Good news, everyone!

Zitra tedy vyrazim na Aotea (Velky barierovy ostrov), ale jeste si nejsem zcela jist, jak dlouho bych tam chtel zustat. Puvodne jsem se chtel vratit 23., ale s dalsi dobrou zpravou nevim.
Ozvala se mi totiz jedna 'German girl', co v inzeratu na nastence hledala spolucestujiciho, a vyklubala se z ni Ceska, co zije v Nemecku;-). Hodla si kupovat auto, ridit umi, brala by me za spolucestlu, ale do konce roku je zatim na Waiheke. Takze se naskyta otazka, kde stravit ten tyden, nez se vrati po Novem roce do Aucklandu. Dalsi moznost by bylo prodlouzeni pobytu na Aotea na cca 12 dni, pricemz by konecne byla moznost se i vykoupat na plazi a tak. Ovsem kempy jsou pry pres Novy rok plne, nebo aspon nektere.
Takze zase pochyby ;-)
No, pokud to s Lindou (tak se jmenuje ta 'Nemka') nejak vyslo, bylo by to super, doprava je tu urcity problem, a clovek by se dostal kamkoliv.
Poridil jsem si dneska varic a nejake nadobi, zitra musim jeste ten stan a karimatku a budu ready. Jen teda ten cca 5km pochod od pristavu Tryphena k Medlands campu v plne polni bude asi docela zazitek, jen doufejme, ze nebude prset. Sealink ferry totiz jezdi do pristavu, nejvzdalenejsiho od vsech turistickych tras a kempu, do druheho pristavu (Port Fitzroy), ktery je naopak idealne pro turisty umisten, jen nekdy.
Tolik tedy pro dnesek.

Auckland Clubbing

Takze vcera podniknuta s Marcusem a Johnem (oba australsti Rekove ;-)  mala exkurze do mistnich klubu. Zacatek v baru Fat Camel nic moc, jako obvykle, ale pak jsme se tedy vydali do baru ve Nomad's Fusion backpackeru a tam uz to zacalo byt trochu veselejsi. Hosi se tam dali do reci s 2 anglicankama, ktere vypadaly jako typicke anglicanky ;-)
Po nejakem tom pivu jsme zacali hledal poradnejsi klub, az na jedna z dotazovanych dev poslala do 'Meggies'. Chvili to trvalo, ale doptali jsme se, nacez z toho vylezl klub 'Margueritas'. Uz fronta pred vchodem a davy vystajlovanych fifinek a fifinaku davaly tusit, jak to asi bude vypadat vevnitr. John nemel spravne ID, tak ho nepustili dovnitr, nas dva s Marcusem ano.Vyklubal se z toho aucklandsky Duplex. Neuveritelne preplneno (na schodech do 1. patra jsme prostali asi 10 minut), do dolniho stage nas vubec nepustili, a nahore hic a davy lidi. Ani jsme se pres ne nechteli cpat k baru pro neco k piti. Asi po 5 minutach zuriveho krepceni na hiphip to prestalo bavit i Marcuse a sli jsme ven. John mezitim nekam zmizel, tak jsme pokracovali do dalsiho klubu, co byl hned vedle, Globus. Tam bylo lidi prece jen mene a hudba dokonce i prijatelnejsi, takze jsme tam stravili asi pul hodky. Osazenstvo o neco mene vystajlovane, nez v Meggies, ale i tak.
Pak jsme se vzhledem k hodine vydali nazpatek a cestou objevili 2 kluby skoro za rohem hostelu v male ulicce (John se pry byl podivat v obou), ale osazenstvo pred vchodem porad to same, tj z 3/4 nadratovane teenagerky v strasne stejnych satech (Nevim proc, ale snad 90% zen v klubech a okolo ma na sobe saty z tmavsi latky, s vetsim vystrihem na zadech, zatimco cokkoliv jineho se skoro nevyskytuje. Jestli se tim maskuje jejich oplacanost, nebo je to ted desna moda, netucham. Budilo to ve me skoro paranoiu;-))
Po poslednim pivu ve Fusion jsme to asi ve 2 konecne zalomili.
Prinejmensim tu ted aspon zname 2 'poradne' kluby ;-)

Auckland Museum $ Almost Shopping

Dnes jsem se tedy vypravil konecne do Aucklandskeho muzea. Nachazi se v Domain parku, kde byl i vanocni koncert.
Muzeum je docela obsahle,obsahuje jak historicke (Maori, Polynesane, vojenstvi), tak prirodovedne (flora, fauna, geologie Noveho  Zelandu). Pekna byla maorska valecna kanoe 'Toki a Tapiri' i jejich shromazdovaci dum Hotunui. Po Maorech byla pro me asi nejzajimavejsi vojenska cast muzea. Ani jsme netusil, ze se kivi zucastnili i burske valky (Burove zpusobili 9x pocetnejsi armade 5x vetsi ztraty, nez sami utrpeli (cca 5000), ale na druhou stranu jich pres 27000 zemrelo v koncentracich [kdo to jeste nevedel, tak ted uz vi, ze je naciste, pri sve vynalezavosti v oboru zabijeni, uz mohli jen okopirovat...]). Taky spousta zbrani, historek o vojacich (jednu malbu s cinem porucika Warda ve WW2 mam vyfocenou) a take seznam padlych ve svatyni. Skoda, ze jsem mel takovy hlad, pak uz jsem muzeum spis probihal.
Zasel jsem si pri zpatecni ceste na druhou stranu K-road a nasel docela pekny obchod se zlevnenym oblecenim, asi si tam koupim hempove tricko a nejake kratasy ($25), pac nemam zrovna moc obleceni, a s tim, jak se clovek kazdy den zpoti...
Taky ted dost premyslim, co dal. Vcera jsem potkal konecne necjake Cechy (manzelskoui dvojici), dokonce si kupuji karavan a hodlaji cestovat, ale nanestesti jim za tyden prijedou rodice, takze bych se nenacestoval. Bud teda muzu vyrazit do toho surfovaciho kempu u Ahipary a tam 14 dni surfovat (pokud tam budou lidi, bylo by aspon s kym oslavit Stedry den i Novy rok), nebo jet na par dni na Aotea, Velky barierovy ostrov (musel bych si dneska uz asi koupit nejaky camping gear, bud pouzity od backpackeru, nebo novy, maji hned 2 outdoor obchody), anebo uplne jinam na severnim ostrove.
A pak nejradsi na Queenstown classics...
Skoda, ze se pry na jiznim ostrove blbe stopuje, nekde jede jedno auto za pul dne.
No, mam dnes namety k premysleni...
Takze kdyz bude mit nekdo nejake navrhy, sem s nimi ;-)
Zaplatim si jeste jednu zitrejsi noc, ale pak uz opravdu vale, nebo by se mi ten neustaly prisun interfernetu zvrhl v zavislost a z celeho NZ bych videl jen Auckland :-D

