Tak zdravím zpět ze St. Arnaud, po mém 7denním výletu po Nelson Lakes NP. Momentálně strašně leje, tak můžu být rád, že jsem to včera došel za hezkého počasí, protože od noci pořád jen prší, někdy dokonce opravdu brutálně, jako třeba teď. Takže ti, co se na track vydají po mě, asi nebudou moc nadšení, protože teď tedy ty malé bahnité tůňky budou velké bahnité tůňky a překročit je bude dosti nesnadné ;-)
Co jsem tedy poslední týden dělal - Šel jsem Traverse Sabine track, 4-7 dní, 80km, s roztomilým převýšením 1800m.
5.2.:Příjezd z Nelsonu do St. Arnaud via Nelson lake shuttles, společně s jedním chlapem, co jsem se s ním pak potkal na Upper Traverse hut. Měl jsem nakoupeno, takže jsem jen odložil zbytečné věci do úschovy v DOC centru, napsal informační lístek, kam jak půjdu a vyrazil k první chatě, Lakehead hut (630m). Šlo se podél jezera (hned před vůbec první fotkou pláže se mi podařilo upustit foťák, ale jako obvykle ty šutříky přežil, jen pak s ním bylo zajímavé extempore později), byl to úplný 'walk', takže jsem tam byl za 2.5 hoďky , ale protože jsem dorazil do chaty až někdy k sedmé, nemohl jsem pokračovat k další chatě (při ranním startu by to nebyl problém, terén nebyl náročný). Tam jsem poprvé na NZ potkal proslulé 'sandflies', malé nechutné potvory, co sajou krev ( stejně jako u komárů pijou krev jen ženský!). Nejdřív jsem si říkal, že je to lepší než komáři, protože je člověk víc cítí na kůži, takže je může dřív zabít a píchnutí nevypadala, že by pak nějak víc svědila, nebo byla vidět. Jak jsem se jen mýlil! Po týdnu pochodu mě jich poštípalo už docela dost (repelentem jsem se skoro nemazal, protože tolik jich nebylo a v horku je to pak v kombinaci s opalovacím krémem nepříjemné na kůži) a teprve teď se ukázalo, že ty jejich píchnutí vylejzají a svědí později, a nejenom já se pořád někde škrábu, ostatní v hostelu mají stejnou zkušenost. Někdy se člověk u vody nemohl ani zastavit na delší dobu, protože ho mrchy hned začaly obletovat.
6.2.:Vyrazil jsem v 10:20, a hned jsem nějak minul jednu značku a pokračoval tedy v přibližném směru říčním údolím, ale pak jsem radši překročil na pravé straně řeku a napojil se na paralelní track, co vedl z Coldwater hut, která byla na druhé straně jezera, a který se pak po pár kilometrech s tím mým původním sbíhal. Do té doby to bylo celkem placaté a easy cesta, pak začal kopcovitý les, ovšem John Taite hut (810m) byla blízko. Tam jsem si dal hodinu na oběd a ve 4 vyrazil na další chatu, potřeboval jsem ušetřit jeden den, neb mě turisté v lese nalákali na Blue lake hut, že je moc pěkná. Asi půl hoďky od chaty jsou Traverse Falls, které jsem si slezl ofotit (bez batohu tedy) a když jsem ušel asi půl hodiny, zjistil jsem, že jsem tam nechal brejle. Tak jsem si pro ně bez batohu zaběhl, ale ve výsledku z toho byla 40min cesta tam a zpět a dalších 20minut vysíleného odpočívání. Pak to bylo pořád jen nahoru, u Upper Traverse hut (1320m) docházely trochu síly. Tam jsem narazil na spolujezdce z shuttlu (Baze) a Andrewa s Laurencem (oba na fotce). Byla s nimi fakt legrace a nebyly sandflies, protože tak vysoko jsou líný letět, sralbotky :-) Došli ještě i 2 Francouzi, co jsem s nima taky šel větší část cesty. Baz pak nechal v chatě asi kilo pytlíku mixovaných oříšků/ plodů/ semen atd, co jedl během cesty, ale žena, či kdo, mu toho naložil tunu. Tak jsem si jeden pytlík vzal a musím přiznat, že je to fakt dobrý nápad, na další trek si to taky pořídím.
