Dnes Vám naše surfová stanice přináší víkendové zprávy!
V sobotu jsme byli zase na Castelejo s Waiserem. Tentokrát vál hodně silný offshore, takže nejenže nehrozilo postavení stanů a slunečníků (jinak obvyklá činnost, je sice říjen, ale sluníčko až na dnešek pořád pálí), ale bylo nutno mnohem zuřivěji pádlovat. Tedy asi tak 3x rychleji, než normálně :) Výhodou větru bylo, že bylo možné dostat se rychleji k vlnám, ale zase při sezení na boardu nás vítr odfoukával do Ameriky. Vlny byly relativně malé, ale tím neustálým pádlováním jsem se dosti docela znavil. Bolely mě na rukou i ty svaly, o kterých nevím, že je vůbec mám....
Po návratu došlo konečně na vaření bacalhau (solená treska), takže jsem ani nevyužil další nabídky Brunovy opulentní večeře o několika chodech. Udělal jsem bacalhau ve smazene verzi v těstíčku a k tomu rýžový salát se sýrem, listovým salátem, rajčaty a ředkví. Bylo toho hodně a tak mi zbylo i na dnes.
Večeře pak pokračovala s redukovaným osazenstvem až do rána, šel jsem ovšem kvůli následnému dnešnímu surfu spát už ve 12, jen když jsem se ve 4 ráno na chvíli probudil, slyšel jsem pořád veselou zábavu:)
Proto bylo docela překvapení, že se dneska Emily i Nikki vydaly surfovat, když šly spát někdy ráno :)) Veronika po poledni odjela, tak se naše surfová crew zase zmenšila, ale přijel Tobias, Nikčin bf.
Dnešní surfování bylo v některých směrech asi zatím nejnáročnější. Vyrazili jsme s Mattem na Castelejo, trochu si počkali na příliv, a zatím procvičovali ve whitevater, s tím, že pak vyrazíme dál do moře. Zase foukal silný offshore, takže když jsme u skal postavili stan, dlouho nevydržel a jedno zatěžované lanko se přetrhlo :)
Ovšem se stoupajícím přílivem se vlny sice zvětšovaly, ale začátečníci jako my je neměli moc šancí chytit. Byly tak dvoumetrové, ale hrozně krátké, takže se hned lámaly. V jednu chvíli dokonce jeden z maníků, co na nich surfovali, vylítl i se surfem nejmíň další 2 metry nad už tak nemalou vlnu jak raketa, ale přes naše vytřeštěné pohledy se mu zjevně nic nepřihodilo. Nedlouho po tomhle to Matt zabalil, že jedeme na Tonel, tam to snad bude lepší, že do tohohle nás nemůže pouštět.
Přesunuli jsme se na Tonel, vlny vypadaly pěkně. Za těch půl hodiny, co jsme se přesunuli na pláž a oblíkli do neoprenů, se vlny stačily poněkud změnit... Takže pokud si pamatujete z předchozích příspěvků problematiku proplavání ke green waves, tak teď to nabylo extrémní podoby. Vlny v moři docela šly, ale rozbíjely se o pláž takovým způsobem a silou, že bylo zatraceně těžké se jimi prodrat. Mě se to podařilo za cenu brutálního washoutu, kdy mi slaná zase důkladně promyla dutiny. Myslel jsem si, že to nemůže být horší. Omyl. Když už jsem tedy se zbytkem surferů seděl na lineupu, zjistil jsem, že vlny jsou na mě nějaké moc velké, jakože i na zbytek našeho crew. Pak to přišlo - největší vlna ze všech, si vybrala zrovna dobu, kdy jsem dodriftoval moc blízko pobřeží, takže jsem se přes zuřivé pádlování k ní stejně dostal v okamžiku, kdy byla už hodně