Rangitoto

Tak dnes konecne doslo i na planovany vylet na sopecny ostrov Rangitoto. Vstaval jsem brzo, uz v 8, protoze ferry jel v 9:15. Nejdriv jsem si tedy dosel koupit novy rucnik, pac ten stary mi zrejme nejakym omylem sbalil jeden z predchozich spolubydlicich, proste nebyl k nalezeni.
Po vysprchovani a spol jsem nakoupil nejaky proviant (kiosek tam nemaji) a hura na lod. Po asi 20minutove plavbe jsme dorazili.
Protoze jsem si koupil obyc listek $25, nemel jsem moznost jako spravny masnak vyjet skoro az na vrchol 'vlackem' (na fotce ho uvidite), dal jsem prednost vyslapu (Summit Track). Je to necekane celkem i krpal, tak jsem se docela zapotil. Nastesti bylo pod mrakem, cooz se ukazalo byti docela dobre, protoze lava jinak hreje a aspon jsem se nemusel jako kazdy den namazat (bohuzel jsem pri predchozim mazani nejak pozapomnel na krk, takze ten jsem si vcera konecne spalil) a tolik jsem se pri pochodovani na tufu nepotil.
Cestou nahoru jsem 2x potkal nejakou skolni vypravu, asi z katolicke skoly, protoze jen jsem sel okolo a zmercila me vychovatelka drave zvere, tak zapiskala na pistalku a zupackym hlasem nakazala omladine sesunout se k okraji, by takovy mlady nadejny pan jako ja projit mohl ;-) No, bylo mi lehce trapne, protoze to nebylo hlavne nejak ani potreba, ale zrejme hodlaji kminky bit, dokud se nechaj, tak co clovek nadela.
Vyhled byl pekny, ale bohuzel 'pod mrakem' taky znamenalo snizenou viditelnost, takze fotky okolni dalavy moc nevysly. Z vrcholu jsem se pak vydal na zapad, po Summit Road, kudy se tam dopravuji ti duchodci ve vlacku. Protoze me trochu vydesila cedule 'Rangitoto Wharf 2.5 hod' (pristav, do ktereho jezdi ferry), nasadil jsem ostre tempo (bylo preci jen cca 11:45 a posledni ferry jede v 15:30) a za 3/4 hodiny me dost prekvapilo, kdyz jsem narazil na ceduli, naznacujici, ze to mam do pristavu uz jen 15minut ;-) Tak zrejme tyhle casy plati pro vychazkove tempo. Kilometry znacime bohuzel jen u nas.
Cestu na zapad jsem si vybral taky proto, ze vede pres McKenzie bay (s majakem, ktery byl blbe videt, jak jinak), Flax Point (kde hnizdi racek cerny) a skoro u pristavu pres Kidney Fern (kapradiny, ktere na fotce kupodivu i mam, byt jsem nemel tuchu, co je to 'fern', takze jsem fotil tu dzungli okolo). Protoze bylo porad dost casu, fotil jsem pak ty spesl letni chatky 'baches' (Na zacatku 20. stoleti si tam lide zacali stavet tyhle vikedove/letni chatky a nez se vlada vzpamatovala, bylo jich tam nekolik desitek. Pak v roce 1937 prisel zakaz dalsich staveb, pricemz vlastnici tech stavajicich dostali 20 let na odstehovani z ostrova. V 20. a 30. letech to bylo zive socialni centrum, byt absence pitne vody a proudu ziti na Rangitoto ztezovala.) Dnes uz chatek zbylo jen par (nepochopil jsem, jestli tam teda porad nekdo bydli, nebo ne, protoze nektere vypadaji porad pouzivane),taktez na fotkach.
Dalsim zajimavym faktem je, ze az do roku 1990 vypadaly lesy na Ringototo spis jako mesicni krajina, protoze vacice possum a 'miniklokan' wallaby devastovali cokkoliv zeleneho neuveritelnym zpusobem (vacice si prilepsovaly jidelnicek i vajicky ptaku, takze tech tam taky moc nezbylo). Vlada se s tim rozhodla neco delat a behem 10 let plosnym pouzivam pesticidu 1080, pasti a psu uplne vyhubila kolonie vacic (pres 25000 kusu) a wallabies, takze dnes na jare a v lete uz zase pohutukawa kvete cervene (je na fotce), k cemuz predtim obvykle nedostal ani prilezitost.

[pohutukawa]