stejnou chut jit spat, jakou mel Fry po 100 salcich kafe. Akorat bez zastaveni casu tedy. Nakonec asi po hodine a pul usnul, ale mezitim to obnaselo vylet ven, chvili sezeni s 3 dospelymi u stolu, ticheho zpivani "Old McDonald has a farm" a vselijakych dalsich tajemnych veci, provozovanych Davidem s cim dal silenejsim leskem v ocich (ja byl teda taky unaveny, ale jako dobry bavici, vsak nevhodny klidnici element, jsem do procesu radeji nezasahoval, a byl jsem tomu rad...) a zvysujici se zurivosti v hlase, nez se konecne zadarilo. Ale uplne uz chapu, proc jemu i Panii prislo jako zcela logicke vysvetleni pro to, kdyz nekdo vyvrazdi motorovkou celou svou rodinu "No mel prece 3 deti!" :-D
Druhy den jsem si zase jednou vyfotil vychod slunce, neb deti se budily brzo, a nekdy okolo desate jsem vyrazil k Lake Sylvestre. Udelal jsem jakysi okruh po mensim hrebenu, takze jezero obesel proti smeru hodinovych rucicek, cimz jsem ziskal docela hezke vyhledy po okoli. Kdybych vylezl na hreben nad Iron lake, videl bych i do severniho udoli, ale jednak by to zabralo dalsi hodinu a jednak jsem se celkove necitil moc fit. David byl mezitim s Vincentem okolo chaty a pak sel napred, protoze ve 3 by se Vincent konce vyletu k jezeru nejspis po hruzne noci nedozil, celkem urcite by nechtel jit 2 hodiny tech cca 5 km po ruznych skalnatych kopcich bez protestu.
No, David pozdeji rikal, ze takhle hrozne se Vincent nechoval uz hodne dlouho a ze si dalsi podobny vylet na dlouho rozmyslel. Aspon ze Pania si uzila klidny a odpocinkovy vikend, kdyz nemocna Ismai stravila skoro vsechen cas spankem.
BTW, v novinach toho dne byla jak pozitivni recenze na Vratne lahve, tak clanek s nadpisem zhruba "Na tramp na Novem Zelandu radeji nalozeny jak tazna mula", ve kterem autor, zkusiv jednou ultralight tramping na NZ, velmi doporucuje vybavit se tu na trek poradne. Poukazuje na nedavny pripad zmizeleho trempa z US, a jeho podobnost s jinym, taky vyznavacem ultralight trampingu, ktery zemrel pred 5 lety. Oba se moc neobtezovali nekomu dat svoje 'intentions', kudy pujdou (tady se obvykle pouziva DOC, ale staci i nejaka osoba, ktera vyhlasi patrani, kdyz s enevrate tehdy a tehdy), nevzali si 'beacon' (nouzovy privolavac), a jeste byli ultralight, takze cokoliv se prihodi, ma to obvykle spatne nasledky. Toho pred 5 lety nasli, v jeho spacaku, kde cekal 14 dni na zachranu, kdyz se zranil po padu, ale nikdy se ji nedockal. Nedal nikomu vedet, nemel beacon a planu cesty se moc nedrzel. Zemrel jeste predtim, nez po nem vyhlasili patrani. A ten aktualni byl podobny typ. Ten aspon dal intentions, ale jeho tramp byl delsi a posledni zprava, kterou zanechal v nejake chate, byla 5 tydnu stara, kdyz vyhlasili patrani. Nemyslim, ze jeste zije. Hlavni pointa toho clanku ale byla v tom, jake je tu pocasi. Ultralight tramping vynalezli v Kalifornii, kde je pry jedno z nejstabilnejsich pocasi na zemi. Tady se meni porad, nejen v horach. I v lete muze napadnout snih. Proto lepe vybavit se poradne, protoze pak vas nemuze zmena pocasi prekvapit.
