Tak vcerejsi day-off ze surfovani jsem vyuzil k navsteve Cape Reinga, nejsevernejsiho bodu Noveho Zelandu, autostopem.
Vyrazil jsem v 10 a cesta tam moc nesla, postupne jsem dostopoval z Ahipary do Kaitai, Awanui, Waiherara, Houhora a Pukenui, ale to uz byla 1 po poledni a prede mnou porad jeste vic nez 70km. Chvili to vypadalo, ze se svezu s Maorskou rodinou, ktera zabirala skoro 3 auta, a pak se ukazalo, ze zabira 3 auta, takze nic. Nastesti za chvili jel okolo van s petici omladiny (vyklubali se z nich hned 4 pravnici(cky) a 1 inzenyrka, ale nastesti s nima byla legrace a jeli prave az na Cape. Cesta s nimi probehla v druznem duchu, takze ta 1,5 hodiny cesty tam docela ubehlo. Jen poslednich 17 km cesty je nejak zrovna pokladano novym povrchem, takze se jede po mensich sutrech, coz neni uplne pohodlne.
Vyhled byl tedy rozhodne neobycejny, byt desetimetrove vlny jsme nevideli. Zapad a vychod slunce tam museji stat za to. Zkusil jsem vyfotit tu povestnou pohutukawu, ale tezko rict, ktera mohla byt ta spravna, takze nevim, jestli jsem ten maorsky vchod do zasveti vyfotil, ci ne;-)
Nazpatek me vzali k rozcesti k pisecnym dunam (takze tech cca 17km), protoze pak jeli do Spirit Bay, ktere bylo na severovychodnim pobrezi. Pak to slo najednou mnohem rychleji, manzele me vzali do nejsevernejsiho motelu a pumpy na Novem Zelande, Waitiki, a odtud me celkem rychle vzal Robert, nejaky maor, pracujici v drevarske firme, a svihal to docela slusne rychle nejmin hodinu az ke Gumdiggers Park, takze jsme ujeli na jeden zatah asi 60km (kolik jel nevim, tachometr mu ukazoval furt 0;-)), a jen jsem vystoupil z jeho auta, zastavilo mi hned dalsi auto, s 2 maory, ze kterych se vyklubali Robertovi kolegove z prace!:-) a ti me hodili az do Kaitaie. Odkud me svezlo prvne nejake vyblejskane nove auto (nejaky majitel firmy rozebirajici auta na soucastky). Takze zase nemuzu rict, ze mi nezastavujou novy a moderni auta :-)
Koukam, ze na fotkach ma na sirokym konci ten muj 18-70 AF-S DX objektiv pekny falloff, budu vic poradne clonit, jeste ze je tak zurive slunicko.
Celkove tedy 5 hodin tam(6 aut), 3 zpet(4 auta) na ujeti cca 250km. Tak by se snad i fakt dalo stopovat, i kdyz s bagazi by me nekteri lide asi nevzali, to bych zabiral hned 2 mista:-)
Jinak dneska jsem vstaval kvuli prilivu uz v 6, ale v 7 Mark dojel a bohuzel zase nejsou vlny, tak snad zitra. Aspon bych si mohl zajit do mesta zase neco maleho koupit a treba si na chvili zajit po netovani na plaz.
Tak si zvesela uzivejte mrazu, ja si zase uzivam vedra (takze nejake zdrimnuti pres den ve stanu nehrozi, protoze bych se tam tim vedrem ve spanku zalknul a vsichni byste jiste ronili krokodyli slzy;-))
Vyrazil jsem v 10 a cesta tam moc nesla, postupne jsem dostopoval z Ahipary do Kaitai, Awanui, Waiherara, Houhora a Pukenui, ale to uz byla 1 po poledni a prede mnou porad jeste vic nez 70km. Chvili to vypadalo, ze se svezu s Maorskou rodinou, ktera zabirala skoro 3 auta, a pak se ukazalo, ze zabira 3 auta, takze nic. Nastesti za chvili jel okolo van s petici omladiny (vyklubali se z nich hned 4 pravnici(cky) a 1 inzenyrka, ale nastesti s nima byla legrace a jeli prave az na Cape. Cesta s nimi probehla v druznem duchu, takze ta 1,5 hodiny cesty tam docela ubehlo. Jen poslednich 17 km cesty je nejak zrovna pokladano novym povrchem, takze se jede po mensich sutrech, coz neni uplne pohodlne.
