Tak jsem konecne zase ve vychozim bode pochodu, Whakapapa Village:-)
Usel jsem ten 4-6 denni pochod za 5 dni, i kdyz ti mrchounsti, lehce vybaveni clenove NZ turistickych klubu ho bezne chodi za 3 (na coz bych si s ponekud lehci vybavou troufl taky, pravda). Sel jsem proti smeru hodinovych rucicek, tj ve smeru Whakapapa - Whakapapaiti hut - Mangaturuturu hut - Mangaehuehu hut - Rangipo hut - Waihohonu hut - Whakapapa, coz mozna nebylo tak uplne idealni, protoze mi prislo, ze vic z kopce to bylo opacnym smerem, a jediny usek, ktery favorizoval muj smer byl z Rangipo hut.
Celkovy to byl docela zazitek, nejen pro prirodni scenerie, ktere byly nevsedni, ale spis kvuli celkove fyzicke zatezi, protoze jsem ssebou tahl az prilis mnoho veci a jidla. Stan (chtelo to spat v chatach), varic (ten plynak s jednou bombou by byl vhodnejsi), jidlo (to chtelo nejak lepe rozvrhnout), veci (no, ten dlouhy zoom jsem moc neupotrebil), spacak (ten od mamy je jednak asi trochu tezsi a jednak strasne nanic, protoze je mi v nem vecne zima, takze jsem ve stanu spal prakticky navlecenej do skoro veskereho obleceni), na vsem se melo trochu setrit, protoze vysledna vaha byla snad 15-20 kg, a to jsem jeste nektere veci nechal v recepci kempu, ze si je pak vyzvednu (notes, zbytek obleceni, pruvodce atd). Kdybych minimalizoval zatez, asi bych si to uzil vic a sel rozhodne rychleji. Pocasi sice bylo krasne na rozhled, ale pokud zrovna nevanula nekde briza, dost to slunce vycerpavalo, protoze nejakym stinem se slo 1 .a 2.den a pak uz celkem kde nic, tu nic.
Pripadnym trampum - kupte si Backcountry hut pass za 60$ (plati do vsech chat mimo tech na Great Walks) a mate vystarano, za hut se plati $15 a stan hnedle nepotrebujete. Pokud mate radi chleba VRELE doporucuji Vogel's wholegrain bread. Je hutnej, sytej a hlavne extremne odolnej vuci plesniveni. 5 dni jsem ho ssebou vlacel na zadech (jedl jsem ho ke konzervam), varil se na slunicku v nepromokavym vaku (ze zacatku se nevesel dovnitr) a presto odolal. Mel jsem ho uz na Aotee a to same, tam bezny chleba byl plesnivy uz druhy den dopoledne.
22.1. Vyrazim az v 11:15, docela znaven. Cesta byla do kopce, dost hrozna (jedna ukazka je na fotkach), a slunce palilo, takze k chate jsem dosel az ve 14:35, docela vycerpan uz prvni den. Cestou byl prechod 2 rek, z toho ta druha nebyla zrovna snadno prekonatelna, pokud jsem si nechtel hned prvni den promocit boty. Premyslel jsem po obede, jestli mam vyrazit k dalsi chate, jak jsem puvodne planoval, ale nebyl jsem si jist, ze tam za 5.5 hodiny dorazim a v 9 uz byla tma. Druhy den se ukazalo, ze jsem udelal jen dobre. V chate postupne pribyli 2 dvojicky, tak jsme pokecali.
23.1. Vyrazim v 10:30, po prvnim dnu se drzim hesla 'nikam nespechat', protoze zacinam tusit, ze to nebude zrovna prochazka ruzovym sadem. A taky ze ano, rychle se ukazalo, ze pathmarkeri z DOC maji nejradsi smer kolmo do kopce a z kopce. Vetsinu dne lezu pres jeden hreben za druhym, vsude hromady sutru, takze me to skrabani nahoru i dolu hrozne vycerpava. Aspon jsem v 16h asi pul hodiny od cile potkal cecha, Evzena, tak treba se uvidime na Jiznim ostrove, pochodoval k chate, ze ktere jsem vysel, tak jsem ho odrazoval, ale jako spravny tvrdak sel. Pry postavil v noci stan nekde nad chatou, jinak dobry. Tesne pred chatou prechod reky - kde se dala prejit, tam byl na druhem brehu 2m vysoky kolmy svah, nakonec jsem pri testovani prechodu uklouzl a namocil jednu botu. Pak uz to bylo jedno, tak jsem si ji znova namocil s batohem na zadech a bylo to ok. Do chaty pak dorazil Mayo, nejaky kiwi z Motueky, co byl na lovu jelenu (mel ssebou roztomilou prirucku 'Deer hunting for beginners' :-)), se zasobou jidla a piva, tak jsme popili, pokecali a v 10 vecer dorazila GeEn dvojicka, co vysla z Whakapapa village, takze jsme pokecali jeste trochu vic. V chate dosla voda (kazda chata sbira destovku a tou se pak clovek myje, ci ji pije, maji totiz v rekach a jezerech nekdy Girardii, moc neprijemneho strevniho parazita, vysledkem je neco jako uplavice), tak jsem varil vodu i na druhy den, ale lidi tu bezne pijou vodu z rek (tedy ne z tech sopecnych, ty jsou kvuli obsahu soli nepitelne), tak to asi nebude tak horky, jak to pisou. V noci uz mi zima ani tak moc nebyla, kdyz jsem na sebe navlekl jegry, dziny, sustaky, tricko s dlouhym, tricko, mikinu a bundu :-D