kolmá. Zkusil jsem tedy eskymáka, ale neukázalo se to jako dobrý nápad a byl z toho doposavad největší wipeout ever. Když si zpětně rekonstruuju, co se asi stalo, tak mě vlna i s boardem vyzvedla až ke svému vrcholu a pak se zlomila, takže mě zarazila ze 2 metrů do vody a pak už jsem jen polykal andělíčky a mořskou vodu, jak mě vláčela ssebou. Dostal jsem se zase nazpátek k lineupu, ale při pozorování dalších nemalých vln mě nějak chuť k dalším snahám docela přešla. Po delším sezení ve vodě jsem se tedy rozhodl k návratu, ale nastal úplně ten samý problém, jako při vstupu. Nakonec z toho byla dvojnásobná pračka, kdy jsem nejdřív málo uplaval první vlně, takže mě smetla a když stojím zase na nohou, ohlédnu se a vidím, jak se na mě řítí další, těsně zlomená, tak lehnu na board, ale vlna mě popadla a převálcovala stejně, protože jsem se na něm nedokázal udržet. Výsledkem toho všeho bylo, že ještě hodinu poté mi z nosu tekla slaná voda, nejdřiv v normalní poloze, pak když jsem předklonil hlavu, tak mohla pryč i z dutin :)
Dnes s námi jezdili i Andy a Annelise, z Londýna, Annelise jsem podle její vypracovanosti typoval na nějakou trenérku a nemýlil jsem se, Andy dělá šéfa v jednom startupu, ktery se zabýva zlepšováním lidského života a zajímavé je, že firma všechny peníze nad náklady dává do charitativní organizace, která se zabývá v ruzných zemích něčím podobným. Jak správně podotkl, když máte dost peněz, pak vám třeba soukromý tryskáč už moc štěstí navíc nepřinese, tak proč to raději nevyužít užitečněji. S ním by asi naši "podnikatelé" moc nesouhlasili :)))
Tak to bylo k dnešku asi všechno, ale předem říkám, že zítra mají být vlny ještě větší..... Měl bych rychle napsat ještě i závěť...
So stay tuned!
V sobotu jsme byli zase na Castelejo s Waiserem. Tentokrát vál hodně silný offshore, takže nejenže nehrozilo postavení stanů a slunečníků (jinak obvyklá činnost, je sice říjen, ale sluníčko až na dnešek pořád pálí), ale bylo nutno mnohem zuřivěji pádlovat. Tedy asi tak 3x rychleji, než normálně :) Výhodou větru bylo, že bylo možné dostat se rychleji k vlnám, ale zase při sezení na boardu nás vítr odfoukával do Ameriky. Vlny byly relativně malé, ale tím neustálým pádlováním jsem se dosti docela znavil. Bolely mě na rukou i ty svaly, o kterých nevím, že je vůbec mám....
Po návratu došlo konečně na vaření bacalhau (solená treska), takže jsem ani nevyužil další nabídky Brunovy opulentní večeře o několika chodech. Udělal jsem bacalhau ve smazene verzi v těstíčku a k tomu rýžový salát se sýrem, listovým salátem, rajčaty a ředkví. Bylo toho hodně a tak mi zbylo i na dnes.
Večeře pak pokračovala s redukovaným osazenstvem až do rána, šel jsem ovšem kvůli následnému dnešnímu surfu spát už ve 12, jen když jsem se ve 4 ráno na chvíli probudil, slyšel jsem pořád veselou zábavu:)
Proto bylo docela překvapení, že se dneska Emily i Nikki vydaly surfovat, když šly spát někdy ráno :)) Veronika po poledni odjela, tak se naše surfová crew zase zmenšila, ale přijel Tobias, Nikčin bf.