Zcela jsem s tim cllankem souhlasil. Beacon sice nenosim, ale jen proto, ze chodim po znamych trecich, ktere jsou na mapach a kde kazdy den nekdo prochazi. Nosim si vzdycky teple veci i goretex, i kdyz ma byt hezky. Paliva mam vzdycky tak na tyden, a jidla taky vzdycky spis vic, nez min. Pro jistotu i First aid kit. Protoze tady jeden nikdy nevi...
Trochu zlovestne ten clanek korespondoval se zpravou z minuleho tydne, kdy helikoptera vyzvedla trampera nedaleko Murchinsonu (je to v Kahurangi NP, ktery je za humny), kdyz spadl z 3 metru, zlomil si nohu, zapesti a pak se 8 dni plazil tech nekolik km k nejblizsi chate. Ten vybaveny byl, ale zrovna beacon se mu na potvoru podarilo ztratit tesne predtim, nez spadl. Ale jidla mel 'dost' (musel si ho sice davkovat, ale evidentne si ho vzal vic, nez by na puvodni trek potreboval), spolecnost mu delal jeho pes a nehodlal jen tak zemrit na miste. Takze se do chaty dostal a nastesti ta byli 2 dalsi tramperi, kteri si udelali 13 hodinovy vylet pro pomoc. Vice na http://www.stuff.co.nz/national/2307663/Tramper-recounts-ordeal
No, sakrys, to koncime vselijakymi zpravami, ale pocasi je hezke, i kdyz vcera prselo, zitra family odjizdi slavit Velikonoce za prateli do Christchurche a ja tu budu par dni sam. Tak se vydam asi na Abel Tasman, uvidim, jak daleko. Nejspis tam bude horda lidi, ale uvidime, kdyztak to udelam v utery po jejich navratu, az bude zase pracovni den. Tak hezke pocasi!
Uplne jsem zapomnel poinformovat, jak jsem vcera delal vecu. Rozhodl jsem se udelat halusky s bryndzou a moji silnou zbran, babovku. Halusky celkem vysly, i kdyz jsem musel koupit misto bryndzy nejaky jejich 'goat cheese', ktery teda urcitou zakladni chut mel, ale ta bryndzova to proste nebyla. Ale s osmazenym uzenym a cibulkou to bylo dobry, i kdyz toho nebylo tolik, protoze recept byl potvora spis pro 2, nez pro ctyri. Nastesti David ji jak vrabec, obvykle ;-) Horsi to bylo s babovkou. Jednak nemaji formu (zadne prekvapeni), takze jsem musel pouzit takovou tu kulatou dortovou a druhak se mi potvora zdrcla!Asi jsem tam nedal dost prasku, tady me zmatli pecicim praskem a pecici sodou, dal jsem sodu, ale chtelo to spis to prvni a vic. Aspon ze chutove byla dobra, ale nebylo to ono.
Tak dalsi zpravy jsou tuna :)
Jsem uz tyden u Davida, venujic se prevazne odlehceni Panie od Vincenta, ale neni to vubec jednoduche. Rodice jiz vedi, ale my nepostizeni to teprve ochutnavame.
Ze zacatku byl ze me Vincent uplne paf, neboha "mami" upozadena, byl jsem temer obletovan, az mi Pania rikala, jak to s detmi umim, ale pragmaticky jsem jen odtusil, ze je ze me jen paf a ze ho to prejde, integracni prubeh, jako vsechno. No, potom se veci zacaly komplikovat...