7.2.:Všichni vstali děsně brzo a už okolo 9 byli pryč. Já tedy 10:10 a nastává horská etapa, Traverse Saddle je ve výšce 1787m a těch 450 metrů bylo sakra do kopce, ale zase celkem bezpečná cesta. Pak se šlo ze sedla dolů k West Sabine hut (670m) a to tedy byla cesta, v druhé čtvrtině se jde snad 100m dolů suťovým polem, co je v zimě avalanche path a taky veselý zážitek. Předhonil jsem aspoň na cestě oba francouze, ale únava byla značná a nejen já, ale i Andrew nešel už na Blue Lake hut, protože si potřeboval odpočinout. Sandflies znovu útočí a pokouší se nás dodělat... 8.2.:Vyrazil jsem v 10:30, chtěl jsem to pojmout trochu jako odpočinkový den. Francouzi to vzdali a šli na Sabině hut, Andrew to vzal jen jako denní výlet, takže šel nalehko, já chtěl přespat, takže natěžko. Chata někde ve výši ~1100 metrů, takže zase pěkně do kopce údolím podél řeky. Sluníčko jako většinu dnů pěkně pálilo, tak jsem se docela znavil. Na cestě bylo dost popadaných stromů, díky čemuž jsem v jednom místě při prolejzání zachytil karimatkou o větev a jak jsem zabral, utrhnul jsem jeden spodní popruh :-( Nakonec jsem dorazil k chatě, odložil batoh a vydal se nahoru k Lake Constance. Moc pěkné, dokonce došlo i na koupel, ale voda byla fakt studená a ještě ty kameny pěkně klouzaly, tak jsem si nezaplaval (stejně by se mi už 10 metrů od břehu kousla pumpa:-)) Chtěl jsem si pak vyfotit nějakou sunset fotku z Moss pass, které bylo směrem na západ, (cca 1760m), ale už cesta nahoru jen s foťákem klouzala a byla až nebezpečná (i když uznávám, jít pomaleji, bylo by to snazší, za 45minut jsem byl skoro nahoře), že jsem se cca 100m pod sedlem v 20h obrátil, protože představa slézání za tmy mi trochu naháněla husí kůži, byť potom bylo dostatečně šero ještě po 21:15, tak to možná s čelovkou šlo, ale proč zbytečně riskovat, určitě udělám nějaké hezké fotky jinde. V noci jsem chatu zase neměl pro sebe, byl tam nějaký Wellingtoňák. 9.2.:Vyrazil jsem už v 9:45 a dolů se šlo nějak snadno, za 2 hodky na West Sabine, taky bylo pod mrakem, takže odpočinek hoďka na chatě, na Sabine hut (455m) v 15:55, skoro jsem to ušel místo párů 4.5 hod za 2.5h, ale posledních "30 mins" od mostku mi trvalo hodně rychlým tempem 25 minut, tak nechápu, jak to někdo může ujít průměrným tempem za 30 (časově údaje většinou docela dobře odpovídají průměrnému tempu, když je cesta do kopce, nebo obtížná, jakmile je to pořádná cesta, nebo rovina/z kopce, dokážu čas dost zkrátit a tahle část byla obyčejná cesta). Zaplaval jsem si aspoň v jezeře Rotoroa, ale byly tam takové nechutné chaluhy a nejen ty! Andrew šel večer pro vodu do jezera (abychom měli co převařit, protože na chatě došla) a začal mu ruku žužlat úhoř! Tedy je tam cedule se zákazem jejich lovu, ale když byl v Knize návštěvníků zápis, že někoho kousl úhoř, ať si dáme pozor, brali jsme to jako legraci a ona to byla pravda. To můžu být ještě docela rád, že mě nekouslo nic. Taky jsme zjistili, proč je okolo chaty tolik vos, nejvíc u oken (obecně DOC nechává tuhle oblast přírodě, aspoň co se regulace některých druhu týče, takže je tu opravdu hodně vos, třeba u Lakehead hut i na záchodech;-)) - vosy chytaj sandflies! Podle zraku po nich jdou, protože lezou po oknech a moskytiérách, takže občas marně útočí na sandfly rozpláclou zevnitř na okně ;-) Navařili jsme tedy nějakou vodu, protože jsme chtěli (tedy aspoň já a Lawrence) jít nahoru na Angelus hut, protože je tam prý nejhezčí výhled při cestě dolů po hřebenu.
