Tak tedy dnes rano pisu z Aucklandu, pac upload v Pictonu selhal ;-).
Za poslední tyden se v tunelu nic noveho nestalo, vsechno je oromy. Rodinka odjela na Velikonoce do Christchurche za znamymi, co mají malou Mary-Lou, kterou Vincent miluje. Ve stredu vecer jsem jim varil:delal jsem halusky a babovku.
Halusky se celkem povedly, i kdyz to chtelo haluskovy cednik, takhle byly dost velke a cancourovite, ale chutove ok. Brynza nebyla, ale maji tu nejaky zatrcene drahy ’goat cheese’ , coz je jakztakz analogie brynzy , ale bez te fermentovane vyrazne chuti, takze tak napul. Moje hlavni deviza, babovka, se navic nepovedla, pac se mi potvora zdrcla. Spletli me tou jejich baking sodou, takze jsem ji tam dal malo (ale pritom obvykle do toho moc prasku nervu a je to v pohode) a babovka nejdriv vykynula, ale pak zase splaskla a byla jakztakz nadychana jen na krajich, ale uprostred to bylo splacle testo, byt chutove nebyla uplne spatna. Ve ctvrtek po poledni odjeli, tak jsem si odpocival a totez jsem delal v patek. V patek jsem jen lezel v posteli, protože předtím jsem se kvuli detem moc nedospal a nevylezel. V sobotu jsem se rozhodl pro pokusny vylet na Abel Tasman, abych videl, jaka je tam cesta (puvodne jsem uvazoval o zaplaceni nejakeho kempu, nebo se nechat odvezt watertaxi nekam ke konci a jit to nazpatek do Marahau). Na Davidove kole jsem dojel do Marahau (cca 8km) a pak se vydal po trase k Anchorage, ktera mela byt tak 4h cesty, coz jsem planoval, ze bude trvat tak 3, takze 6h tam i zpet. Ale clovek mini a panbuh meni, takze po 2 hodinach prudkeho pochodu (kdy jsem usel 3/4 cesty k Anchorage) se mi nejak zacala motat siska a celkove se mi udelalo slabo, takze jsem si na pul hodky odpocinul a sedl, neb bylo jasne, ze bych dik stale castecne nemocnosti nekde na trase padl vysilenim. Pak jsem to otocil a jiz volnejsim tempem se vydal nazpatek.
V sobotu jsem si znbova odpocinul, byl jsem kupodivu po tech 16km na kole a 18km peso opravdu unaveny, jasna znamka toho, ze jsem se malo zotavil, normalne by me to nevysililo. V nedeli jsem puvodne planoval kajak, ale vstal jsem pozde a odpoledne byl zase odliv, tak jsem to odlozil na pondeli po nakupu. Aspon jsem se prosel a udelal nejake fotky okoli. V pondeli dopoledne jsem vyrazil na nakup do Motueky, na kole, je to asi 10km, ale nastesti po rovine (to cesta do Marahau byla pekne nahoru dolu celou dobu, jen posledni 3km byly po rovine). Valela se totiz v kuchyni cukina, co jsme koupili na zpatecni ceste z trampu s Davidem, tak jsem chtel rodince udelat dalsi veceri a babovku vol. 2, kdyz se vrati zpet, protoze bude urcite hladova a vubec. Takze jsem jako recept zvolil Ratatouille, neb v nem cukina byla obsazena, ale potreboval jsem jeste napriklad vejce na babovku a papriky s lilkem do ratatouille. Obe je tady pekne drahe a jeste se plati za kus (papriky pak vyjdou o neco draz, nez u nas, ale lilek tu stoji asi 2x tolik), ale co nadelate. Cestou tam na me zatroubilo nejake auto a zamavala mi z nej blondyna s brylemi jak Pariz, ale byl to okamzik a vubec netusim, o koho mohlo jit:-).
No, kajak se nakonec zase nekonal, a jeste prijeli misto v 8 uz v 7, ale babovka aspon uz byla hotova. Matrose na ratatouille bylo ale az prilis mnoho, takze jsem dusenim stravil asi hodinu a pul (vecerelo se nekdy v 21:45), nastesti se vysledek opravdu povedl. A kdyz jsem rozrizl babovku, tak konecne zasadni uspech, byla krasne nadychana a tak vubec, jaka ma byt. To je oba uz dodelalo, takze jen upadli do postele, zvlaste kdyz chodi okolo 10 vecer obvykle spat tak jako tak.