Druhy den me zacalo bolet v krku a treti den jsem zacal smrkat a byt dost slusne nemocny. Kvuli pomoci s Vincentem mi bylo hloupe cele dny jen lezet v posteli a snazit se kuryrovat, tak jsem se snazil pomahat, jak to slo, takze leceni slo pomalu, ale hlavne se mi podarilol oba dva, jak Vincenta, tak malou Ismai nakazit (prijel jsem v utery a v nedeli vecer zacali oba smrka) :-( Coz je teda docela prusvih, ne snad kvuli riziku komplikaci, ale protoze se pak obe deti zacinaj chovat nesnesitelne. Vincenta to nadseni pro mou osobu uz pochopitelne preslo a jak je nemocnej (nemoc v jeho podani vypada asi tak, ze je ruzovej a desne exaltovanej, zadne lezeni v posteli), je s nim nesnadne porizeni. Jakmile v poledne neusne, zacne byt odpoledne protivnej, a i kdyz je hrozne unavenej, zaboha si nechce jit lehnout a porad se snazi litat okolo. Obcas se mu nechce spat ani v noci! Dnes se pry v 5 rano rozhodl, ze je rano a museli si s nim asi 2 hodiny hrat, nez si usmyslel, ze si da jeste se s vymi znavenymi rodici slofika. Ja vstal v 9 a koukam ticho. To jsem se skoro vydesil, ale garaz zavrena, zavesy zatazeny. A za ctvrt hodiny si to prihasil s Panii, ktera mi to osvetlila. Takze se dneska moc nevyspala, ale porad o neco vic, nez o den driv, kdy Ismai kazdou hodinu zacala kaslat a smrkat a Pania k ni musela jit. To se nevyspala vubec a cely den byla na me trochu napruzena a Vincenta mi celkem bez okolku davala na starost, zatimco se pokousela po hodkach dospat. No citil jsem se z toho hodne trapne, ze po 3 mesicich bez rymy me choroba napadne 14 dni pred odjezdem a jeste u rodiny s 2 malyma detma...
Jinak Pania je tedy dost neobycejna zena a docela ji Davidovi zavidim, protoze je to asi jedina zena, kterou jsem tu na Zelandu potkal, ktera me jako osobnost opravdu zaujala. Ucila cinstinu na skole (myslim, ze rikala elementary, ale nejsem si jist), ma cerny pasek v taekwondu a hlavne je neobycejne rozverna tim milym zpusobem. Uz od zacatku jsme se v jeji pritomnosti citil dobre a myslim, ze ona to citila podobne, takze se k sobe chovame, skoro jako bychom byli stari pratele a to je prece jen zridkavy jev, kdyz me zna jen par dni. David je typove odlisna osobnost, ale s Panii se dobre doplnuji a pozorovat je, jak se k sobe chovaji, je taky docela zazitek. Uz dlouho jsem se necitil nekde tak dobre, pripadam si tu skoro jak clen rodiny. A to jeste umi dobre varit, ale tedy nejvic me dostavaji jeji moucniky. Hned druhy den udelala jakysi anglicky pudink(Chocolate self-saucing pudink) a to byla uplna extaze. Neco tak uzasne dobryho jsem nemel leta. Dostal jsem recept, tak ho musim doma nechat vyzkouset babickou :-D. A to se jeste David pro zmenu vyprofiloval jako mistr pekar a skoro kazdy den pece svuj chleb podle ruznych receptu. Tak jsem mel zase po dlouhe dobre opravdu vyborny domaci chleba, ktery bylo po namazani maslem slast pojidat. Po gurmetske strance to tu rozhodne stoji za to ;-)