10.2.:V noci začíná pršet a prší i dopoledne, přestává až někdy v 11, kdy tedy vyrážím jako poslední i já. Oba jsme vzdali jít nahoru, protože jít v dešti a hlavně v mlze nahoru 6hodin prudce do kopce okolo Mt. Cedric se nám nezdálo moc bezpečně. Ve 2 už se vyjasnilo, ale pozdě bycha honit. Nějak jsem se málo nasnídal, takže jsem první 2 hodiny byl úplně chcíplej, taky se šlo pořád do kopce lesem, pak jsem se nějak rozešel, takže jsem na Speargrass hut (1060m) dorazil už celkem v pohodě. Okolo 6 dorazilo dalších 7 lidí, takže nás v chatě s 12 lůžky bylo 10, což byla zatím nejnarvanější chata. Udělal jsem hromadu jídla, byť už jsem šetřil alivem, začínalo mi docházet (zase když mám ve zvyku dělat si ráno a večer litr čaje, navíc kromě jídla, tak to tak překvapivé nebylo), a pořádně si napral nácka, co se zřejmě další den také příznivě projevilo na výkonu.
11.2.:Vyrážím po teplé a pořádně kaši k snídani v 9:30 a díky terénu a cestě jedu jak drak, takže i s 15minutovým pokecem s 2 Belgičany po cestě jsem na parkovišti už za 1h35minut, zatímco par čas je 3h ;-) Lawrence nakonec šel ráno ze Speargrass hut nahoru na Angelus hut, že tam přespí a další den půjde dolů hřebenem. No, taky jsem o tom uvažoval, čas byl 3h, což bych nejspíš v pohodě dal, ale pak po hřebenu je to tak 5h a mě už došly všechny snacky pro dobíjení energie po cestě, tak jsem to s lítosti zavrhl (byť by nebyl problém dojít přes Angelus hut po hřebenu na parkoviště za jeden den) a šel původní trasu. Pak už jsem se jen odepsal v DOCu, prodloužil Lawrencovi údaj o návratu (ovšem v noci začalo zuřivě pršet a pršelo dnes skoro celý den a někdy i opravdu hodně lilo, tak doufám, že se dostal v pořádku dolů, bylo tam prý na chatě 25 lidí, mraky visely skoro u země, a cesta po hřebeni není moc v mlze bezpečná) a nakoupil konečně něco jiného k jídlu, než rýži a nudle :-) Zítra ráno se vracím shuttlem do Nelsonu a pak zřejmě busem do Mt. Aspiring NP na další trek, ale ještě se uvidí.
Ano, teď ještě ta komická scénka s foťákem: když jsem fotil v průběhu cesty jednoho neposedného ptáka, přišlo mi, že foťák fotí nějak pomalu. A taky že ano, i při 1/1000 jsem z něj víc jak 3 snímky za sekundu nedostal, takže to dělalo jen takové líné klik....klak. Začal jsem si už říkat, že se nějak poškodila závěrka, když mi upadl, nebo třeba mu jako použitému foťáku závěrka už dosluhuje, taky nevydrží věčně, že... Ovšem černožlutí už vědí - ano, nějak jsem si asi ještě v Tongariru nastavil ve foťáku Exp. Delay Mode ON, takže se při stisku spouště hezky počkalo, aby snímek nebyl roztřesený, že... No, jakmile jsem totok vypnul a nastavil kontinuální shoot, zase se ozval ten milý zvuk kulometů... Musím si to ovládání prostě víc nastudovat :-)
To by snad asi pro dnes bylo vše, už to taky píšu pomalu hodinu ;-)
Přidal jsem doprava odkaz na fotky na flickru, tak pokud si je budete prohlížet pravidelně, už z blogu zjistíte, jestli něco nového nepřibylo..