No a druhy den hura uz v 10 do mesta. Do Nelsonu jsem dostopoval, ale pak to slo nejak blbe, tak jsem jel busem.
V Aucklandu pobudu 2 dny v backpackeru a pak 3 dny dalsi couchsurf u Darrena. Jeste to sakrys musim nejak zaridit s Vidni, zkusim tam taky nekoho zmermomocnit na couchsurf, abych tam nemusel tajtrdlikovat s hostelem, ty jejich bookingy jsou dost podezrely. A zavolat babicce ohledne ceny, porad nevim, kolik me hodlaj natahnout na listek do matky mest :-)
V Pictonu se me ta podezrela vedouci Atlantis backpackeru pokusila natahnout o 3$ (mel jsem platit 17 misto 20), ale kdyz jsem ji to pri odchodu pripomnel, tak delala prekvapenou a vratila mi je, ovsem moc jsem tomu neveril. Uz vickrat s emi stalo, ze po me nekde chteli o dolar ci dva vic, nez jsem cekal, ale nikdy jsem to moc neresil, ale tady uz jo :-D
Jinak je to hrozny, uz za tyden budu zase doma. Kde vsichni mluvi cesky, maj tendenci krast, co neni pribity, a nevyznavaj heslo ‘No worries, man’. Prochazet po mistech, kde budovy stoji uz tisic let a kde neni mnoho opravdove prirody, natoz backcountry huts. Ale zase tu mam rodinu, kamarady, vyborny a levny pivo ve vetsine hospod a svuj domov.
Bude se mi po Zelandu hodne styskat, a hodlam se sem zase vratit. Prilis mnoho Visitor books jeste nezdobi to proslavene heslo ceskych cestovatelu, ktere najdete i na Ayers rock ;-)
BTW, konecne vim, kdy vyjde film, na ktery se nezrizene tesim uz 2 roky - “9” od Shane Ackera. Jeho kratky filmecek me tehdy strasne navnadil atmosferou, animaci i pribehem. Ted vyjde jeho celovecerni animovany film a trailer vypada VELMI dobre. Film bude symbolicky uveden 9.9.’09 a jeho stranky jeho autora jsou Shane Acker Takze pokud mate radi temnou atmosferu, fantaskni a neobycejny pribeh v imaginativnim svete, animaky a filmy vubec, rozhodne byste si ho nemeli nechat ujit!
Za poslední tyden se v tunelu nic noveho nestalo, vsechno je oromy. Rodinka odjela na Velikonoce do Christchurche za znamymi, co mají malou Mary-Lou, kterou Vincent miluje. Ve stredu vecer jsem jim varil:delal jsem halusky a babovku.
Halusky se celkem povedly, i kdyz to chtelo haluskovy cednik, takhle byly dost velke a cancourovite, ale chutove ok. Brynza nebyla, ale maji tu nejaky zatrcene drahy ’goat cheese’ , coz je jakztakz analogie brynzy , ale bez te fermentovane vyrazne chuti, takze tak napul. Moje hlavni deviza, babovka, se navic nepovedla, pac se mi potvora zdrcla. Spletli me tou jejich baking sodou, takze jsem ji tam dal malo (ale pritom obvykle do toho moc prasku nervu a je to v pohode) a babovka nejdriv vykynula, ale pak zase splaskla a byla jakztakz nadychana jen na krajich, ale uprostred to bylo splacle testo, byt chutove nebyla uplne spatna. Ve ctvrtek po poledni odjeli, tak jsem si odpocival a totez jsem delal v patek. V patek jsem jen lezel v posteli, protože předtím jsem se kvuli detem moc nedospal a nevylezel. V sobotu jsem se rozhodl pro pokusny vylet na Abel Tasman, abych videl, jaka je tam cesta (puvodne jsem uvazoval o zaplaceni nejakeho kempu, nebo se nechat odvezt watertaxi nekam ke konci a jit to nazpatek do Marahau). Na Davidove kole jsem dojel do Marahau (cca 8km) a pak se vydal po trase k Anchorage, ktera mela byt tak 4h cesty, coz jsem planoval, ze bude trvat tak 3, takze 6h tam i zpet. Ale clovek mini a panbuh meni, takze po 2 hodinach prudkeho pochodu (kdy jsem usel 3/4 cesty k Anchorage) se mi nejak zacala motat siska a celkove se mi udelalo slabo, takze jsem si na pul hodky odpocinul a sedl, neb bylo jasne, ze bych dik stale castecne nemocnosti nekde na trase padl vysilenim. Pak jsem to otocil a jiz volnejsim tempem se vydal nazpatek.