O vikendu jsme s Davidem a Vincentem podnikli vylet k Lake Sylvestre (Ismai jsou 3 mesice a ta cestovani bohuzel nema rada, chce mit svuj klid, takze s ni Pania zustala doma, i kdyz trampovani miluje). David
nesl Vincenta a nejake jeho veci, zatimco ja byl za serpu, a nesl jsem spacaky, jidlo a zbytek obleceni (porad o dost mene, nez bezne nosivam na trek). Zacali jsme v sobotu po poledni, 2 hodiny trvala cesta k parkovisti, behem cesty Vincent usnul, tak jsme ho nechali vyspat a vyrazili na horu nekdy v pul treti. Ze zacatku to slo, ale od pulky cesty zacal Vincent docela stavkovat, nechtel jit, nechtel se nest v batohu, chttel, aby ho David nesl (ale neste 15kg v naruci do kopce hodinu!), tak jsme ho rozptylovali, co to slo, ale stejne periodicky streckoval. Nejak jsme to do chaty dokodrcali, jen abychom zjistili, ze je skoro plna! Jeste k tomu uvnitr 3 ruzne rodiny s detmi, takze uz tam bylo 5 deti a 5 dospelych. Nejak jsem nepochopil, proc jeden z muzu mel prvnich pet minut narazky, ze je plno a jeden z nas musi spat na zemi, kdyz i Paroubkovi by bylo jasny, ze 7 + 5 =12 (chata mela 12 luzek) a Vincent se vejde stejne mezi nas, ale jelikoz stejne hodlal spat venku, tak to nebylo treba resit. Po zbytek dne byl Vincent diky pritomnost deti docela zabaveny, problem nastal po veceri a zapadu slunce, tj nekdy po osme vecer, kdy uz byla tma a vetsina lidi na chate se jala jit spat (jako ostatne skoro vzdy). Vincent NECHTEL jit spat. Ano, pod verzalky si dosadte asi stejnou chut jit spat, jakou mel Fry po 100 salcich kafe. Akorat bez zastaveni casu tedy. Nakonec asi po hodine a pul usnul, ale mezitim to obnaselo vylet ven, chvili sezeni s 3 dospelymi u stolu, ticheho zpivani "Old McDonald has a farm" a vselijakych dalsich tajemnych veci, provozovanych Davidem s cim dal silenejsim leskem v ocich (ja byl teda taky unaveny, ale jako dobry bavici, vsak nevhodny klidnici element, jsem do procesu radeji nezasahoval, a byl jsem tomu rad...) a zvysujici se zurivosti v hlase, nez se konecne zadarilo. Ale uplne uz chapu, proc jemu i Panii prislo jako zcela logicke vysvetleni pro to, kdyz nekdo vyvrazdi motorovkou celou svou rodinu "No mel prece 3 deti!" :-D
Druhy den jsem si zase jednou vyfotil vychod slunce, neb deti se budily brzo, a nekdy okolo desate jsem vyrazil k Lake Sylvestre. Udelal jsem jakysi okruh po mensim hrebenu, takze jezero obesel proti smeru hodinovych rucicek, cimz jsem ziskal docela hezke vyhledy po okoli. Kdybych vylezl na hreben nad Iron lake, videl bych i do severniho udoli, ale jednak by to zabralo dalsi hodinu a jednak jsem se celkove necitil moc fit. David byl mezitim s Vincentem okolo chaty a pak sel napred, protoze ve 3 by se Vincent konce vyletu k jezeru nejspis po hruzne noci nedozil, celkem urcite by nechtel jit 2 hodiny tech cca 5 km po ruznych skalnatych kopcich bez protestu.
No, David pozdeji rikal, ze takhle hrozne se Vincent nechoval uz hodne dlouho a ze si dalsi podobny vylet na dlouho rozmyslel. Aspon ze Pania si uzila klidny a odpocinkovy vikend, kdyz nemocna Ismai stravila skoro vsechen cas spankem.