24.1. Vyrazim az v 11:30, nechtelo se mi moc budit tu dvojicku, navic jsem susil botu a tak vubec. Behem dne snad zatim nejvetsi krize, zase nahoru dolu, pak sileny krpaly porad nahoru po hromadach balvanu (jedna ukazka s vodopadem na fotkach), a ty, jak jinak, byly i na rovine. Nastesti aspon trochu foukal vetrik tak se to slunicko dalo vydrzet. Konecne taky jednou z kopce, 3km po silnici, tak ty jsem zvladl za 40minut. Pak naslledovala naprosto nejhorsi cas cesty vubec, od Ohakune road do chaty jsem sel misto cca 3h skoro 5. Jednak v lesnatem terenu obvykle hrube do kopce (zasadnim problemem takovych cest na tracku byly 'schody' , nekde treba pulmetrove, ktere zpomalovaly a hrozne unavovaly, takze vetsinou zadna lesni pesina, jak nekde u nas, nebo cesta byla treba 40cm siroka a treba az 1.5metru hluboka brazda v lese, taky mate na fotkach), ci z kopce, jednak diky ne uplne presne nakreslene mape jsem sel za Waitongo Falls do kopce vlastne 2x a pak pesi lavky, dalsi kopce, no opravdu porod. Po prekonani dlouhych otevrenenych udoli a hrebenu jsem konecne dorazil k chate. Hned jsem vypil asi litr vody na ex. V chate bylo snad 13 lidi, meli to jen jako 2 denni pochod z Okahune road do Waihohonu hut. Podarilo se mi vymenou trysky poradne rozchodit varic, rano odmital poradne varic, hlavne jen cadil, od vymeny trysky pak po pocatecnim smradlavem startovani fungoval jak hodinky, jen se musel poradne tlakovat (jel jsem na Kerosin, abych ho vyzkousel, s White gas (technicky benzin) se to moc tlakovat nemuselo).
25.1. Lidi vypadli uz nekdy po 8, takze kdyz jsem v 9 vstal, byli uz vsichni pryc. Kdyz jsem v 10:20 vyrazel, zrovna pripochodovala skupinka turistu z Blyth hut (tam vedla ta zpropadena odbocka, co me tak zdrzela). Tenhle den byl prvni, kdy se mi pochodovalo docela dobre. Nejdriv se slo tim krovinate/rostlinnym porostem, pak dalsi nahoru/dolu v kopcich a pak konecne zbytek dne po poustni krajine, kde se mi slo dobre, protoze to bylo tak stredne nahoru, nebo dolu, ale hlavne na ceste obvykle nic neprekazelo, takze jsem dokazal jit skoro obvyklym tempem, jako bych nic nenesl. Turisti me obcas dohnali, kdyz jsem mel prestavku, ale po prechodu hlubokeho udoli a vystupu na konec jsem jim utekl. A tak porad jdu a jdu, rikam si, ze je to tak jeste 2km, zahnu za skalu podle tycek a bum ho, tam nejvyse polozena chata Rangipo! Takovy prekvapeni jsem zazil naposled snad s binarnim trickem;-) sice jsem pri sundavani batohu o stenu chaty zlikvidoval slunecni clonu meho AF-S 18-70 Nikkoru (a sehnat ji asi nebude easy, byl jsem dnes ve 4 foto obchodech a vsude by ji museli objednavat, to neni jak treba Megapixel u nas, ale zkusim ji aspon prozatimne slepit), ale porad lepsi, nez zrusit objektiv (prvni den jsem ho jeste nosil v ruce, ale pak jsem ho mel na batohu, protoze ve skalach se s jednou rukou moc bezpecne lezt neda). Pac mi dosly hut tickety na kempovani, tak jsem zaplatil $15 a prespal v chate (byla tam zrovna mila DOC slecna).
26.1. Turisti me nenechali moc vyspat, vstali nekdy v 6 na vychod slunce, coz jsme asi mel taky, byla by supr fotka, v 6:30 uz se to digitakem nedalo, i kdyz vypadal krasne :-( Vyrazil jsem asi 15 minut po nich, v 8:20. Dohnal jsem je az v 'Extreme lahar danger', kde si fotili tu lavku (na ktere stojim), ktery uz museli 4x stavet, protoze ho strhl proud bahna.
Slo se mi uplne nejlip za celou dobu, na Desert road jsem to stihl misto za 2h za 1.5, na Waihohonu hut uz v 12:30, o hodinu driv. Pak jsem tedy dal obed a pokracoval dal. To uz bylo horsi. Teren byl porad tak nejak do kopce, vitr moc nefoukal a odpoledne to byla docela zase krize, sel jsem spis silou vule, nohy zrasovany a dorazil jsem v 18:40, bohuzel recepce mela uz od 6 zavreno. ale po 30minutovy horky sprse jsem se celkem vzpamatoval.
Dnes jsem si dal volno (puvodne jsem myslel na Alpine crossing, 1 den, alle to bych opravdu nedal) a zitra vyrazim do Wellingtonu.