Dnešní surfování bylo v některých směrech asi zatím nejnáročnější. Vyrazili jsme s Mattem na Castelejo, trochu si počkali na příliv, a zatím procvičovali ve whitevater, s tím, že pak vyrazíme dál do moře. Zase foukal silný offshore, takže když jsme u skal postavili stan, dlouho nevydržel a jedno zatěžované lanko se přetrhlo :)
Ovšem se stoupajícím přílivem se vlny sice zvětšovaly, ale začátečníci jako my je neměli moc šancí chytit. Byly tak dvoumetrové, ale hrozně krátké, takže se hned lámaly. V jednu chvíli dokonce jeden z maníků, co na nich surfovali, vylítl i se surfem nejmíň další 2 metry nad už tak nemalou vlnu jak raketa, ale přes naše vytřeštěné pohledy se mu zjevně nic nepřihodilo. Nedlouho po tomhle to Matt zabalil, že jedeme na Tonel, tam to snad bude lepší, že do tohohle nás nemůže pouštět.
Přesunuli jsme se na Tonel, vlny vypadaly pěkně. Za těch půl hodiny, co jsme se přesunuli na pláž a oblíkli do neoprenů, se vlny stačily poněkud změnit... Takže pokud si pamatujete z předchozích příspěvků problematiku proplavání ke green waves, tak teď to nabylo extrémní podoby. Vlny v moři docela šly, ale rozbíjely se o pláž takovým způsobem a silou, že bylo zatraceně těžké se jimi prodrat. Mě se to podařilo za cenu brutálního washoutu, kdy mi slaná zase důkladně promyla dutiny. Myslel jsem si, že to nemůže být horší. Omyl. Když už jsem tedy se zbytkem surferů seděl na lineupu, zjistil jsem, že vlny jsou na mě nějaké moc velké, jakože i na zbytek našeho crew. Pak to přišlo - největší vlna ze všech, si vybrala zrovna dobu, kdy jsem dodriftoval moc blízko pobřeží, takže jsem se přes zuřivé pádlování k ní stejně dostal v okamžiku, kdy byla už hodně kolmá. Zkusil jsem tedy eskymáka, ale neukázalo se to jako dobrý nápad a byl z toho doposavad největší wipeout ever. Když si zpětně rekonstruuju, co se asi stalo, tak mě vlna i s boardem vyzvedla až ke svému vrcholu a pak se zlomila, takže mě zarazila ze 2 metrů do vody a pak už jsem jen polykal andělíčky a mořskou vodu, jak mě vláčela ssebou. Dostal jsem se zase nazpátek k lineupu, ale při pozorování dalších nemalých vln mě nějak chuť k dalším snahám docela přešla. Po delším sezení ve vodě jsem se tedy rozhodl k návratu, ale nastal úplně ten samý problém, jako při vstupu. Nakonec z toho byla dvojnásobná pračka, kdy jsem nejdřív málo uplaval první vlně, takže mě smetla a když stojím zase na nohou, ohlédnu se a vidím, jak se na mě řítí další, těsně zlomená, tak lehnu na board, ale vlna mě popadla a převálcovala stejně, protože jsem se na něm nedokázal udržet. Výsledkem toho všeho bylo, že ještě hodinu poté mi z nosu tekla slaná voda, nejdřiv v normalní poloze, pak když jsem předklonil hlavu, tak mohla pryč i z dutin :)
Dnes s námi jezdili i Andy a Annelise, z Londýna, Annelise jsem podle její vypracovanosti typoval na nějakou trenérku a nemýlil jsem se, Andy dělá šéfa v jednom startupu, ktery se zabýva zlepšováním lidského života a zajímavé je, že firma všechny peníze nad náklady dává do charitativní organizace, která se zabývá v ruzných zemích něčím podobným. Jak správně podotkl, když máte dost peněz, pak vám třeba soukromý tryskáč už moc štěstí navíc nepřinese, tak proč to raději nevyužít užitečněji. S ním by asi naši "podnikatelé" moc nesouhlasili :)))
Tak to bylo k dnešku asi všechno, ale předem říkám, že zítra mají být vlny ještě větší..... Měl bych rychle napsat ještě i závěť...
So stay tuned!
Žádné komentáře:
Okomentovat