BTW, v novinach toho dne byla jak pozitivni recenze na Vratne lahve, tak clanek s nadpisem zhruba "Na tramp na Novem Zelandu radeji nalozeny jak tazna mula", ve kterem autor, zkusiv jednou ultralight tramping na NZ, velmi doporucuje vybavit se tu na trek poradne. Poukazuje na nedavny pripad zmizeleho trempa z US, a jeho podobnost s jinym, taky vyznavacem ultralight trampingu, ktery zemrel pred 5 lety. Oba se moc neobtezovali nekomu dat svoje 'intentions', kudy pujdou (tady se obvykle pouziva DOC, ale staci i nejaka osoba, ktera vyhlasi patrani, kdyz s enevrate tehdy a tehdy), nevzali si 'beacon' (nouzovy privolavac), a jeste byli ultralight, takze cokoliv se prihodi, ma to obvykle spatne nasledky. Toho pred 5 lety nasli, v jeho spacaku, kde cekal 14 dni na zachranu, kdyz se zranil po padu, ale nikdy se ji nedockal. Nedal nikomu vedet, nemel beacon a planu cesty se moc nedrzel. Zemrel jeste predtim, nez po nem vyhlasili patrani. A ten aktualni byl podobny typ. Ten aspon dal intentions, ale jeho tramp byl delsi a posledni zprava, kterou zanechal v nejake chate, byla 5 tydnu stara, kdyz vyhlasili patrani. Nemyslim, ze jeste zije. Hlavni pointa toho clanku ale byla v tom, jake je tu pocasi. Ultralight tramping vynalezli v Kalifornii, kde je pry jedno z nejstabilnejsich pocasi na zemi. Tady se meni porad, nejen v horach. I v lete muze napadnout snih. Proto lepe vybavit se poradne, protoze pak vas nemuze zmena pocasi prekvapit.
Zcela jsem s tim cllankem souhlasil. Beacon sice nenosim, ale jen proto, ze chodim po znamych trecich, ktere jsou na mapach a kde kazdy den nekdo prochazi. Nosim si vzdycky teple veci i goretex, i kdyz ma byt hezky. Paliva mam vzdycky tak na tyden, a jidla taky vzdycky spis vic, nez min. Pro jistotu i First aid kit. Protoze tady jeden nikdy nevi...
Trochu zlovestne ten clanek korespondoval se zpravou z minuleho tydne, kdy helikoptera vyzvedla trampera nedaleko Murchinsonu (je to v Kahurangi NP, ktery je za humny), kdyz spadl z 3 metru, zlomil si nohu, zapesti a pak se 8 dni plazil tech nekolik km k nejblizsi chate. Ten vybaveny byl, ale zrovna beacon se mu na potvoru podarilo ztratit tesne predtim, nez spadl. Ale jidla mel 'dost' (musel si ho sice davkovat, ale evidentne si ho vzal vic, nez by na puvodni trek potreboval), spolecnost mu delal jeho pes a nehodlal jen tak zemrit na miste. Takze se do chaty dostal a nastesti ta byli 2 dalsi tramperi, kteri si udelali 13 hodinovy vylet pro pomoc. Vice na http://www.stuff.co.nz/national/2307663/Tramper-recounts-ordeal
No, sakrys, to koncime vselijakymi zpravami, ale pocasi je hezke, i kdyz vcera prselo, zitra family odjizdi slavit Velikonoce za prateli do Christchurche a ja tu budu par dni sam. Tak se vydam asi na Abel Tasman, uvidim, jak daleko. Nejspis tam bude horda lidi, ale uvidime, kdyztak to udelam v utery po jejich navratu, az bude zase pracovni den. Tak hezke pocasi!
Uplne jsem zapomnel poinformovat, jak jsem vcera delal vecu. Rozhodl jsem se udelat halusky s bryndzou a moji silnou zbran, babovku. Halusky celkem vysly, i kdyz jsem musel koupit misto bryndzy nejaky jejich 'goat cheese', ktery teda urcitou zakladni chut mel, ale ta bryndzova to proste nebyla. Ale s osmazenym uzenym a cibulkou to bylo dobry, i kdyz toho nebylo tolik, protoze recept byl potvora spis pro 2, nez pro ctyri. Nastesti David ji jak vrabec, obvykle ;-) Horsi to bylo s babovkou. Jednak nemaji formu (zadne prekvapeni), takze jsem musel pouzit takovou tu kulatou dortovou a druhak se mi potvora zdrcla!Asi jsem tam nedal dost prasku, tady me zmatli pecicim praskem a pecici sodou, dal jsem sodu, ale chtelo to spis to prvni a vic. Aspon ze chutove byla dobra, ale nebylo to ono.