Vyhled byl tedy rozhodne neobycejny, byt desetimetrove vlny jsme nevideli. Zapad a vychod slunce tam museji stat za to. Zkusil jsem vyfotit tu povestnou pohutukawu, ale tezko rict, ktera mohla byt ta spravna, takze nevim, jestli jsem ten maorsky vchod do zasveti vyfotil, ci ne;-)
Nazpatek me vzali k rozcesti k pisecnym dunam (takze tech cca 17km), protoze pak jeli do Spirit Bay, ktere bylo na severovychodnim pobrezi. Pak to slo najednou mnohem rychleji, manzele me vzali do nejsevernejsiho motelu a pumpy na Novem Zelande, Waitiki, a odtud me celkem rychle vzal Robert, nejaky maor, pracujici v drevarske firme, a svihal to docela slusne rychle nejmin hodinu az ke Gumdiggers Park, takze jsme ujeli na jeden zatah asi 60km (kolik jel nevim, tachometr mu ukazoval furt 0;-)), a jen jsem vystoupil z jeho auta, zastavilo mi hned dalsi auto, s 2 maory, ze kterych se vyklubali Robertovi kolegove z prace!:-) a ti me hodili az do Kaitaie. Odkud me svezlo prvne nejake vyblejskane nove auto (nejaky majitel firmy rozebirajici auta na soucastky). Takze zase nemuzu rict, ze mi nezastavujou novy a moderni auta :-)
Koukam, ze na fotkach ma na sirokym konci ten muj 18-70 AF-S DX objektiv pekny falloff, budu vic poradne clonit, jeste ze je tak zurive slunicko.
Celkove tedy 5 hodin tam(6 aut), 3 zpet(4 auta) na ujeti cca 250km. Tak by se snad i fakt dalo stopovat, i kdyz s bagazi by me nekteri lide asi nevzali, to bych zabiral hned 2 mista:-)
Jinak dneska jsem vstaval kvuli prilivu uz v 6, ale v 7 Mark dojel a bohuzel zase nejsou vlny, tak snad zitra. Aspon bych si mohl zajit do mesta zase neco maleho koupit a treba si na chvili zajit po netovani na plaz.
Tak si zvesela uzivejte mrazu, ja si zase uzivam vedra (takze nejake zdrimnuti pres den ve stanu nehrozi, protoze bych se tam tim vedrem ve spanku zalknul a vsichni byste jiste ronili krokodyli slzy;-))
3 komentáře:
Tak preci jen budu mit nejaky dotaz:) Rekni mi uprimne, ty si nazvy typu Waiherara,Awanui, Ajajaj, Pukenui, Pohutukawa, Houhola, Pohoupetaky opravdu pamatujes, nebo pouzivas nejaky tahak? Jak se to resi pri stopovani?
HH;)
Jo a jestli si chces vychutnat poucovani na verejnosti, tak muzes vzit zgruntu ten odstavecek o foceni; vyrozumnela jsem z toho jen, ze mate hezke pocasi:)
HH:)
HbityHobit:No tak pulku jsem si jich pamatoval,ale radsi jsem si to zapsal do mobilu, abych mel statistiku stopovani;-)
No,kdyz se podivas na fotky z Cape Reinga, maji ztmavene rohy, coz je presne ten falloff (opticka chyba objektivu, ktera se da korigovat priclonenim)...
Okomentovat