V sobotu jsem si znbova odpocinul, byl jsem kupodivu po tech 16km na kole a 18km peso opravdu unaveny, jasna znamka toho, ze jsem se malo zotavil, normalne by me to nevysililo. V nedeli jsem puvodne planoval kajak, ale vstal jsem pozde a odpoledne byl zase odliv, tak jsem to odlozil na pondeli po nakupu. Aspon jsem se prosel a udelal nejake fotky okoli. V pondeli dopoledne jsem vyrazil na nakup do Motueky, na kole, je to asi 10km, ale nastesti po rovine (to cesta do Marahau byla pekne nahoru dolu celou dobu, jen posledni 3km byly po rovine). Valela se totiz v kuchyni cukina, co jsme koupili na zpatecni ceste z trampu s Davidem, tak jsem chtel rodince udelat dalsi veceri a babovku vol. 2, kdyz se vrati zpet, protoze bude urcite hladova a vubec. Takze jsem jako recept zvolil Ratatouille, neb v nem cukina byla obsazena, ale potreboval jsem jeste napriklad vejce na babovku a papriky s lilkem do ratatouille. Obe je tady pekne drahe a jeste se plati za kus (papriky pak vyjdou o neco draz, nez u nas, ale lilek tu stoji asi 2x tolik), ale co nadelate. Cestou tam na me zatroubilo nejake auto a zamavala mi z nej blondyna s brylemi jak Pariz, ale byl to okamzik a vubec netusim, o koho mohlo jit:-).
No, kajak se nakonec zase nekonal, a jeste prijeli misto v 8 uz v 7, ale babovka aspon uz byla hotova. Matrose na ratatouille bylo ale az prilis mnoho, takze jsem dusenim stravil asi hodinu a pul (vecerelo se nekdy v 21:45), nastesti se vysledek opravdu povedl. A kdyz jsem rozrizl babovku, tak konecne zasadni uspech, byla krasne nadychana a tak vubec, jaka ma byt. To je oba uz dodelalo, takze jen upadli do postele, zvlaste kdyz chodi okolo 10 vecer obvykle spat tak jako tak.
No a druhy den hura uz v 10 do mesta. Do Nelsonu jsem dostopoval, ale pak to slo nejak blbe, tak jsem jel busem.
V Aucklandu pobudu 2 dny v backpackeru a pak 3 dny dalsi couchsurf u Darrena. Jeste to sakrys musim nejak zaridit s Vidni, zkusim tam taky nekoho zmermomocnit na couchsurf, abych tam nemusel tajtrdlikovat s hostelem, ty jejich bookingy jsou dost podezrely. A zavolat babicce ohledne ceny, porad nevim, kolik me hodlaj natahnout na listek do matky mest :-)
V Pictonu se me ta podezrela vedouci Atlantis backpackeru pokusila natahnout o 3$ (mel jsem platit 17 misto 20), ale kdyz jsem ji to pri odchodu pripomnel, tak delala prekvapenou a vratila mi je, ovsem moc jsem tomu neveril. Uz vickrat s emi stalo, ze po me nekde chteli o dolar ci dva vic, nez jsem cekal, ale nikdy jsem to moc neresil, ale tady uz jo :-D
Jinak je to hrozny, uz za tyden budu zase doma. Kde vsichni mluvi cesky, maj tendenci krast, co neni pribity, a nevyznavaj heslo ‘No worries, man’. Prochazet po mistech, kde budovy stoji uz tisic let a kde neni mnoho opravdove prirody, natoz backcountry huts. Ale zase tu mam rodinu, kamarady, vyborny a levny pivo ve vetsine hospod a svuj domov.
Bude se mi po Zelandu hodne styskat, a hodlam se sem zase vratit. Prilis mnoho Visitor books jeste nezdobi to proslavene heslo ceskych cestovatelu, ktere najdete i na Ayers rock ;-)
BTW, konecne vim, kdy vyjde film, na ktery se nezrizene tesim uz 2 roky - “9” od Shane Ackera. Jeho kratky filmecek me tehdy strasne navnadil atmosferou, animaci i pribehem. Ted vyjde jeho celovecerni animovany film a trailer vypada VELMI dobre. Film bude symbolicky uveden 9.9.’09 a jeho stranky jeho autora jsou Shane Acker Takze pokud mate radi temnou atmosferu, fantaskni a neobycejny pribeh v imaginativnim svete, animaky a filmy vubec, rozhodne byste si ho nemeli nechat ujit!
